Setkáváme se na akci magazínu Harper’s Bazaar, kde máte mít přednášku. Čeho se týká?
Nového konceptu, který jsem přivezla do České republiky. Jde o přírodní liftingové masáže obličeje. Je to technika, kterou jsem nejdříve hledala sama pro sebe, protože jako každá žena i já stárnu a přeji si oddálit to co nejvíce. Ale tou přirozenou cestou. Dlouhou dobu jsem hledala nějakou vyhovující metodu, až jsem se v Paříži dostala k autorovi této procedury a dokonce jsem v ní absolvovala i školení. Poté jsem se rozhodla, že je to skvělá věc, kterou bych mohla přivézt i k nám.
Jedná se o něco, co na českém trhu zatím chybí?
Ano. Znám kolem sebe spoustu žen, které chtějí stárnout přirozeně a chtějí něco, co je účinné, takže tu založím a otevřu takové první fitko pro obličej. Není to kosmetický salon, je to opravdu fitness pro obličej. Pracujeme na bázi hloubkových masáží svalových tkání celého obličeje, pozdvihnou se kontury, svaly se napumpují, je to stejné, jako když pracujete se svaly na těle. Do fitka chodíme proto, abychom si udrželi pevnost a pružnost svalů na těle a zapomínáme, že i v obličeji máme více než padesát svalů.
Při této nové metodě si navíc i odpočinete. S vašimi svaly v obličeji pracuje terapeutka a po probuzení, protože mohu říct, že mnoho klientek během terapie usne, vypadáte o několik let mladší.
I s hlubokými vráskami tedy umíte zatočit bez skalpelu?
Přesně tak, opravdu, jde to. Funguje to. Naše metoda probudí sval, který je pod vráskou a tím pádem se veškeré vrásky v obličeji vypnou.
Mluvila jste o tom, že stárnete. Mnoho lidí by spíše řeklo, že zrajete jako dobré víno...
Ale některá vína jsou dost přezrálá! (smích) Stárnutí je jediná spravedlnost na tomhle světě, která je tu pro nás všechny a je pouze na nás, jak se k tomu postavíme a zda stárneme s grácií. Protože ta spokojenost je samozřejmě o tom vnitřku nás samých. Nemůžu v mém věku chtít, abych vypadala jako dvacetiletá holka, to prostě nejde. Naopak jsem už dospělá a je to podle mě úžasné v tom, že člověk postupně dospěje k vnitřnímu klidu a vyrovnanosti a už neřeší úplné malichernosti a zbytečnosti jako kdysi v mládí.
Syna považují za mého milence, prozradila modelka Pavlína Němcová |
Máte nějaké své neřesti v podobě cigaret či pití alkoholu?
Je pravda, že jsem nikdy nekouřila a ani nepila alkohol. Nebylo to z důvodu nějakého přemýšlení o tom, co bude později, ale prostě mi to nechutnalo a mohu říci, že i díky tomu možná mohu sklízet ovoce teď v pokročilejším věku. Je jasné, že efekt pití alkoholu a kouření cigaret se na nás nějakým způsobem podepíše.
Probrali jsme fitness obličeje, ale co fitness těla? Kolikrát týdně cvičíte?
V loňském roce jsem začala běhat, snažím se asi tak čtyřikrát až pětkrát týdně. Každé ráno, než mi začne pracovní maraton, si jdu zaběhat a nesmírně mě to ten den nakopne.
Zavzpomínáte na své modelingové začátky a prozradíte nám, kterou první ikonickou přehlídku jste šla?
Tak na to si pamatuji, jako by to bylo včera. Byla to přehlídka Christiana Diora, kam si mě vybral Gianfranco Ferré, hlavní návrhář této značky. On byl pro mě v té době jako takový pohádkový dědeček a byla to opravdu veliká čest jít tuto přehlídku. Právě on mi otevřel ty pomyslné dveře do světa vrcholového modelingu a díky němu mi pak začala krásná kariéra.
Zažila jste nějakou zákulisní rivalitu mezi děvčaty modelkami?
Ne, vůbec. Vždycky, když o tom slyším, tak si říkám, že jsem byla asi v nějakém jiném světě. Právě tuto první přehlídka jsem šla s Naomi Campbellovou, Cindy Crawfordovou, Claudií Schifferovou... Ony byly o pár let starší a pro mě to byly takové ty ikony. Byly to top modelky té doby, těch devadesátých let a já jsem byla takové malé kuře tady od nás z České republiky a byla jsem úplně nadšená. Naopak byly všechny velice přátelské a milé. Musím říct, že jsem žádnou rivalitu nikdy nezažila.
Měla jste možnost potkat se třeba i s návrhářem Karlem Lagerfeldem?
Ano. Karla Lagerfelda jsem také potkala. To byla opravdu neuvěřitelná osobnost.
Od modelingu jste později přešla lehce k herectví. Naposledy jste účinkovala v seriálu Ordinace v Růžové zahradě...
Herectví je pro mě taková terapie. Člověk nikdy neztvárňuje sám sebe, vstupujete do duší jiných lidí a záleží, jaké máte štěstí na roli. Pokud se vám naskytne zahrát si někoho, kde ta role je emotivně hluboká a vám naprosto cizí, tak o tom je právě herectví a to bych si moc přála zažít. Stavíme teď na nohy jeden film společně s Jitkou Čvančarovou podle knížky Báry Nesvadbové s názvem Přítelkyně. Tentokrát to nebude žádný lehký román či komedie. Naopak to bude takové těžké vztahové drama ze života.
Byla byste například krásná bondgirl! Máte nějakou podobnou vysněnou roli? Monica Belucciová ji také hrála a tehdy jí bylo, tuším, už padesát...
Myslím, že takové štěstí se na mě neusměje. Vysněnou roli vyloženě nemám, jsem vděčná za každou příležitost, která přijde. O to více si vážím toho, že mě tady oslovili tvůrci jednoho z nesledovanějších českých seriálů, kde jsem měla možnost si jednu sezonu zahrát laborantku a poznat i české herecké prostředí.
Myšlenka být babičkou se mi líbí, tvrdí Pavlína Němcová |
O vás málokdo ví, že máte vystudovaná práva, je to tak?
Ano, mám. Rozhodla jsem se, že začnu dělat právní koncipientku a třeba se tomu jednoho dne budu na stará kolena naplno věnovat.
A mít i svou vlastní advokátní kancelář?
Proč ne?
Na co byste se specializovala?
Ochranou osobnosti, na to se teď opravdu zaměřuji. Chci se v této oblasti vzdělat a mám skvělou advokátku školitelku, takže uvidíme.
Jste také maminkou, máte už dospělého syna...
Brzy mu bude devětadvacet let. Už je to velký muž. Samozřejmě je to moje pýcha, je to moje všechno, to, co mám na světě nejcennější.
Jezdíte spolu ještě občas na dovolené?
Paradoxně ano. A já jsem za to strašně ráda a vděčná. Jsme v každodenním kontaktu. Nejde to u nás bez toho, aniž bychom si o sobě dali vědět každý den. Jsem opravdu šťastná, že máme tak hezký vztah.
Máte okouzlující styl. S tím se člověk narodí, nebo to vypozoruje během kariéry modelky?
Děkuji. Já jsem já, jsem sama sebou. Takže doufám, že pokud to působí, tak jak jste právě řekl, tak je to čest a dělá mi to velkou radost.
V čem se cítíte úplně nejlépe?
Když můžu být sama sebou. K tomu člověk dospěje postupem času s věkem. Je zbytečné si na něco hrát. Nějaké pózy v životě a podobně... Opravdu je nejlepší být sám sebou. Jedině tak k sobě můžete přitáhnout ty správné lidi a mít je kolem sebe.
23. června 2020 |