Skvrny Smíchovský Anděl
Za jednu z problematických lokalit v Praze urbanista Jan Trejbal považuje smíchovský Anděl.
„Tam jde o dlouhodobý problém, došlo k ‚vykořenění‘ celé oblasti. Historicky dělnická čtvrť, kde byly továrny a pivovary, prošla asanací, vyrostl Zlatý Anděl, Anděl City, Anděl Park,“ pojmenovává Trejbal příčiny, proč je tento kout Prahy 5 podle něj bez identity.
Skvrny a proměnyV návaznosti na seriál Ostudná místa přináší iDNES.cz sérii Skvrny a proměny Prahy. Ptáme se urbanistů, architektů, krajinářů a dalších odborníků na to, jaká místa v metropoli považují za zanedbaná a volající po změnách, a jaká naopak v posledních letech prokoukla a proměnila se k lepšímu. Vytipovávají také místa ohrožená. |
„Jsou tam domy, které navštěvují lidé, ale nikdo v nich nebydlí. Není možné, aby se vytvořila komunita, která by místu vdechla identitu. Lidé tudy jen probíhají, prolétávají, je to takový urbanistický průtokový ohřívač vody, tedy lidí,“ naráží na to, že v místě jsou zejména kancelářské budovy.
Zlepšit natolik velké a složité oblasti je podle Trejbala zapeklité, ale možné. Je však potřeba komplexní přístup, odpovídající rozsahu a závažnosti problémů.
„Metody na to jsou, ale nikdo se jim v Česku nevěnuje. Kriminalita se likviduje symptomaticky – někde se něco děje, tak tam dáme policejní stanici, řeší se jen následky,“ myslí si Trejbal. Sám by upřednostnil preventivní zásahy do veřejného prostoru, které místo zpřehlední a zvýší pocit bezpečí, jako jsou kvalitní osvětlení a mobiliář či krajinářské úpravy.
Problémy lokalit typu Anděla by měli podle Trejbala pojmenovat experti na různé obory, včetně třeba sociální geografie. „Dokud nemáme analýzu, nelze ani udělat konkrétní návrh řešení,“ vysvětluje. Domnívá se, že tady selhává město. „Institut plánování a rozvoje, který by toto měl mít na starosti, je trochu pozadu,“ míní urbanista.
Skvrny Okolí obchodních center
Podobně problematické jako Anděl jsou podle Trejbala i další lokality v okolí velkých obchodních center. „Když se řekne dezolátní místo, každý si představí, že je rozbité fyzicky. Ale ono může být rozbité i sociálně,“ přibližuje. Proto když měl jmenovat „skvrny Prahy“, víc než na vzhled míst se soustředil na jejich sociální fungování, bezpečnost či kvalitu systémových řešení.
Vycházel i z internetové stránky Mapa kriminality , kde lze zobrazit, jaký druh trestné činnosti na jednotlivých místech České republiky policie eviduje. „Vybral jsem krádeže, pak především násilnou trestnou činnost – závažnější činy, které mohou ovlivnit samotný veřejný prostor,“ uvedl.
Dříve zakládal vesnice lokátor, dnes je třeba tým expertů, říká urbanista |
Nejhůře mu z analýzy vyšla okolí obchodních center: točí se tam peníze a tak přitahují i kriminalitu, která se pak šíří i do nejbližšího okolí. Jako příklad Trejbal jmenoval nákupní centrum Eden v pražských Vršovicích a přilehlé Sídliště Vlasta.
„Nesporný vliv na své okolí má i obchodní centrum Westfield Chodov. Kdybych si měl vybrat, kde nenechám zaparkované auto, bude to na parkovišti u Kloknerovy ulice na Chodově,“ konstatuje.
Místa s druhou šancí Karlínská kasárna
Karlínská kasárna, prostory před a po otevření
Jelikož je Praha kompaktním městem, jsou zásahy do veřejného prostoru nevyhnutelné. Naštěstí jsou mnohé z nich i pozitivní. V posledních letech se některá ze zanedbaných, opuštěných a bezduchých míst proměnila na atraktivní střediska společenského dění.
MgA., Bc. Jan Trejbal, Ph.D.
|
„Změna jako taková nemusí být nutně vyvolaná tím, že někde vznikne nějaký dům,“ upozorňuje Trejbal s tím, že existuje mnoho způsobů, jak veřejný prostor zlepšit. Někdy stačí jen dočasná úprava a místo ožije.
Dočasný zásah do veřejného prostoru, experty označovaný jako temporary use, vylepšil podle Trejbala například Karlínská kasárna, která se veřejnosti otevřela v létě 2017.
„Dočasnost míváme spojenou s nějakou nestabilitou, improvizací. Jsou to však přístupné strategie, věci, které můžou vzniknout rychle,“ vyzdvihuje Trejbal. V případě Kasáren Karlín proměna proběhla v řádu měsíců, leccos se dá ale stihnout i během dnů. „Když se přiveze kontejner s barem a sejdou se odborníci s místními dobrovolníky, můžete to mít ihned,“ podotýká.
Karlínský areál po renovaci disponuje mimo jiné letním i vnitřním kinem, stovkami míst k venkovnímu sezení, dvěma ohništi, hřištěm pro děti i na beach volejbal. Mimo zimu je v provozu i Prastánek výtvarníka Františka Skály – malý bar v kmenu dubu.
„Kasárna se stala velmi významným sezonním místem Prahy. Zařadila se na mapě veřejných prostorů k těm, která lidem mají co nabídnout,“ říká Trejbal. Kasárna Karlín jsou podle něj povedená i funkčně. Areál krášlí sochy Čestmíra Sušky, Josefíny Jonášové a výše zmíněného Františka Skály.
Aby se podobně postupovalo i jinde, brání podle Trejbala nastavení lidí i práva. „V Česku se uvažuje stereotypně, nehledají se nové varianty. Hrozně chybí edukace,“ říká. Jako pozitivní příklad jmenuje Prahu 7, kde je vliv komunity, která je částečně u moci na radnici městské části a sdružuje odborníky, architekty a historiky umění, kteří zde žijí nebo mají k místu vztah.
A právní brzdy? „Máme bezpečně nejsložitější stavební právo v Evropě. Vychází to z naší rakousko-uherské tradice. Nejsme Němci, ale i tak jsme ‚pinktlich‘. Neustále si kryjeme záda, a tím všechno strašně dlouho trvá,“ vysvětluje.
Místa s druhou šancí Cukrkandl v Modřanech
Okolí bývalého modřanského cukrovaru před a po vzniku Cukrkandlu
Dalším Trejbalovým příkladem místa, které dostalo šanci, je okolí cukrovaru v Modřanech. V roce 2018 tu vznikl takzvaný Cukrkandl. Na ploše sto krát padesát metrů se může intenzivně společensky žít, než vzniknou bytové domy Modřanský cukrovar. Hrubá stavba by měla být dokončena letos v zimě.
Teď tam lidi láká hřiště, trampolíny a bar pro děti i dospělé, kino. „Zase se jedná o temporary use areál s tím, že ale není udělaný až tak kvalitně architektonicky. Princip jako takový je ale dobrý,“ hodnotí Trejbal.
„Financovala to a přispívá na provoz Skanska Residential, protože chtěla, aby se lokalita rozvinula. Je v jejím zájmu, aby si lidé postupně na oblast zvykli, a developer získá postupně i doplňující průzkumy a rozbory pro výstavbu. Pomůže i vznik komunity. Ta poté může dokonce i přejít do nového bydlení, které Skanska realizuje,“ říká.
Cukrkandl se otevře i letos, konkrétně 30. dubna, potvrdila pro iDNES.cz vedoucí projektu Modřanská cukrovar Martina Suchánková.
Místa s druhou šancí Altenburg 1964
Za další dobré a přístupné místo, které vzniklo díky spolupráci majitele Skanska Development s občanskou iniciativou Altenburg 1964, městskou částí Praha 7 a státním podnikem Povodí Vltavy, považuje území v Holešovicích kolem vznikajícího Parku U Vody.
Kotví zde labská nákladní loď, postavená v roce 1964 v severoněmecké loděnici. Nyní funguje jako industriální klub na zapomenutém vltavském břehu. Altenburg 1964 zajišťuje hudební produkci, bar a aktivity na břehu (ohniště, posezení, WC), to vše po dohodě s majitelem pozemku. Láká především na nezávislou kytarovou a elektronickou scénu, a to už od roku 2018.
Místa s druhou šancí Pražská příroda
Z bývalého smetiště vznikl malebný rybník Terezka, ve kterém se lidé koupají.
„Pražská příroda je paradoxně v lepším stavu než ta středočeská. Když máme něčeho méně, jako například přírody, tak se o ni často lépe staráme. Mezi povedené projekty patří například obnova a revitalizace pražských nádrží nebo ovocné sady a aleje,“ říká Trejbal.
„Krásný příklad pozitivní změny z posledních pěti let je rybník Terezka u obory Hvězda v Praze 6, vzniklý na místě bývalého smetiště. Původně se myslelo, že nádrž bude jenom pro žáby, teď se tam ale koupou lidé,“ říká Trejbal. Dodává, že vodní plocha přitahuje úplně jiné typy obyvatel než skládka.
Urbanista zároveň ocenil, že na Odboru ochrany prostředí pražského magistrátu dlouhodobě působí skupiny odborníků a praktiků. „Mají své dílny a zajišťují koordinaci správy a údržby, zvlášť chráněných území, nebo správu a rozvoj městských lesů,“ chválí Trejbal.
Nebezpečí pro revitalizovaná místa: zpracovatelé soutěží
Vizualizace příměstského parku Soutok a Lanové dráhy Podbaba – Troja – Bohnice.
„Ohrožení míst vzniká daleko předtím, než to místo samotné. Kdybych měl ukázat na ty, kteří místa v Praze ohrožují, nebyly by to soutěžící týmy, které se ucházejí o obnovu místa či památky, dokonce ani porota, která by měla být transdisciplinární. Největším zlem jsou zpracovatelé těch soutěží,“ tvrdí Trejbal.
Upozorňuje i na nebezpečí monopolizace pražských soutěží. Jako příklad uvádí Centrum pro středoevropskou architekturu (CCEA). Yvette Vašourková a Igor Kovačević, dva ze tří zakladatelů CCEA, zároveň vlastní firmu MOBA, což je architektonická kancelář jimi založená. Mezi soutěže, které CCEA MOBA vypsala, spadá příměstský park Soutok nebo Lanová dráha Podbaba – Troja – Bohnice.
„Dívám se na zpracovatele architektonických soutěží čistě z hlediska odbornosti. CCEA MOBA jich dělá obrovské množství. Je to činnost, kterou by měla mít v gesci Česká komora architektů (ČKA) ve spolupráci s městskými částmi Prahy, jak to fungovalo například v rámci veřejné zakázky revitalizace parku Černý Most. Kvalitní poroty budou až tehdy, kdy je zpracovatelé soutěží nebudou přímo nominovat,“ argumentuje Trejbal.
Yvette Vašourková z CCEA MOBA však tvrdí, že centrum při realizaci soutěží postupuje maximálně transparentně. „Do poroty vybíráme mnoho odborníků i ze zahraničí, kteří nemají v Česku konexe. Provádíme konzultace na poradách,“ řekla serveru iDNES.cz s tím, že do soutěže aktivně zapojují i zadavatele.
Mimo zpracovatelů soutěží Trejbal negativně hodnotí také výtvarné umění ve veřejném prostoru. „To je průměrné, protože zadání soutěže zpracovávají velmi průměrné týmy. Přitom zadání je polovina výsledku,“ dodává.
