Největší pražské katakomby pod Jezulátkem skrývaly stovky rakví

  • 1
Hřbitovy bývají v blízkosti kostelů, ale v centru Prahy není místa na rozdávání. Proto mniši v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně pochovávali těla do rozsáhlých katakomb pod kostelem. Celkem zde bylo uloženo přes tři sta rakví. Spočinuli tu řeholní sestry, šlechtici i rytíři.

Pražané v průběhu času prokopali pod městem stovky kilometrů chodeb, přes sedm set protiatomových krytů, tunely, nepočítaně sklepů a také velké množství podzemních katakomb, aby měli kam ukládat ostatky zesnulých. 

Podobné katakomby nechal vybudovat v roce 1630 Řád bosých karmelitánů pod chrámem Panny Marie Vítězné v Praze 1.

Kostel původně od jeho dostavby v roce 1611 až do roku 1620 patřil luteránům, ale po bitvě na Bílé hoře byl přidělen karmelitánům. 

Ti nejdříve vykopali menší kryptu pro pochování řádových bratrů, později přidali další pro farníky. Obě části po několika letech propojili, a tak vznikla krypta o délce 67 metrů, která se rozkládá pod celým kostelem.

„Dnešní podoba vznikla spojením dvou částí. K původní kryptě pod hlavním oltářem se později připojila i místnost blíže vchodu do kostela. První krypta  sloužila jako pohřebiště karmelitánů, ve druhé byli pohřbíváni obyčejní farníci,“ popsala Hana Říhová ze sekretariátu kostela.

Vstup do nejstarší části katakomb se nachází za oltářem v severní nedostavěné věži za starodávnými dveřmi. Po zdolání asi dvou desítek schodů se návštěvníkovi naskytne pohled do větší kaple, ve které jsou od podlahy až po strop zazděny rakve zemřelých příslušníků řádu.

Jejich památku připomínají z velké části nečitelné náhrobky na stěnách.

Na okraji místnosti je oltář, kde se v minulosti konaly zádušní mše. Od něj vede dlouhá úzká chodba s klenutým stropem. Po ní lze dojít až ke schodům, kde byl původní vchod do krypty. Ten je dnes přikryt velkým kamenem a lze ho vidět v kostele pár metrů od vchodu. Od schodů vede obloukem chodba k novější kryptě určené pro pohřbíváni farníků.

Důstojný klid posledního odpočinku mnichů narušuje jen občasný klapot podpatků, ale nejde o žádné přízraky. „Hrobka je hned pod povrchem, občas jsou tu slyšet i kroky z kostela,“ vysvětluje Říhová. 

Stačí se chvíli zaposlouchat a skutečně je po chvíli slyšet ozvěna podpatků bot turistů, kteří si přišli prohlédnout Pražské Jezulátko.

Nebožtíky zakonzervoval průvan

Do chodby ze stran ústí menší místnosti. Jsou to bývalé soukromé hrobky šlechty, které byly později začleněny do celého systému. Dohromady jich je patnáct, ale v žádné už dnes rakev nenajdeme. 

Ještě v 90. letech jich zde ale bylo přes tři sta. Kromě zděných “sklípků“ se těla zemřelých obvykle ukládala v rakvích na polštářích naplněných pilinami. Důmyslný systém průduchů zajišťoval dobrou cirkulaci suchého vzduchu a těla tak byla přirozeně mumifikována. 

Výjimečný stav mumifikovaných těl popsal Leopold Řeřábek ve své knize Stručný popis památek chrámu Panny Marie Vítězné z roku 1895. 

„V páté rakvi opět odpočívá jakýs rytíř. Z vysokého obuví zbyla jen hořejší část, holeně pokrývající, na šlapadlech prokmitávají pouze hedvábné punčochy. Chrup jest úplně zachovalý. Nějaká lotrovská ruka ukradla mrtvole růženec z rukou,“ poznamenal si během své návštěvy Řeřábek a dále ve své knize dodává, že rysy na tvářích mrtvol se zachovaly v tak dobrém stavu, že často prozrazovaly věrnou podobu zesnulého.

V jedné z kobek byla také pochovaná Febronie Eusebie z Pernštejna, příbuzná Polyxeny z Lobkovic, která kostelu darovala v roce 1628 voskovou sošku Jezulátka. K velké části ostatků však jméno přiřadit nelze, protože se nápisy i štítky na rakvích nedochovaly.

Ostatky skončily v muzeu

Pod kostelem se pohřbívalo až do roku 1784, kdy byl v důsledku josefínských reforem vydán zákaz pohřbů uvnitř městských hradeb. Krátce na to kostel připadl maltézským rytířům a vstup do podzemí byl zazděn.

Katakomby byly násilím otevřeny až během Pražského červnového povstání v roce 1848 a vyrabovány. Karmelitáni se do kostela vrátili v roce 1993 na přání tehdejšího kardinála Miloslava Vlka.

Na přelomu století byla zahájena sanace katakomb, protože některé průduchy byly neopatrně zasypány a citlivé mikroklima se změnilo. Většina ostatků byla ve špatném stavu, a byla proto převezena do sbírek Muzea hlavního města Prahy. 

V katakombách dnes zůstalo jen několik nejzachovalejších mumifikovaných těl v nových zinkových rakvích, z nichž tři mají prosklená víka.

Bohužel současné podmínky nepřejí hromadným návštěvám, ale karmelitáni chtějí vybudovat nový vstup, aby turisté nemuseli procházet celým kostelem, který je už dnes často přeplněn.

„Řeší se možnost bezbariérového systému, nový vstup do katakomb by mohl být pod terasou u hlavní ulice,“ dodala Říhová.


Seriál Podzemí