Skvrny Ztracený duch Střeleckého ostrova
Střelecký ostrov v původní podobě a po rekonstrukci v roce 2013
Střelecký ostrov je nedílnou součástí hlavního města už několik set let. Nachází se blízko centra a jsou z něj krásné výhledy, díky čemuž je jedním z oblíbených míst turistů i samotných Pražanů. Během roku se tu pořádají i nejrůznější akce a festivaly.
Před více než deseti lety však Střelecký ostrov prošel podstatnou změnou. „Pražský magistrát totiž zjistil, že je ostudou Prahy. Scházeli se tam prý mladí, řádili v křovinách a fetovali,“ glosuje Sádlo.
Skvrny a proměnyV návaznosti na seriál Ostudná místa přináší iDNES.cz sérii Skvrny a proměny Prahy. Ptáme se urbanistů, architektů, krajinářů a dalších odborníků na to, jaká místa v metropoli považují za zanedbaná a volající po změnách, a jaká naopak v posledních letech prokoukla a proměnila se k lepšímu. Vytipovávají také místa ohrožená. |
Zrekonstruovaný ostrov v historickém srdci města opět přivítal veřejnost na podzim roku 2013, a to i s novým přísným návštěvním řádem. Ten například zakázal popíjení alkoholu s výjimkou kulturních akcí, táboření a stanování i jízdu na kole, skateboardech nebo kolečkových bruslích.
Pravidla měla zaručit, aby ostrov v novém kabátě vydržel co nejdéle a nikdo jej neničil. Přestože se při revitalizaci ‚Střeláku‘ vysázelo velké množství rostlinstva, část původních stromů a většina keřů naopak zmizela. Z pestré vegetace se tak stala jednotvárná. K nepoznání se změnilo i pobřeží. Po břehových porostech, které zde rostly, najednou nezbylo ani památky.
„Řeka byla živá, měla křoviny. Po revitalizaci se z pobřeží ale stala ‚dupárna‘. Břehy ostrova začaly erodovat, kořeny stromů jsou proto obnažené a zbavené kůry, což je samozřejmě poškozuje,“ vysvětluje Sádlo s tím, že problémem se stává i velké množství lidí, kteří ostrov navštěvují. „Břehem projdou stovky lidí za hodinu, přičemž každý do něj podpatkem trošičku hrábne, kousek spadne do řeky a ta to odnese.“
Mnohem větším problémem je však podle něj duch ostrova, který se s proměnou zcela vytratil. „Předtím si ostrov žil svým vlastním životem a to k němu i patřilo. Teď působí přesně opačně. Stal se z něj transparentní veřejný prostor: uprostřed je pódium, kde řve muzika, okolo chodí krásní mladí lidé, většinou cizinci,“ popisuje Sádlo s tím, že přísné zákazy ostrov dusí.
Pokud by tu jako krajinář mohl něco změnit, začal by pobřežím. „Části bych oplocoval a nechal volně zarůstat. Říční krajina je totiž strašně živá. Zatímco někde musím dlouho čekat, tady z létavých semínek za pár let vyrostou vzrostlé vrbové keře a stromky,“ představuje si krajinář.
Skvrny Neřešitelný Lehovec
Čtvrť Lehovec v Praze 14 je známá tamní tramvajovou smyčkou, autobusovou stanicí a sídlištěm. Podle Sádla začala oblast vyhasínat v osmdesátých letech, kdy se část cestujících přesměrovala na nedalekou autobusovou zastávku Rajská zahrada, v jejíž blízkosti v roce 1998 vznikla i stejnojmenná stanice metra.
„Lehovec měl samoobsluhy, hospody, školku. Kolem byl kus volné městské přírody, kam se chodilo se psy. Po vzniku stanice metra se však právě ona stala novým centrem všeho dění,“ popisuje Sádlo.
Vznik stanice Rajská zahrada podle něj Lehovec zcela „dorazil“, celá oblast začala skomírat a její situace se postupně stala neřešitelnou.
Červený bod: Lehovec, modrý bod: stanice metra Rajská zahrada
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
„Nedokázaly se tu udržet podniky, začaly zanikat obchody. Naopak tu zůstaly nefunkční nesmysly – například podchody, kterými člověk musí složitě kličkovat. Ty byly okamžitě plné odpadků a teď se do nich nikdo ani neodváží,“ říká krajinář.
Lehovec je podle Sádla velmi zanedbaným místem, v němž se pohybují spíše „přespávači“ než jeho stálí obyvatelé. „Život se přesunul o kus jinam, k Rajské zahradě. To beru jako zákonité a nevyhnutelné. Bylo možné Lehovec zachránit? Pokud ano, jak? Měl se včas postavit ještě jeden panelák nebo mateřská školka? Nedokážu říct,“ uzavírá Sádlo.
Skvrny Hlavní nádraží, hlavolam Prahy
„Hlavní nádraží... No kdybych já věděl, co s tím hlavním nádražím dělat,“ povzdychne si už na začátku Sádlo.
RNDr. Jiří Sádlo, CSc.
|
„Momentálně se tam setkáme se dvěma vrstvami obyvatel: bezdomovci a naprosto vyděšenými turisty. V prostoru se mihnou i lidé, kteří bydlí kousek za Prahou a jezdí do města za prací. Jenže ti se na ‚Hlaváku‘ nezdrží. Člověk si na tam nedá ani párek, do restaurací a obchodů se prostě nikomu pořádně nechce,“ tvrdí.
Zanedbané hlavní nádraží i jeho okolí má zvelebit projekt „Nový Hlavák“, jehož vítěze by Praha měla představit letos na jaře. Ten má vyřešit právě problematickou identitu Vrchlického sadů, přes které povede i tramvajová trať.
„Jako první by se mělo celé nádraží lépe zpřístupnit a zprůchodnit. Hodně už se v tom ohledu udělalo, ale přesto jdu na nástupiště dlouhé minuty z místa, které je velmi blízko a z perónu na ně vidím. A to je jen jeden příklad výlučnosti, kterou je v tom místě potřeba odbourat,“ vysvětluje krajinář s tím, že ‚Hlavák‘ je potřeba vrátit do města, protože není jeho součástí jako například kousek vzdálené Masarykovo nádraží. „Je to takový divný ostrov, není proto divu, že jsou tam divné poměry,“ říká.
Místo s druhou šancí Barvitá Štvanice
Za ostrov, který si svou jedinečnou identitu na rozdíl od toho Střeleckého uchoval, považuje Štvanici.
„K Praze máme čistě modernistický přístup, je pod praporem pokroku – což je legitimní pohled. Ten opačný však neznamená, že by měl vládnout chaos, naopak je smířlivý a tvrdí, že město je v podstatě v pořádku,“ říká krajinář.
„Štvanice funguje jako místo, které je trochu zpustošené. V Praze je příroda občas nenáviděná, občas kultivovaná, občas tolerovaná. Na Štvanici se s přírodou a s rostlinstvem pustých míst umí zacházet i přes některé typické chyby, jako je třeba přístup typu: narveme sem víc stromů,“ konstatuje Sádlo.
Pořád si tam totiž můžou lidé sednout na obyčejnou trávu jako na venkovské louce, ne na „parkový“ trávník. „To je vlastně malý zázrak,“ říká krajinář s tím, že taková možnost dnes není v Praze samozřejmostí.
Kouzlo Štvanice vidí i v různorodých komunitách, které se zde sdružují. „Průměrný věk lidí je takových 30 nebo 35 let. Rádi se tam projdou pejskaři – ale ne ti staří, protože pro ně je to už daleko,“ popisuje Sádlo.
Zvídavý návštěvník může na Štvanici najít například klub Fuchs2, který od roku 2018 poskytuje zázemí pro alternativní kulturu v prostoru zchátralé Fuchsovy kavárny a bývalého Štvanického stadionu. Pro veřejnost je na ostrově celoročně otevřený krytý skate park Mystic. V památkově chráněné klasicistní vile se zase zabydlelo divadlo, vedle kterého provozuje komunitní zahradu s názvem Tygr v petrželi.
„Každá z těchto aktivit je jiná – a přitom se to snese. Ostrov je rozdělený, hezky uspořádaný a dost velký, aby se tam tyto rozdílné komunity míjely a vzájemně si nevjížděly do vlasů,“ podotýká Sádlo.
Na Štvanici jde do finále i výstavba Štvanické lávky s názvem HolKa, která propojí východní část ostrova s Holešovicemi a Karlínem. „Lávka ho trošičku oživí, ale ne moc – tak akorát. Žádná nová dálnice, jen dobré zpestření,“ hodnotí krajinář.
Místo v ohrožení Soutok Berounky a Vltavy pro lidi
Vizualizace nové pražské zelené zóny na soutoku Vltavy a Berounky
O revitalizaci zanedbaného území pražského soutoku Berounky a Vltavy v jižní části metropole se diskutuje již přes deset let. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) proto vypsal soutěž na novou podobu lokality, jejíž vítěze vyhlásil letos v dubnu. Ten s Prahou podepíše dohodu o spolupráci na dopracování návrhu do podrobnějšího měřítka.
„Na Soutoku patrně dojde k rozsáhlé těžbě štěrkopísku. Na vytěžené ploše si umím představit rybník či jezero, které může být částečně využívané rekreačně, ale částečně se ‚nechá‘ přírodě,“ soudí krajinář s tím, že cílem však není zanechat přírodu svému osudu. „Občas je potřeba jí pomoci nějakým zásahem, i dost tvrdým,“ uznává Sádlo.
Podle něj stojí velký otazník hlavně nad tím, jak u soutoku vymyslet krajinu, která bude takzvaně pro lidi. „Nesmí se tam objevit nová pražská atrakce s názvem Sex on the beach, vzletná jména by tam jen škodila,“ myslí si Sádlo.
Zároveň říká, že území prospěje i to, že ho dostatečně kolonizují lidé z přilehlých obcí, jednou z nich je například Zbraslav. „Když jsem z Dejvic, budu se ve Zbraslavi chovat stejně divně jako Zbraslavák v Dejvicích,“ uvažuje Sádlo s tím, že místní si v novém parku pořádek tak či onak zvládnou zřídit sami.
