„Co děláš, tys nerozuměl?“ tříští se o stěny domů křik směřující ke zmatkujícímu muži. Silné vodítko podobné spíše lanu se opakovaně prudce napíná. To jak s ním pes na konci netrpělivě trhne. V akci, i když jen nahrané, jsou právě služební psi z Věznice Příbram. A mají společnost, s nimi jsou tu děti, které navštěvují školu v ulici Pod Šachtami.
První vyučovací hodinu nového týdne zahájily neobvykle. Na travnatém plácku za budovou. A podívaná, která je za pár okamžiků čeká, dost možná předčí všechna akční dramata, která o víkendu zhlédly v televizi či vybojovaly na herní konzoli. Na scéně se postupně objeví belgický, holandský a německý ovčák. Akce je součástí projektu Ochrana obyvatel při mimořádné události.
Bez modřin se to neobejde
„Syčák, syčák,“ křikne psovod k zuřivě štěkajícímu zvířeti a oba vyrazí vpřed. Jakmile se pes dostane blíž, vrhá se na protivníka. Figurant, nyní v roli prchajícího či vzpurného vězně, mu nastavuje předloktí chráněné speciálním návlekem.
Pes se zakousne a nepovoluje stisk, visí ve vzduchu. Domnělý uprchlík ale náhle zahazuje ochrannou manžetu. Snaží se tak zmást psa a prchá ze svahu za budovu školy. Marně, čtyřnohý pronásledovatel je mu opět v patách.
„Pes by neměl mít zájem o věci, které figurant upustí, ale měl by se nadále věnovat člověku. Může se totiž stát, že třeba v zimě může mít pachatel na sobě spoustu bund, pes kus utrhne, uspokojí se a pachatel utíká,“ komentuje ukázku kynolog, který před chvílí pocítil na vlastním těle stisk i váhu služebního psa.
Zvíře musí mít při zásahu potřebnou motivaci, proto je třeba vyvolat v něm doslova „zlobu“. Alespoň tak to nazývají cvičitelé, ale nejde o nic negativního, psi přece mají za úkol zakročit ve vypjaté situaci. Ostré nasazení si ve skutečnosti užijí jen výjimečně.
Další ukázka začíná podobně, jen s jiným aktérem. V hlavní roli je nyní osmnáctiměsíční pes. „Stůj, tady vězeňská služba, jménem zákona stůj, nebo použiju služebního psa!“ Tentokrát se pes zakousne opravdu silně a na dlouho.
„Jak dlouho to vydrží?“ zajímá přihlížející školáky. „Záleží na fyzickém fondu zvířete. Takoví ti v blahobytné kondici jen chviličku, většinou v řádu vteřin, ale takoví ti atleti, jako jsou právě belgičtí a holandští ovčáci, mnohem déle,“ vysvětluje figurant s tím, že důležité je, aby se pes po zákroku ihned z pachatele nestáhl. Musí ho pořád hlídat.
Schyluje se k poslednímu dramatu. Tentokrát „pachatel“ bije o sebe prázdnými plastovými kanystry. Opět proto, aby byl pes připraven, že stíhaný něco zahodí. Zákrok je stejně jako v předchozích dvou případech velmi rychlý.
„Psa nemáme jako mazlíčka, ale jako donucovací prostředek. Je to podobné jako se zbraní. Musíme s ním proto pracovat tak, aby se ta ‚zbraň‘ nevymkla kontrole,“ zdůrazňují psovodi.
Podle nich je pro jejich psí svěřence odměnou utrpení stíhaného. Právě proto figurant předstíral muka, jakmile se do něj pes zahryzl. Přestože ho chránil takzvaný ringo oblek, sténal naschvál bolestí.
Úplně bez následků to ale není. „Přestože na sobě máte oblek, i tak to docela bolí. Pes ringo neprokousne, ale způsobí vám modřiny, otlaky,“ upozorňuje Jiří Beneš.
Pár šrámů má jistě i jeho kolega, kterému právě skončilo jedno z dnešních tří „představení“. Přesto má zjevně ještě dost elánu a nezadal by si s profesionálními baviči. Rozhodne se totiž dětské publikum trochu zapojit do dění.
„Komu se to líbilo, ať zvedne ruku. Všichni? Tak kdo měl ruku nad hlavou, bude zpívat se mnou,“ obrací se na přihlížející školáky a skupinku záhy rozezpívá. O volbě songu nemůže být pochyb. „Skákal pes...“ zní pod Březovými horami.
Předvádění je součástí tréninku
Vězeňští kynologové vyrážejí předvádět své umění poměrně často. Kromě velké přehlídky složek integrovaného záchranného systému na Dni bezpečí také na letní tábory, zájem prý mají i jednotlivé obce.
„Bereme to jako součást výcviku. Při běžném tréninku jsou sice psi v kontaktu s figurantem, ale v okolí není nikdo další. Takže podobné akce jsou dobré proto, že jsou zvířata v jiném prostředí a jsou tam přítomni i další lidé. Snažíme se ale vyjíždět i jindy, využíváme rovněž třeba kynologické cvičiště v Podlesí u Příbrami,“ říká vedoucí vězeňských psovodů.
S kolegy od policie či armády se jeho lidé potkávají spíše ve výcvikových střediscích a na kynologických přeborech.
„Sami některé pořádáme. Soutěže mají mezinárodní účast, jezdí na ně psovodi ze Slovenska, Maďarska, Německa. Česko je v tomto ohledu dominantní. A nejde o nějakou tradici, myslím, že je to hlavně o lidech,“ podotýká Jiří Beneš. V kategorii výcviku německých ovčáků mají Češi dokonce dvojnásobného mistra světa Václava Oušku, který slouží u Policie České republiky.
