První dva atletické závody v nové halové sezoně daly třebíčskému rodákovi Jiřímu Sýkorovi naději. „Hned ve druhém závodě jsem si skoro udělal osobák na překážkách. A taky v dalších disciplínách jsem položil slušné základy,“ pochlubil se juniorský mistr světa v desetiboji z roku 2014 z amerického Eugene, který v neděli oslavil čtyřiadvacáté narozeniny.
Takže záda jsou definitivně vyléčená?
(usmívá se) Záda ano, ale teď mě zas pro změnu bolí kyčel.
Jak moc vážné jsou vaše aktuální problémy?
Těžko říct, lepší se to samo poměrně rychle. Jenže halová sezona je tak krátká. Nejsem si jistý, jestli je ta rychlost hojení dostatečná.
Co konkrétně se vám tedy stalo?
Znovu musím zmínit ty druhé závody. Když už to vypadalo, že všechno poběží hladce, tak jsem si při skoku do dálky narazil kyčel. Nějak se mi tam zmáčklo kloubní pouzdro nebo co. Každopádně jsem kvůli tomu musel odříct účast na mezistátních závodech v Cardiffu.
Což vás viditelně hodně mrzí...
To jo, protože pak už mi zůstanou jediné závody na to, abych se nominoval na mistrovství Evropy.
A ty budou brzy...
Za nějaké dva týdny. Do té doby bych snad měl být úplně fit.
Měl jste se zmiňovanou kyčlí problémy už dříve?
Právě že ne, nikdy. Akorát mi v ní vždycky tak nějak zajímavě přeskakovalo. Ale bezbolestně, takže jsem tomu nevěnoval pozornost. Až přišla ta dálka. Naštěstí to netrvalo dlouho, zdá se, že už v ní zase začíná přeskakovat jen tak. (usmívá se)
Léčba je založena na úplném odpočinku?
Ne, to ani ne. Já v podstatě trénuju, co to jde. A jde toho docela dost. Jenom v odrazech si musím dávat pozor.
Jinými slovy věříte, že letošní rok bude nakonec přece jen mnohem lepší než ten loňský?
Vlastně se dá říct, že už teď je, protože loni jsem vážně závodil snad jenom jednou. Jinak to byla tragédie. Teď to hned od začátku vypadalo podstatně líp, bohužel přišlo zranění.
Slyšela jsem, že jste společně s dalšími vícebojaři skončili ve skupině trenéra Luďka Svobody, je to pravda?
Je. Už není náš hlavní trenér. Chtěli jsme k tomuhle kroku sáhnout až po sezoně, ale věci se udály nějak tak, že to přišlo dřív. Musím ale podotknout, že my jsme nechtěli s trenérem Svobodou skončit spolupráci úplně. Ono je to celé trochu složitější, nicméně pořád jedeme v nějakém režimu, který byl už nastavený. Protože překopávat všechno v průběhu sezony by byl úplný nesmysl.
Mám to tedy chápat tak, že jedete podle plánu, jenom už na vás nedohlíží Luděk Svoboda?
Sem tam nám ještě něco poradí k překážkám, za což jsme strašně rádi, ale v podstatě náplň už nezajišťuje.
Máte jiného hlavního trenéra?
Máme. Asi to není tajemství, takže vám můžu říct, že jde o Jardu Bábu, bývalého výškaře.
Kvůli němu jste se rozhodli pro změnu?
Jak říkám, je to složitější. Nechci, aby to bylo bráno tak, že na někoho házíme špínu, to vůbec ne. Jenom jsme prostě u Jardy, se kterým jsme začali trochu víc spolupracovat, viděli jiný náboj, zápal. Něco, co nám předtím trochu chybělo. My jsme nechtěli měnit úplně všechno, jenom určité zastřešení. Jenže bohužel bývalému trenérovi to bylo podáno jinak od někoho jiného. A proto kolem toho nakonec vznikly takové nepěkné situace.
Znamená to, že jste se s Luďkem Svobodou nerozešli v dobrém?
Nakonec ano. Jen prostě tím, že jsme nebyli první, kdo mu něco řekl, že se to vykvákalo dopředu, tak už věřil víc jiným. My jsme nebyli proti němu, nechtěli jsme se na něj vykašlat. To nikdy. Jen jsme prostě chtěli malinko pozměnit strukturu. Ale ve finále jsme si společně sedli a všechno probrali.
Jaký je Jaroslav Bába trenér? Přísný?
Na to, abychom něco hodnotili, je zatím brzy. On se nás teď spíš snaží poznat. Nevypadá jako přísný trenér, ale tím, co všechno po nás chce udělat, a je toho poměrně dost, tak na nás přísně působí. (směje se) Ovšem není to tak, že by se s ním nedalo mluvit.
Když na závěr odbočím od atletiky, čím jste si naposledy udělal radost? Vím, že rád fotíte, takže jste možná vyrazil udělat nějaký pěkný snímek do přírody?
Ani ne, není na to moc času. Navíc je zima a mně se v tom mrazu nikde nechce stát. (směje se) Ale začal jsem chodit na kurzy fitness a kondičního trenérství. Abych tak nějak víc pochopil, jak to v mém těle funguje.
Berete to jako investici do budoucna? Že byste se jednou mohl třeba živit jako kondiční trenér?
Možná, nevím. Teď to dělám hlav- ně kvůli sobě.
