Prvním pokusem v kvalifikační skupině B vyslal Vadlejch oštěp do vzdálenosti 81,34 metru. Nebyl to sice ještě požadovaný limit 83 metrů, ovšem Železný si byl v hledišti jist, že na postup mezi dvanáct finalistů mistrovství světa bude stačit.
„Už nemusíš házet dál, šetři síly,“ řekl svému svěřenci.
„Ještě si vyzkouším ten rozběh,“ odvětil Vadlejch, načež druhým pokusem 83,50 pokořil čáru limitu.
Dál se dostali v kvalifikaci pouze indický olympijský vítěz Čopra velehodem 88,77 metru a Pákistánec Nadím za 86,79.
MS v atletice 2023vše o šampionátu |
Železný vnímá, že se svým dvaatřicetiletým svěřencem došel při své dlouhé cestě atletickým světem takřka až na vrchol. Že nejvyšší bod této výpravy je na dosah.
Jsou společně na šestém mistrovství světa. A nebyla to rozhodně bezproblémová pouť.
„Byl vždycky obrovským talentem, vždyť už v devatenácti hodil strašně daleko,“ připomíná trenér Vadlejchův výkon 84,74 z olomouckého mítinku v roce 2010.
Jenže domácí závody nejsou vrcholné akce s jejich enormním tlakem.
„Musel nejdřív zapracovat na své odolnosti a psychice a najít rytmus, jak házet na velké soutěži. Což Kuba udělal. Víc než kdokoliv, koho jsem trénoval. Ať už se tu stane cokoliv, nesmírně ho za to obdivuju.“
S první medailí do jiné dimenze
Při debutu na šampionátu v Tegu 2011 vypadl Vadlejch v kvalifikaci. Stejný osud jej v této fázi kariéry potkal ve čtyřech dalších kvalifikacích na světové či evropské scéně.
„Je to velký stres, když vám někdo stále tvrdí, že můžeš a musíš, ale vy jediný to máte v rukách,“ povídá Železný. „Také jsem to kdysi jako závodník zažil a nesnášel jsem, když mi lidé takové věty říkali.“
Až přišel Peking 2015.
„Můj velký zlom,“ soudí Vadlejch.
Ani pod čínským nebem mezi postupující nepronikl, v jeho nitru však vzlínal pocit křivdy, že mu rozhodčí omylem neuznali postupový hod. Ta domnělá křivda ho nakopla. Začal tvrdě pracovat i na své mentální síle. Včetně seancí, které si domluvil s psycholožkou Zdeňkou Sládečkovou.
Výsledek se dostavil. V Londýně 2017 slavil světové stříbro.
„Už v roce 2016 jsem sice celkově vyhrál Diamantovku, ale teprve první medaile ze světa vám otevře úplně jinou dimenzi,“ vykládá.
Co ukázala kvalifikace? Nic, už jsem zapomněl, že jsem postoupil, smál se Vadlejch |
Železný souhlasí: „S tou medailí z něj najednou všechno spadlo a začal si mnohem víc věřit.“
Vadlejch na ni navázal stříbrem z her v Tokiu 2021 a loňským bronzem v Eugene.
Jakub Vadlejch na MS a OHMS Tegu 2011: OH Londýn 2012: MS Peking 2015: OH Rio 2016: MS Londýn 2017: MS Dauhá 2019: OH Tokio 2021: MS Eugene 2022: |
Mezitím nicméně prožil kritické období. Zranění ho omezovalo už při pátém místě v Dauhá 2019 a především v sezoně 2020. Tehdy jej paradoxně i pro léta budoucí zachránila covidová výluka.
„Na jaře 2020 si Kuba opravdu vážně zranil záda. Měl jsem strach, co s ním bude dál,“ líčí Železný. „Kdyby se olympiáda v Tokiu konala podle plánu v létě 2020 a museli bychom ho narychlo dávat do kupy, kdo ví, jak by jej to poznamenalo do dalších let. Nakonec pro Kubu bylo velkou záchranou a štěstím, že kvůli covidu vše rušili, my mohli sezonu předčasně zabalit, zranění se zaléčilo a dopadlo to dobře.“
Formu na zlato má. Ale nejen on
Loni v Eugene byl Vadlejch podle vlastních slov poprvé fyzicky i psychicky připraven na zisk titulu. Za hod k 88 metrům si nakonec odvážel bronz.
„Formu na zlato tam měl a má ji i tady. Ale tu mají nejméně čtyři další kluci,“ říká Železný.
„Nepůjde určitě jen o duel Čopra–Vadlejch,“ ujišťuje kouč. „Pákistánec Nadím bude také hodně nebezpečný, i když jeho letošní absenci na všech závodech radši ani nechci komentovat. Němec Weber hází nejstabilněji v kariéře. A i Fin Helander občas trefí velmi dlouhý hod. Kdo překoná ve finále 88 metrů, bude mít podle mě jistou medaili. Všechno ostatní je hra vabank.“
Vadlejch, první oštěpař aktuálního světového žebříčku a výkonem 89,51 i tabulek sezony, se pousměje: „Já svou kariéru připodobňuju k lezení na horu. Vždycky říkám: to je na sportu nejhezčí, když se drápete po té hoře.“
7. DEN MS: Vadlejch postoupil, Lyles má double, japonsko-česká radost v oštěpu |
Na adresu papírově největšího soka Čopry dodává: „Mám vyrovnanější série. On v 90 procentech závodů předvede jeden velmi dlouhý hod, zatímco já můžu hodit třeba pětkrát v sérii za 86. Ale rozhoduje ten nejdelší pokus.“
Jako malý kluk Jakub Vadlejch rád házel míčem nebo kameny přes řeku.
V deseti letech potom poprvé uchopil oštěp a mrštil jej do dáli.
V nedělním finále se ho kousek od Dunaje pokusí odhodit nejdál ze všech mužů, kteří tomuto náčiní v současnosti holdují.
