Sedmatřicetiletý etiopský vytrvalec Kenenisa Bekele zaostal o víkendu na Berlínském maratonu pouhé dvě sekundy za světovým rekordem. Vyhlášená rovinatá trať, známá jako nejrychlejší na světě, svědčila také Jiřímu Homoláčovi z jihomoravských Chudčic.
Zaběhl na ní devátý nejlepší maraton české atletické historie a nejrychlejší od roku 2004, kdy tuto trať zaběhl slovenský rodák s českým pasem Róbert Štefko za 2:12:35 hodin.
Štefko je nyní Homoláčovým trenérem, což výkonu chudčického vytrvalce dává další prestiž. „Chtěl jsem běžet ještě trochu líp. Cítím, že rezervy pro zlepšení tam ještě jsou. Převažují ale pozitivní dojmy, nejsem smutný,“ přiznal Homoláč.
Z Berlína se chtěl Homoláč rozběhnout do Tokia
Ačkoli o tom nechtěl moc mluvit, do Berlína dorazil atakovat olympijský limit. Právě k tomuto pokusu se upínal; připravoval se nejen v Keni, jak je jeho zvykem, ale i tři týdny v létě na vysokohorském soustředění v Livignu.
„Vynechal jsem i tři důležité závody a koncentroval jsem se především na Berlín. Jak je vidět, vyplatilo se to,“ pochvaloval si. Přesto se v Homoláčovi lehce smíšené pocity mísily. „Mám vyšší cíle. Rád bych se dostal na příští olympiádu buď splněním limitu, nebo na základě žebříčku. Proto čas z Berlína beru především jako dobrý základ. Jsem na dobré cestě, a pokud přidám ještě jeden podobně kvalitní čas kolem 2:13 nebo 2:14, mohlo by to stačit. Nominační kritéria jsou docela složitá,“ uvedl běžec.
V africké Keni trénuje ve snaze zlepšovat se již déle. Běhá tam od šesti hodin ráno s místními borci až do doby, dokud jim stačí, a pak pokračuje svým tempem v dalším tréninku. Úspěchu podřídí také svůj jídelníček, upravený podle zvyklostí místních.
Do Evropy se pak Homoláč vrací hubenější, než když do Keni mířil, což je jeho cílem. Také proto přilétá na závody až těsně před startem. Konkrétně do Berlína přicestoval až minulý čtvrtek. „Abych se nestačil tak rozežrat,“ přitakal včera s úsměvem, když krátce po maratonu odlétal na zaslouženou dovolenou k moři.
„Na Keni je toho kladného daleko víc. Nejen tamní strava a dostatek kvalitních běžců k tréninku, ale i nadmořská výška a klid. Svědčí mi to, proto tam moje váha jde dolů. Navíc až do startu udržuji tělo v napětí, nenechám ho polevit,“ popsal.
K tomu, aby za relaxem cestoval ještě veseleji, mu chybělo zvládnout v Berlíně poslední třetinu závodu. Na 25. kilometru se podle vlastních slov začal propadat, ale ještě na 30. kilometru měl čas rozběhnutý na splnění limitu do Tokia. Poslední kilometry ho však nezastihly v ideální kondici.
„Tam jsem pak nějaké minuty poztrácel. Trochu mě tahal lýtkový sval, ale na to bych se nevymlouval. Nebyla síla nebo energie běžet líp,“ uvedl.
Přesto si svoje osobní maximum vylepšil o bezmála dvě a půl minuty.
V Brně se ukáže příští víkend na Vokolo priglu
Co dál? Olympijský limit je přísný, mezinárodní federace ho nastavila na 2:11:30. To je ještě kvalitnější čas, než je hodnota českého rekordu. Výkonem 2:11:57 z roku 1993 ho drží Karel David.
„Snaží se na olympiádě zredukovat počet lidí z nějakých 120 na osmdesát, proto musí i kritéria být tvrdší,“ chápe Homoláč.
Do svých plánů zahrne i rozvahu nad tím, zda se pokusí o další kvalitní čas na světově obsazeném maratonu, ale skončí s ním níž v pořadí, nebo se pokusí vystihnout závod se slabší konkurencí a na něm půjde po předním pořadí. V Berlíně mu v cíli patřilo „až“ 32. místo.
„Berlínský maraton je nejlepší na světě. Trať je naprosto rovná, super asfalt, vodiči, velké skupiny, hodně eliťáků s vysokými ambicemi... pořád bylo s kým běžet. Zorganizovaný je taktéž bezchybně. Tam jsou podmínky perfektní,“ řekl Homoláč.
Ze světového závodu se po krátkém čase na vydechnutí přesune na regionální scénu. Příští sobotu se na Brněnské přehradě běží tradiční závod Vokolo priglu a Homoláč bude v roli obhájce loňského prvenství znovu na startu.
„Trať je tam velmi pestrá a hravá. Skoro pořád se běží nahoru a dolů. Mám to tam tak naběhané, že znám každý kámen a s těmi kopci jsem se sžil,“ řekl loni.
