Z vašich slov je cítit velká pohoda, a především sebedůvěra. Kde se vzala?
Před necelými dvěma lety jsem začal spolupracovat se slovenskou psychložkou. Změnila celý můj pohled na atletiku i na mojí sportovní kariéru, víc si věřím, ano, jsem sebevědomější. A také je pro důležité, že teď nic nemusím, ale chci.
Co vás vedlo k tomuto kroku?
Spousta sportovců se radí s psychologem, nejsem žádná výjimka. Dřív jsem míval dobré výsledky na mítincích, ale na velkých soutěžích se mi nedařilo. Hledali jsme cesty, jak výkonnost zvýšit, po fyzické stránce už jsem příliš rezerv neměl, ale psychika, to bylo pole neorané... Je mi sice čtyřiatřicet, ale jsem neopotřebovaný, říkají mi, že jsem závodník puberťák.
V dubnu se vám podařil parádní kousek, vyhrál jste mistrovství republiky, splnil limit na MS a den poté jste mezi světovou elitou došel na závodech ve Španělsku čtvrtý v čase jen o pár desítek vteřin horším. Jak může tělo takový "záhul" vydržet?
Já jsem ryze závodní typ, každá soutěž je pro mě fantastickým tréninkem. Ve svých letech už vím, co moje tělo potřebuje, dokážu velice rychle regenerovat. Těhle výsledků si letos vážím nejvíc, potěšilo mě i šesté místo na Evropském poháru, kde se schází větší konkurence než na mistrovství Evropy.
Chůze je specifická disciplína, při níž vás mohou o úspěch připravit styloví rozhodčí. Nemáte strach, že by vám vaše edmontonské plány mohli zhatit oni?
Na velké akci jsem ještě nikdy nedostal ani kartu. A letos jsem šel čtrnáct závodů a diskvalifikovali mě jen ve dvou. Problém je v tom, že třeba na mistrovství světa funguje mezinárodní rozhodcovský sbor, jenomže při obyčejných závodech jsou k mání jen sudí z jedné země, což je ošidné. Při všech svých letošních vystoupeních jsem navíc bojoval na špici o vítězství, člověk je pak víc vidět. Takže jsem v tomto ohledu klidný.
Odlétáte do Kanady hned s první skupinou českých atletů. To byl záměr?
Ano, podle svých zkušeností z olympijských her v Atlantě vím, že vytrvalci potřebují na aklimatizaci osmnáct devatenáct dní. Navíc si zazávodím na Frankofonních hrách, což bude poslední a potřebný test formy.
Letos vám ve světových tabulkách zásluhou času 1:20:21 patří dvanácté místo, před vámi je však hned šest Rusů a všichni na mistrovství světa startovat nemohou. Takže papírově je kvalitní umístění nadosah...
V této sezoně jsem se hlavně snažil stabilizovat výkonnost a to se mi podařilo, mám na svém kontě hned několik časů na úrovni hodiny a dvaadvaceti minut. V Edmontonu je mým cílem skončit v první desítce.
Každý má cíle, ale každý má i sny. O čem sníte vy?
Je samozřejmé, že stejně jako všichni ostatní toužím někde v koutku duše po vítězství. Každému však dopřáno není...
