Přemýšlím, nakolik se geny špičkových sportovců mohou přenést na jejich děti. Dřív se dělaly různé věci. Křížili se sportovci, aby vznikl supersportovec.
Já jsem z tohoto důvodu děti neměl. Všechno ukáže teprve čas. Nejsem rodič, který by potomkovi vrazil tenisovou raketu do ruky a k něčemu ho nutil.
Moje první holky, dvojčata, sportují rády, ale ne cíleně. Dělají, co je baví. Důležitým zlomem bude škola, kam v září nastupují. Čím více budou mít kroužků, tím lépe. Je důležité, aby se trošku vybily.
Holky jsou velmi aktivní. Nemůžu říct, že je to geneticky dané, já byl mimořádně klidné dítě. Spíš si myslím, že je to tím, že se narodily brzy. Čtrnáct dní jim přifoukávali kyslík. Je tam něco, co je energizuje.
Doufám, že s Terezkou to bude jiné než s dvojčaty. Šest týdnů jsem se tehdy na ně chodil koukat jenom do nemocnice.
Je jasné, že s miminkem budou starosti. Ale už máme zajištěný kočárek. Dokonce jsme byli tak marketingově úspěšní, že ho dostaneme zadarmo, stejně jako plínky. A za zcela rozumné protislužby.
Stačí se jen s tím kočárkem vyfotit. Spoustu věcí máme po holkách. A kupovat pro jedno miminko je legrace. Přijdete do krámu, a když se vám něco líbí, nemusíte se ptát, jestli to mají dvakrát.
Nemůžu říct, že to bude odpočinkové miminko. Ale s holkama to bylo hektické, ve srovnání s tím to bude hobby. Věřím, že se narodí zdravé a budu mít o to více času na ně i na sebe.
