Roky je už most kvůli rzi spíše zrzavý, ale jakou měl dříve barvu?
Úplně přesně nevím. Nyní má rezavý vzhled, což není barva záměrná, ale korozní. U ocelových a ocelovolitinových konstrukcí v Praze se používala speciální zelená a šedočerná barva. Když se po povodních v roce 2002 opravovalo jeho schodiště, tak byla použita zmíněná zelená. Určitě ani dříve nebyla stavba výrazně barevná. Místo barvy se u mostu uplatnila nechtěná elegance inženýrské konstrukce.
Most vznikl v roce 1901. Jak na něj tehdy Pražané pohlíželi?
Dříve na konstrukce lidé reagovali jako dnes, ale v literatuře jsem na druhou stranu nenarazil, že by byly proti mostu nějaké fatální výhrady. Tak tomu bylo u návrhu, aby se vybudovala železniční trať přes Malou Stranu, která by vedla i přes Kampu, proti čemuž se lidé hlasitě ozývali. Co se týče mostu na Výtoni, tak tam hrála roli i skutečnost, že už před ním tam stál most, který byl hranatější a ošklivější.
Od roku 2004 je stavba kulturní památkou. Čím vším je cenná?
Jako památku most řadíme do skupiny industriálních dědictví. Jde o technickou stavbu, která má svůj půvab. Stejně jako petřínská rozhledna nebo Eiffelova věž v Paříži. Konstrukce mostu se stala součástí panoramatu Prahy, což je zajímavé, protože do něj většinou řadíme opravdu historické stavby. Ale tato inženýrská konstrukce si mezi nimi zasloužila čestné místo. Objekt je ale nepochybně cenný i dopravně. Je spojením smíchovského nádraží s hlavním, a proto je i hodně vytížen. Z toho důvodu by žádného příčetného památkáře nenapadlo, aby se z něho stala jen atrapa v podobě lávky pro pěší. Most má sloužit železnici, o tom není sporu.
S ohledem na jeho hodnotu, měl podle vás most dostatečnou údržbu?Naprosto ne. Ještě zjišťujeme, jestli jsme někdy vydávali souhlas k opravám, ale obávám se, že poslední nátěr most obdržel hodně dávno. Každý, kdo jde okolo, se o tom může přesvědčit. V tomhle ohledu se mi zdá celá věc podivná. Správce tak důležité dopravní stavby přece musí sledovat její stav a zvažovat, kdy přistoupí k údržbě. Každý chalupář ví, že je špatně, když nechá oprýskat nátěr na kovové konstrukci natolik, že se pod ním začne tvořit koroze. A u výtoňského mostu to vidíme, konstrukce koroduje celá léta.
Kovové mosty ve světě
|
Tomu, kdo nese zodpovědnost za dovedení památky do žalostného stavu, lze dát pokutu. Uvažujete o sankci v tomto případě?
Můžeme o tom přemýšlet, ale ještě je na to čas. Nejdříve je třeba zjistit a jednat o tom, proč nebyl most dlouho opravován a jaký je jeho skutečný stav.
Jak jste reagoval na prohlášení správy železnic, že je most neopravitelný a nejvýhodnější je ho zbourat a nahradit novým?
Byl jsem překvapený. Se správou železnic jsme několik let vyjednávali o možném zesílení trati a snažili jsme se o vstřícný přístup. Připustili jsme, aby byl vedle starého mostu postaven druhý, typologicky příbuzný, přes který by jezdily rychlé vlaky. Současný most se měl opravit. Maximálně se říkalo, že by se o několik decimetrů zvedl, protože na výtoňské straně nevyhovuje průjezdu aut. Na celkovou vizáž mostu by to nemělo zásadní vliv. Že si nechali udělat studii, jsme nevěděli. Stejně tak nic o podobě průzkumu. Jak hluboko šel, jestli byl destruktivní, jak byly prověřovány hodnoty materiálů. Najednou se objevilo jako hotová věc, že je třeba most zbourat.
Minulý týden mi mluvčí památkového ústavu řekla, že sejmutí památkové ochrany není vhodné i proto, že by to byl určitý precedent do budoucna. Neexistuje ale takový případ už z minulosti? Třeba sejmutí památkové ochrany u hal v Bubnech.
Nejde úplně o hlavní argument, protože podobných precedentů naleznete řadu. Poslední nastal před sedmi lety, když se narychlo zboural stadion na Štvanici, přestože byl stále kulturní památkou. Jde o špatný signál veřejnosti. „Chcete se zbavit domu, který byste nahradili nějakou lukrativnější novostavbou? No tak to nechte zchátrat! My se na to budeme v klidu dívat.“ S takovou za chvíli můžeme zbourat lecjaké stavby, přitom na údržbu památek lze získat finanční prostředky.
Není ale problém, když jsou památkami i dopravní stavby? Přece jenom vznikaly třeba před sto lety, když doprava fungovala úplně jinak, nebyly takové nároky. A nyní, když je třeba nahradit je něčím moderním, tak to nejde.
Chápu, ale proces prohlašování staveb za památky neprobíhá ze dne na den. Jde o komplikovanou mašinerii, v níž se shromažďují důkazy a dělají posudky, které posuzuje odborná komise. V procesu jsou podle mě dost znalí lidé, aby neprohlásili za památku stavbu, která po pár letech bude odepsaná nebo z principu nemůže být zachována delší dobu. Ano, stavebnictví se vyvíjí, vznikají nové typy konstrukcí. Že se staví dnes jinak, však neznamená, že vše, co tu vzniklo v minulosti, se musí zbourat a uklidit. Po světě je řada konstrukcí podobných mostu u Výtoně, které jsou ještě starší, a přesto slouží svému účelu. Mají systematickou údržbu.
Jako památkáři chcete, aby byl památkově chráněný most zachován. Studie správy železnic však uvádí, že je třeba vyměnit minimálně dvě třetiny mostu. Byl by i po takovém zásahu ještě vůbec památkou?
K tomu se lze těžko vyjadřovat, protože nevím, jak byl prováděn průzkum mostu, z něhož tento závěr vyplývá. Dokud ho neuvidím, je těžké hodnotit. Budeme však žádat posouzení od nezávislého pracoviště. Výměna špatných dílů za nové není problém. Jde o běžnou praxi u kulturních památek. Král mezi pražskými mosty – Karlův most – má hrubým odhadem vyměněno asi 40 procent původních hmot za nové. Neznamená to však, že stavba přijde o duši.
Už jste uvedl, že akceptujete variantu, aby těsně vedle stávajícího mostu vznikl ještě jeden podobný. Nenabourají však dva mosty vedle sebe pohled na Vyšehrad?
Ano, mohou. Navrhované řešení by nejspíš vzbudilo nesouhlas, ale Praha není skanzen, má se rozvíjet. Kontrolovaným způsobem. Nejdříve se navrhovalo udělat jednoduchý, rovný most, podobný železničnímu mostu v Holešovicích. Ale proti tomu jsme se bránili. Součet obou staveb byl nežádoucí. Proto bylo přijato, že by druhý most nebyl nýtovaný, ale že by šlo o podobnou ocelovou konstrukci, díky které by k sobě mosty zapadaly. Na místě je podle mě také úvaha, zda další trať musí nutně vést tamtudy, zda by se trať nemohla vést jižněji. Nyní nás čekají jednání a jsou tu dvě cesty. Buď se stávající most opraví s tím, že vadné části se vymění, nebo bude třeba ho odstranit. Než k tomu dojde, je třeba udělat jeho hloubkové zkoumání.
Současný most je nýtovaný. Na tom u jeho dvojčete, případně i zcela nového, který by mu měl být podobný, netrváte?
Přesná kopie už dnes postavit nelze. Jde o překonaný typ konstrukce. Dnes se spojuje svařováním. Nepovažuji za reálné, že by se most mohl nahradit přesnou kopií.
