Poručíme větru dešti? Kdepak, to v Mnichově ve čtvrtečním večeru nefungovalo. A tak v průtrži mračen naopak platilo: Poručíme výškařům. Rozcvičte se, schovejte se, čekejte uvnitř, vraťte se, znovu se rozcvičte. Počasí a organizátoři diktovali, výškaři poslouchali.
„Bylo to náročné a tím přerušováním mi ubyly nějaké síly, ale 218 jsem potom i tak skočil napoprvé,“ líčil 21letý Plzeňák Štefela.
Co by za jeho zápis dali jiní.
4. DEN ME: Výškař Štefela skončil sedmý, trio oštěpařek postoupilo do finále |
Hned pět z třinácti finalistů (ve finále velkých šampionátů nevídaný počet) totiž základní výšku nepřekonalo ani napotřetí. Zato Štefela tvrdil: „Déšť mi mohl hrát do karet. Jen je škoda, že jsem se pak na 223 víc neuvolnil.“
Jaké zkušenosti jste předtím měl se skákáním v dešti?
Mám ho celkem rád, moc mi nevadí. Většina soupeřů se z toho vyklepe, nemůžou a jsou hotoví. Ale já mám dobré rady od svého trenéra Jardy Báby, který taky rád skákal v dešti, takže v tom nevidím problém.
Co vám Jaroslav Bába radí?
Ať hlavně nesedím jak malý Jarda (smích). Ať se hýbu, udržuju se v teple a nestresuju se z toho, že prší. Tretry to na tartanu podrží, takže se hlavně nesmíte bát, protože tady to ani neklouzalo.
Šlo poznat, že jsou ostatní výškaři vyklepaní?
U těch, kteří jsou na podobné úrovni jako já a mají osobák 223 nebo 224, hrálo velkou roli nejen mokro, ale i velký základ. Vypadlo na něm pět lidí, to je randál.
Venku máte osobní rekord 221 centimetrů, v hale 224. Bylo náročné, že základ ve finále byl 218, tedy těsně pod vaším maximem?
Je to zajímavý pocit, nedokážu ho popsat. Z výšky jde respekt, ale musíte se hodit do pohody a užít si to. A tím se i řídím.
ME v atletice 2022Příloha iDNES.cz |
Je vám teprve jednadvacet, přesto jste se s náročnými podmínkami vypořádal. Cítíte, že jste psychicky silný?
Určitě záleží na trenérovi, jak vás podrží v tom varu, jak vám radí. Jestli sedí někde nahoře na tribuně a jenom ukazuje, nebo jestli chodí dole ze strany na stranu. Myslím si, že i já osobně jsem psychicky docela silná osobnost. Zvládám to v pohodě.
Takže vás nic nerozhodí?
Dá se říct, že to fakt mám na salámu. Dělám, co mě baví. Hlavně to nesmíte hrotit. Teď ve finále jsem to chtěl hrotit, ale potom hrozí zraněníčka. Začnu do toho šlapat a šprajcovat odraz a už je problém.
Vítězný Ital Tamberi měnil kvůli dešti kolíky na tretrách. Vy jste úpravy nepotřeboval?
Já ne, mně to bylo asi jedno. Když to urvu, tak to urvu. Já si užil závod, což pro mě bylo podstatné.
Při druhém pokusu na 223 centimetrech jste shodil laťku velmi těsně, takříkajíc jen o trenky.
No, asi začnu nosit takové ty elastické (smích). Bylo to o kousek. Zase mi chybělo štěstí.
Co jste říkal na hukot zaplněného Olympijského stadionu?
Paráda, taková atmosféra se jen tak nezažije. Až uši bolely, jak fanoušci začali jásat. Masakr.
2. DEN ME: Výškař Štefela překvapil postupem, šampionem stovky Jacobs |
Jak jste se vůbec dal dohromady s trenérem Bábou?
Jako první kontaktoval spíš on mě, ale bylo to vzájemné. Prvně já jeho, pak on mě, tak jsme se spojili.
Jste z Plzně, trenér tam tedy za vámi občas i dojíždí?
Ne, teď bydlím v Praze na ubytovně sportovního centra Viktorie, kde i trénuju a stravuju se tam.
A jste spokojený?
Parádně, jsem sám na pokoji, což je určitě lepší než s někým. Bydlení je maličké, ale pro jednoho člověka a sportovce, který se jen potřebuje někde vyspat a najíst, je super.
Štefelův skok v mnichovské kvalifikaci:
Jaký je Jaroslav Bába trenér?
Boží, už jen díky tomu, že zažil hromadu závodů, takže ví, jak vyladit formu, připravit se a rozcvičit. Všechny ty zkušenosti má a předává mi je, což mi pomáhá i psychicky, protože vím, že to fakt zažil a nějaké medaile posbíral. Řídím se jeho radami a takhle to vypadá.
V Mnichově vás po úspěšné kvalifikaci zval na jedno pivo. Dali jste si?
Jedno proběhlo, to musím přiznat, pak jsem šel na masáž, lehnout si a připravit se na finále.
Na sociálních sítích se objevují názory, že takové oslavy nejsou pro sportovce vhodné.
Mně je to jedno. Já mám svůj systém, vím, jak to mám. Jedu si podle svého. Nějaké takové řeči mě nedráždí. Na hotelu jsme si dali jedno čepované. Vůbec nevím, co to bylo za značku. Ale byla to dvanáctka.
Co plánujete po finále?
Cítím se unavený, tak si dám maximálně zase to jedno a půjdu spát. Za dny, co jsme tady, jsem vyždímaný. A hlavně je únavné lajdačení na pokoji, jak se nic nedělá, jen se leží s nohama nahoře. To je horší než trénovat.
Loni jste ovládl evropský šampionát do 23 let, berete tedy vystoupení v Mnichově jako motivaci do další práce?
Samozřejmě. Příští rok je halové mistrovství Evropy v Turecku, kam bychom se chtěli podívat, venku máme Evropu do 23 let ve Finsku. Bude toho dost.
KDYŽ TRENÉR ZÁVODIL. Jaroslav Bába na halovém mistrovství Evropy.
Napadne vás, co jste dělal, když Jaroslav Bába získal bronz na olympiádě v Aténách 2004?
Vůbec nevím. Byly mi tři roky, takže to si fakt nevybavuju. Asi jsem se plácal někde v písku.
Vyprávěl vám někdy o tomto závodě?
Asi ne, možná jo, my jsme se bavili o tolika věcech, že už si to nevybavím.
