Jak vám teď je?
Každý den je znát. Chodím a skoro vůbec to nebolí. Můžu stát a ležet. Nesmím se ohýbat a nemůžu sedět, to je zátěž na ploténku největší.
Jak se léčíte?
Snažím se co nejvíc odpočívat. Zatím jenom lehce cvičím. Chodím na laser, aby se to lépe hojilo. A od příštího týdne bych měla jít do vody.
Trpíte chmurami?
Smířila jsem se s tím, jak to je. Nebála jsem se zákroku jako spíš toho, co mě čeká potom. Těžké návraty už jsem zažila.
Pomohou vám aspoň zkušenosti z předchozích několika operací?
Poučila jsem se z chyb. Po operaci kotníku před třemi lety jsem běhala, i když jsem kulhala. Neuspěchám to. Budu dělat to, co mi doporučí lékaři.
V minulosti jste několikrát přiznala, že jste závodila se zraněními, nelitujete toho teď?
Před mistrovstvím světa v Seville jsem měla problémy s kotníkem a běhala jsem s obstřiky. Kdybych šla na operaci už tehdy, možná bych nikdy nevyhrála mistrovství světa. Ale rodiče jsou z toho ze všeho smutní, ptají se mě, proč mám tolik problémů.
A co říkáte?
Oni nemají představu o vrcholovém sportu. Když mám na zádech 140 kilo a trénuji tak patnáct let, dopad na páteř to mít musí. Ale užila jsem si spoustu pěkných let.
Ještě snad nekončíte, ne?
Doktor Dbalý, který mě operoval, říkal, že nevidí důvod, proč bych nemohla dál sportovat. Budou omezení v posilovně, ale věřím, že to půjde.
Stihnete příští rok olympijské hry?
Kdybych začala v říjnu nebo v listopadu přípravu, šance by byla veliká.
A myslela jste na dítě? V posledních letech se narodilo několika vašim kolegyním z reprezentace...
Svým způsobem jim závidím. Existuje varianta, že kdyby mi to příští rok nešlo, měla bych mimino.
A ví o tom váš přítel Petr?
Jo, ten by to uvítal.
Opravdu?
Strašně se na to těší, ale samozřejmě mi přeje, abych závodila na olympiádě. Těším se na obě varianty.
Co pro vás znamená mít svého Petra vedle sebe?
Vždycky se o mě při problémech staral. Ačkoliv dřív létal se stíhačkami a převeleli ho do Prahy, on zůstal i kvůli mně v Čáslavi, kde řídí letový provoz. U letadel je pořád a říká, že ho to baví. Ale svoji kariéru obětoval té mojí.
Říkáte, že nejdřív chcete znovu běhat, ale co mateřské pudy?
Mám takové chvilky, že se dívám do kočárku a chovám si děti. Ale chtěla bych se rozhodnout v pravý čas. Tehdy, kdy mi atletika přestane dávat to, co dřív.
Tak před pár dny vysvětlila konec kariéry Australanka Freemanová. Pro vás ta chvíle ještě nenastala?
Když jsem bývala naštvaná, taky jsem říkala: Končím! A Petr na to: To si jenom myslíš. Nikdy jsem si nemyslela, že odchod může být tak těžký. Já se od Cathy liším. Ještě pořád chci závodit.
Co vás na tom tak přitahuje?
Prostě mi to chybí. Celý podzim i zimu člověk dře. Je pořád na stadionu, nezná neděle ani svátky. A chybí mi ten adrenalin při závodech, publikum, uspokojení z výkonu nebo z dobrého tréninku. Je to ve mně živé.
Nechybějí vám příjmy ze závodů?
Nevydělávám peníze za startovné a za bonusy a projeví se to ve sponzorských smlouvách, které mám nasmlouvané od výsledků. Jsem ale dlouhodobě zaměstnaná v USK, kde dostávám měsíční plat.
Projeví se pauza na vaší životní úrovni?
Hlady netrpím. Můžu si koupit kalhoty, které se mi líbí, i kosmetiku, kterou chci. Ale kdybych závodila na Zlaté lize, mohla bych si dovolit dát do pokoje lepší sedačku.
A to už bude ve vašem novém domě?
Chtěla bych se stěhovat začátkem podzimu. Jakmile začne příprava, člověk na takové věci nemá čas.
 Ludmila Formanová |
