Na kalendáři byl 20. červen 1968. Jim Hines zaběhl na mítinku v Sacramentu stovku za 9,9 a prohlásil: „Nikdy mi už nevezmou, že jsem to dokázal jako první v historii. Vše ostatní přijde až potom.“
V sobotu, ve věku 76 let, dopsal svůj životní příběh.
Do atletického nebe odešel syn stavebního dělníka, který chtěl být dobrým baseballistou. Když mu však bylo sedmnáct, všiml si v kalifornském Oaklandu jeho běžeckých kvalit atletický kouč Jim Coleman. „Musíš změnit sport,“ hučel do mladého Hinese.
O dva roky později, v sezoně 1966, byl poprvé mistrem USA. V dalším roce vyrovnal na stovce světový rekord 10,0.
Po památném klání v Sacramentu už bylo zase vše jinak. „Jakmile jsem na tabuli uviděl svítit čas 9,9, připadal jsem si, že mohu obejmout celý svět. Cítil jsem se, jako kdybych byl první na Měsíci i Marsu zároveň,“ líčil.
Jenže... šlo o tehdy stále hojně používané ruční měření. Přepočet na elektronické časy pozměnil Hinesův výkon na 10,03. „Proto bylo pro mě velkou výzvou pokořit 10 sekund i elektronicky.“
V říjnu 1968 na Aztéckém stadionu v Mexico City svůj cíl splnil.
Saying farewell to a true legend. 1946 - 2023.
The first man to break the 10 seconds barrier in the 100m sprint, Jim Hines. https://t.co/Om5tGJ6Nrq
Po zlaté stovce mu časomíra v olympijském finále ukázala 9,89. Teprve později, po detailním přezkoumání oficiální cílové fotografie od firmy Polaroid, rozhodčí čas upravili na 9,95.
„Navýšili ho jen proto, že nikdo nemohl uvěřit, že člověk běžel tak rychle,“ tvrdil roku 2016 v rozhovoru pro list L’Equipe.
Svůj impozantní běh předvedl v nadmořské výšce 2 240 metrů, která přála mimořádným výkonům. „Lidé říkali: Wow, Hines běžel tak moc rychle, ale jen díky nadmořské výšce... Ale mě řídký vzduch nepomohl ani o píď,“ přesvědčoval. „Závod v Mexico City byl nejtěžší, jaký jsem kdy absolvoval. Ve skutečnosti mě ten vzduch brzdil.“
V Mexiku přidal i vítězství s americkou štafetou na 4x100 metrů. To vše v atmosféře napětí a protestů. Ikonickým obrazem her se staly zaťaté pěsti černošských sprinterů Smithe a Carlose při ceremoniálu závodu na 200 metrů, které byly výrazem solidarity s hnutím za občanská práva černošských obyvatel USA.
„Nenávidím ale tvrezní, že ten protest byl nejzapamatovatelnější sportovní událostí roku 1968.“ řekl Hines v roce 1991 pro Los Angeles Times.
Jeho parťák ze štafety a později vyznamenaný veterán americké armády Mel Pender vyprávěl: „V roce 1968 bylo velmi těžké být černým sprinterem. Šlo o rok, kdy zabili Martina Luthera Kinga. Ale my jsme byli psychicky odolní. Nebáli jsme se výzev. Pokud se bojíte prohry, nikdy nebudete dobrým sprinterem. Byla jsme ta nejlepší skupina sprinterů, jakou kdy které éra měla. Kdyby měl Jim Hines běžet nyní, na dnešních tratích a s dnešními hroty treter, pravděpodobně by dosáhl času kolem 8,2!“
Světový rekord držel dlouhých patnáct let, než jej v roce 1983 překonal časem 9,93 Calvin Smith. Hines sám se už po hrách v Mexiku svůj památný běh nepokusil napodobit. V pouhých 22 letech ukončil kariéru ve sportu, v němž si tehdy coby amatér nemohl vydělávat na živobytí.
Následný pokus o průnik na scénu amerického fotbalu skončil fiaskem.
Ještě v roce 1968 si ho v šestém kole draftu vybral tým NFL Miami Dolphins, kde mu na počest mexického běhu přidělili na dres číslo 99. Nicméně později si zde vysloužil i nelichotivou přezdívku „Oops“, když mu neustále vypadával míč. Sportovní publicista Jeff Pearlman ho zařadil na 10. místo v žebříčku nejhorších hráčů NFL všech dob.
Po dvou letech a deseti zápasech v NFL tuto svoji životní epizodu Hines ukončil. Coby šéf nadace, která v Oaklandu řešila problémy menšin, především dětí a seniorů, si připadal mnohem užitečnější.
Jim Hines, Olympic champion sprinter and NFL receiver, dead at 76 https://t.co/H1CCF9C2mC https://t.co/Rn0w6jb0vg
Královský závod na 100 metrů, díky němuž se stal legendou, byl v letech po jeho rekordu zneuctěn mnohými sprintery, kteří uvízli v dopingovém sítu. Hinese poprvé testovali na doping právě na hrách v Mexiku. „Na rozdíl od jiných jsem nikdy neudělal nic zakázaného - nikdy, nikdy, nikdy!“ ujišťoval s odstupem času. „Kdyby to tak bylo, ať se propadnu do země.“
Stejně tak přesvědčoval, že si je jistý čistotou Usaina Bolta, jehož světový rekord 9,58 z Berlína 2009 nyní vévodí historickým tabulkám.
„Jestliže můj rekord vydržel 15 let, ten Usainův se dožije nejméně třiceti. Protože atlet, který ho překoná, se ještě ani nenarodil,“ tvrdil Hines právě v roce 2009.
