Požár, jenž vypukl před svatodušními svátky 2. června 1541, byl jedním z nejničivějších, které postihly Prahu. Oheň vznikl v domě Na Baště na rynku, záhy zachvátil celé Menší Město pražské, dnešní Malou Stranu, i Hrad.
„Příčinou požáru se stala neopatrnost při manipulaci s ohněm za větrného počasí při opravě střechy dnešního Šternberského paláce (Malostranské nám. 7/19, pozn. red.),“ vysvětlil historik Emanuel Poche. Dým a plameny začaly proskakovat u komína střechou domu řečeného Na Baště na Malostranském náměstí.
Nebezpečí si jako první povšimli pokrývači ze sousední střechy malostranské radnice. Ti spolu s dalšími sousedy běželi varovat čeleď pana Ludvíka z Gutštejna, tehdejšího majitele domu.
Služebnictvo odmítlo pomoc sousedů, pak prchlo
„Valná část tehdejších objektů byla vystavěna ze dřeva. Požár představoval smrtelné nebezpečí. Technické možnosti, jak s ním bojovat, byly v té době velmi omezené,“ uvedl bývalý vyšetřovatel pražských hasičů Václav Hladík.
Jenže Gutštejnovo služebnictvo se k apelu sousedů zachovalo hodně nestandardně. Lamentující malostranské sousedy rázně vykázali za dveře s tím, že se o bující živel postarají sami. „Lidé pana z Gutštejna ovšem záhy poznali, v jakém obrovském nebezpečí se nacházejí. Záhy změnili názor, vpustili sousedy do domu, zatímco sami ho opustili,“ zjistil historik Jiří Jánský.
Zatímco služebnictvo západočeského velmože prchalo, sousedé se pokusili o nemožné a snažili se do výhně lít džbery vody, které nosili z kašny. Ohni však pomáhalo i tehdejší počasí. „Panovalo neobyčejné sucho a teplo,“ lamentoval kronikář Václav Hájek z Libočan.
Hořely domy i kostely
Dobrovolníci boj s ohněm definitivně prohráli v okamžiku, kdy plameny z kuchyně přeskočily na maštale, nacpané suchým senem a slámou. V té chvíli se živel proměnil v ohnivou smršť a začal se valit ulicemi napříč Menším Městem pražským. Živel záhy zničil i Strahovskou bránu a přes val mířil na Pražský hrad.
Dřevěné části domů se měnily v ohnivý věchet, požár kroutil železné díly, deformoval cihly i kámen. Neušetřil ani vinohrady a sady na svazích okolo Malé Strany. Hořely kostely a na Hradě i svatovítská katedrála, Vladislavský sál a Ludvíkovo křídlo. To přitom bylo s pýchou dostavěno nedlouho před osudným 2. červnem. V ten den jediným štěstím bylo, že vítr vál od jihu. Plameny proto nepřeskočily na vltavské pravobřeží do Starého a Nového Města.
Malou Stranu živel devastoval tři hodiny. Před půlnocí plameny ve zpustošeném městě začaly pomalu uhasínat. Nazítří, ráno 3. června, začali lidé z trosek vyprošťovat mrtvé a sčítat škody.
V ruinách našlo smrt okolo dvou desítek lidí. Živel zcela zničil 133 z 211 malostranských domů. Největší štěstí měli lidé žijící v jižní a jihovýchodní části Menšího Města pražského. Shořely obyčejné domky i rezidence špiček státu. Zničen byl dům zvaný Vápenice zemského sudího. Stejně špatně dopadl i dům nejvyššího komorníka. Škodám neunikl ani Hrad.
„Vyhořel Pražský hrad celý, všechny kostely, roztavily se zvony, shořely i hrobové svatých a další drahé věci, shořely také zemské desky a všechna stavení kromě Černé věže a věže Daliborky,“ povzdechl si ve své kronice Mikuláš Dačický z Heslova.
Požár, jeden z nejhorších v pražské historii, však měl jeden pozitivní dopad – odstartoval renesanční přestavbu Hradčan a Malé Strany.
