Černá hrana zla měla již touto dobou protínat malý rodinný dům ve Všetatech. Měla připomínat střet Jana Palacha s vnějším zlem. Ve zmiňovaném domku mladý Palach vyrůstal a ráno 16. ledna roku 1969 z něj také odjel do Prahy, aby se tam na Václavském náměstí upálil. Akci provedl s úmyslem vyburcovat lidi z letargie po okupaci Československa.
„Zde žil a odtud za svobodu českého národa na smrt odešel Jan Palach.“ Tato stručná věta na pamětní desce je dosud tím jediným, co na domě ve Všetatech život a čin vzdoru dvacetiletého studenta připomíná.
Přitom ještě před rokem se zdálo, že v šedivém domečku budou už touto dobou finišovat práce na Památníku Jana Palacha. Slavnostně otevřený měl být letos v srpnu, na 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Palachův památník však toto výročí mine. Na domě ještě nezačaly ani stavební práce, natož aby se zde připravovala expozice. Zdržení je bohužel tak velké, že se muzeum nepodaří otevřít ani do ledna příštího roku, kdy uplyne padesát let od Palachova upálení.
„Zdržení mě netěší, je to nepříjemné, ale podstatné je, aby památník vznikl a byl udělán kvalitně. Aby to byl důstojný památník Jana Palacha,“ řekl MF DNES generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Předprojektová a projektová příprava památníku se podle něj ukázala časově náročnější, než Národní muzeum předpokládalo. Navíc se prý dlouho debatovalo s architekty pražské architektonické kanceláře MCA ateliér, jak realizovat jejich vítězný návrh, aniž by bylo nutné radikálně zvýšit náklady. „Hledali jsme kompromis, abychom se vešli do stanovených 22 milionů korun,“ uvedl Lukeš.
Národní muzeum v současné době dokončuje zadávací dokumentace veřejné zakázky na výběr dodavatele stavby. „Pokud bude mít tendr standardní průběh, bude stavba zahájena v květnu 2018 a dokončena v květnu 2019. Na stavbu budou navazovat práce na instalaci expozice, která by měla být hotova v červenci 2019. Slavnostní otevření památníku plánuje Národní muzeum na srpen 2019,“ sdělila mluvčí muzea Kristina Kvapilová.
Národ ne-pohasl
S myšlenkou vybudovat muzeum v domě Jana Palacha ve Všetatech přišel v roce 2011 pražský grafik Jan Poukar se svým spolkem Národ pohasl. Úspěch slavil koncem roku 2013, kdy poslanci odhlasovali navýšení rozpočtu ministerstva kultury o šest milionů korun na vykoupení chátrajícího rodinného domu a vytvoření muzea. Návrh na financování tohoto projektu přednesl tehdejší poslanec za TOP 09 František Laudát.
„Samozřejmě jsem tehdy nečekal, že to bude trvat více než pět let, než památník vznikne, přesto jsem spokojený. Chtěl jsem, aby stát dům vykoupil a něco s ním udělal, což se stalo. Jestliže si toho domku nikdo nevšímal 25 let, tak počkat si rok až dva navíc není zase tak podstatné. Důležité je, že projekt běží, Národní muzeum si to vzalo za své a památník bude,“ řekl Laudát, který shodou okolností dnes pro Národní muzeum pracuje, ale památník nemá na starost.
Laudát připomněl, že zhruba rok trvalo jen vykoupení domu, neboť jedním z jeho majitelů byla osoba s omezenou svéprávností, prodej tedy musel zkoumat soud. Další zdržení přišlo v momentě, kdy poradní komise ministra kultury, v níž zasedl například architekt Josef Pleskot, historik Petr Blažek nebo výtvarník Vladimir 518, rozhodla o tom, že by nemělo zůstat u prosté rekonstrukce domu, ale památník by měl být pojat mnohem odvážněji. Tak, aby přitáhl veřejnost.
O podobě rozhodla soutěž
Na památník byla vypsána veřejná projektová architektonicko-umělecká soutěž, v níž se utkalo celkem 31 návrhů. Jejími vítězi se v roce 2016 stali architekti Miroslav Cikán a Pavla Melková z ateliéru MCA. Jejich návrhu dominuje černá masivní „hrana zla“ procházející svým ostřím rodinným domem, jehož okna jsou zatemněna pancéřovými deskami s malými průhledy připomínajícími kukátka do vězeňské cely. Z původního vybavení domu se prakticky nic nedochovalo, pietní podobu stavby proto její autoři vyloučili. Expozice má působit na emoce návštěvníků.
„Domek jsme zachovali v původním objemu, ale uvnitř ho zbavujeme příček i podlah. Nemá smysl s pietou zachovávat stávající dispozice, protože vnitřek domu je úplně jiný, než když tam žil Jan Palach,“ upozornila již dříve architektka Pavla Melková.
Součástí památníku bude i stavba přilehlého nového pavilonu s výstavní či konferenční síní a zázemím.
Gymnázium hledá Palachovy spolužáky
O životě Jana Palacha v době studií na pražské filozofické fakultě je toho známo poměrně dost. Byla to doba, kdy se ve věku 20 let odhodlal ke svému fatálnímu činu. Jeho předchozí gymnazijní léta v Mělníku (1963–1966) byla ale doposud opomíjena. To se mělnické gymnázium, nesoucí dnes Palachovo jméno, rozhodlo změnit a pátrá po spolužácích svého bývalého studenta.
„Janův život byl zpracován v řadě publikací a filmů různého charakteru, odrazil se v dílech výtvarných i hudebních. Vše se vztahovalo především k jeho vysokoškolskému studiu a k závěru jeho života. Nás však zajímá jako student naší školy,“ uvádí kantorka Renata Špačková, iniciátorka výzvy Palachovým spolužákům.
Ve škole se zachovalo několik fotografií a vzpomínek na Jana Palacha, například od jeho učitele dějepisu Antonína Vrby. Většina Palachových spolužáků je však škole známá jen z fotografií. To chce gymnázium napravit.
„Rádi bychom Janovy spolužáky poznali osobně nebo alespoň prostřednictvím dopisu, e-mailu. Byli bychom velice vděční, kdyby se nám ozvali. Zajímá nás Jan jako středoškolský student, student gymnázia, který krátce po absolvování školy tak výrazně zasáhl svým činem do českých dějin,“ vysvětluje Špačková. Pokud by se spolužáků Jana Palacha ozvalo více, počítá škola i s tím, že by pro ně uspořádala třídní sraz.
Už měsíc po Palachově činu si mělnická střední škola podala žádost o přiznání čestného názvu Gymnázium Jana Palacha a navrhla vytvořit pomník, který by stál před její tehdejší budovou. Žádost však byla zamítnuta. Znovu byla posouzena až ke konci roku 1989. Dne 27 .ledna 1990 pak škola slavnostně přijala Palachovo jméno.
Projektový den s Palachem
Na úterý 16. ledna, tedy den výročí Palachova upálení, škola poprvé připravila i speciální projektový den, jehož autorkou je rovněž Renata Špačková. „Stane se dalším projektovým dnem, který bude pevně zakotven ve školním vzdělávacím plánu. Pro každý ročník je naplánován jiný program,“ uvádí Tereza Drápalová Šajtarová, mluvčí školy.
