Čtu ty komentáře - bohužel to jsou jen nic neřešící fráze. Leta se opakující.

Nikde nečtu, že to zkrátka děláme blbě. A taky leta.

Jednoduše - není kvalita. Nejsou vzdělaní trenéři, každý, kdo se přichomýtne k nějakému talentu, se rázem stane státním trenérem, talenty zavraždíme, protože nevíme co s nimi. Pokud možno je zničíme v idiotské snaze dobýt juniorské medaile.

Podle mne vládne v atletice ryzí amatérizmus. Ale ono je to každému jedno, přijde mi, že hlavní snahou je u spousty lidí jen si udržet to svoje místečko.

Ukažte mi našeho trenéra, který dokázal dovést na špičkovou úroveň více, než jednoho borce. Tedy s výjimkou Honzy Železného. A snad i madam Blažkové.

Mám jenom námitky proti vzdělanosti trenérů.Většinou formální vzdělání mají, ale mají problém to přenést do praxe, u starších, téměř důchodových, či už důchodců, chybí snaha se dovzdělávat, jejich argumentem je, mám výsledky, vyjmenují vám za třicet let několik úspěšných sportovců pod jejich vedením, ale jaksi se už nezmíní, kolik talentů zmařili. Ano, a hlavní důvod je jejich nízká odměna. Jsou nuceni mít různé úvazky, ať na školách, v klubech, orgánech atletiky, přípaně brát procenta z příjmu atleta.Svým způsobem je to i ponižující, není proto zájem o trenérskou práci z řad mladších trenérů,kteří ještě nejsou vyhořelí, nebo neusnuli na vavřínech. A vyhořelý trenér se rovná vyhořelý atlet. Poněvadž problémy nejsou jenom v atletice, dá se říci, že se jaksi transformace sportu zpod státní direktivy nevydařila.

Na jednu stranu je vidět neustálý nárůst naturalizovaných Afričanů do evropských reprezentací, proti tomu se dá těžko bojovat. Ovšem třeba Norové nebo Poláci to dokážou i v běžeckých disciplínách, takže tam je vidět, jak se tomu věnují.

Podstatně jednodušší by to bylo v technických disciplínách a v desetiboji; tam prostě nemáme výmluvu. Pokud se opravdu budeme věnovat talentům od mládí, uplatníme zkušenosti našich trenérů, budeme je správně motivovat a nenecháme je odejít při přechodu do dospělých kategorií, tak prostě máme ty největší předpokladu, jak navzáat na minulost. To se ale bohužel neděje.

Jenže to se mladochum musí nabídnout podstatně víc. Ideálně spojení studia se sportem, aby měli nějakou vizi, kdyby to sportovně nevyšlo. Kdo chce studovat, tak se vám na nějakou atletiku v nácti vyprdne.

„Z pohledu týmu nešlo o špatné vystoupení,“ řekl Sluka šéftrenér atletiky. Tak nevím jestli pan Sluka nebyl na jiném mistrovství. Nostalgicky vzpomínám jako pamětník na časy, kdy tomu šéfoval desetibojař Dvořák, kdy jsme jeli na mistrovství s tzv. tutovkami, které medaile vozily.

Spíše mě zaujalo na mistrovství něco jiného a to obrovský výkonnostní progres atletek Holandska. Atletky, které před 3-4 léty nebyly tzv. nikde, jsou na evropské špičce. Jsou to vesměs pohledné ženy, ale v momentě kdy se rozvičují, nebo se chystají ke své disciplíně, mám pocit že se jejich ženskost vytrácí a je tam vidět ještě něco navíc??? Nevím, myslím, že Holanďané vybírají v atletice somatotipy schopné rychlého růstu výkonnosti a delšího progresu.

Třeba naše Vondrová, je v našich podmínkách skvělá, ale už je na hraně své výkonnosti a dostat se trvale pod 51sec. na 400m pro ni bude jen zbožným přáním.

Abych si jen nestěžoval. Líbila se mi naše sedmibojařka a to i přes kolaps v dálce. Atletika je v ní a až zlepší výšku a kouli, bude určitě hodně dobrá.

Holanďanky se mi líbili rovněž. Ale mnoho let je obdivuhodné, jak drží polský tým ženský i mužský. Jak rychle zapracuji mladé, po odchodu starších. Nemají aspoň v bezich slabinu.

Atletika není ro české děti zas tak moc atraktivní. Hobby běhání se sice u nás věnuje spousta lidí, ale top úroveň je velice úzká. Tím, že je atletika velmi náročná a tím, že z hlediska budoucnosti tam není nějaká velká vize se v ní i uživit, kromě těch absolutních top, tak si myslím, že hodně potencionálně dobrých atletů si raději vybere jiný sport. Zde by muselo být systémové propojení základních škol s atletickými kluby a hlavně solidní atletické základy na základních školách, kde by se mohly zjistit dispozice jedinců k některým disciplínám. Pamatuji si, že my jsme něco takového dělali a kromě některých technických disciplín (tyč, disk, kladivo) jsme dělali skoro vše. Hlavní je ukázat pozitivní stránky atletiky. Samozřejmě vím, že něco takového je utopie, nebot dneska dost rozhodují rodiče, co kdo bude dělat a pak atletika je náročná a mne kolikrát připadá, že dneska převážně děti chtějí za málo muziky hodně koláčů.

Také atletiku většinou nedělají hlupáci, v kritickém období se atlet častěji rozhodně věnovat se studiu a atletiku upozadi nebo s ní zcela skončí.

Viděl jsem ve Finsku malý atletický stadion, kde se pohybovalo asi 50 dětí odhadem od 6ti do 15ti let. Někteří rotovali po disciplínách (ti mladší), někteří trénovali jen jednu. Co bylo pěkné, tak Ti starší se věnovali mladším. Z takového množství lze snadněji vytahovat talenty, jinak je fajn, že se všichni hejbou!

A na zavěr: Špotáková je jednička

Za Finsko plus, za Špotákovou mínus.

Tak nad plán byla asi 3. umistění. Zbytek zklamání včetně Staňka i Vadlejcha. Poměr SB a dokonce PB vůči výkonům bude mít naše výprava možná úplně nejhorší. SB si v mnichově udělalo skoro třetina závodníku celkově. To u nás tedy opravdu neplatilo.

K tomu obří chyby, jako přešlapy ve štafetě, nebo vícebojích. Celkově je to hodnocení v nejlepším dostatečné.

Navíc rozhovory plné výmluv tomu taky nepřidali. Kromě oštěpařské skupiny snad všichni ostatní trenéři by měli zůstat zcela bez prémii. Protože není za co.

Problém je hlavně přechod mladých do seniorských kategorií. V minulých letech jsme měli fůru medailistů z dorosteneckých a juniorských MS a ME, ale nikdo z nich se neprosadil jako hvězda v seniorech, i když by teď měli být na vrcholu výkonnosti. Zda je to systémem tréninku, častými zraněními nebo vůbec motivací obětovat svůj život atletice, musí posoudit odborníci.

Možná je problém i v tom, že u nás se ty dorostenecké a juniorské medaile považují pomalu za vrchol kariéry, kdežto jinde jde jen o poměření se s vrstevníky v rámci příravy na seniorskou kariéru. Zkrátka chceme po mladých příliš mnoho a příliš brzy, a pak přicházejí zranění, vyhoření atd.

Jo, souhlasím s tím, že spousta talentů je v patnácti letech spálených.

Třeba zrovna v atletice je zrovna Olympiáda dětí a mládeže tak vyhrocená, že ve starších žákyních byl k postupu do finále na 800 m zapotřebí čas pod 2:20. Docela jsem zvědav, kolik těch holek bude za 10 let běhat osmistovku v časech kolem dvou minut.

Co ukázal atletům Mnichov? No vzhledem k tomu, že to v mnohých disciplínách vypadalo spíš jako mistrovství Afriky než Evropy, tak by to asi chtělo koupit pár Etiopanů, Keňanů a podobně

Nebo mladé a nadějné atlety přesvědčit, ať jdou na US univerzity a tam rozvíjejí svoje schopnosti. Kvalitní zázemí, kvalitní trenéři, konkurenční prostředí a dostatek velmi kvalitních závodů. Věřím, že ty 3-4 roky by pomohly atletům k mnohem lepším výkonům.

Poslední systém měli komančové v síti TSM, SVS a stabilního reprezentačního výběru. Dál jsou to už jen tréninkové skupiny, skupinky nebo zapálení jednotlivci se svým trenérem. Dukla je pilířem, ne širokou základnou.

Myslím si, že v organizaci atletiky není zásadní problém ani řešení. Zeptal by se však, proč není možné vychovat a připravit v 21.století sprintera s časem pod 10,60, trojskokana s výkony za 16,50 cm, výskaře s výkony nad 224 cm, vytrvalce na 10 km s časem 28 min... Záměrně jen vybírám, v době 60.let minulého století to přece šlo!

Nejsou lidi.

Hra na detaily u 220 cm výškaře nebo sprintera za 10,50 je odváděním pozornosti.

Asi na tom něco bude, ale otázka jestli propracovat komplexní systém výchovy a péče o atlety a nebo prostě je stále lepší, když daní jedinci si vytvoří vlastní tréninkovou skupinu ... něco jako tenisti. Ale otázka kde na to vzít peníze, když jste začínající atlet a chcete se rozvíjet....