V doslova prťavé vesničce s 11 stálými obyvateli ležící na Příbramsku se točil jeden z ikonických filmů české kinematografie – Na samotě u lesa (1976). Vzhledem k tomu, že snímek je starý více než 40 let, filmové lokality byste poznali jen těžko. Až na upozornění místních starousedlíků zjistíte, že jediná novostavba ve vsi je ve skutečnosti dům, na jehož stavbu ve filmu „odborně“ dohlížel pan Lorenc. Podle toho, jak dnes dům vypadá, se zdá, že úspěšně.
Pokud však chcete vidět filmovou chalupu dědy Komárka, kterého bravurně ztvárnil Josef Kemr, musíte se vydat opravdu na samotu. Místo je od vesnice oddělené rozbitou polní cestičkou, po které projedete jenom terénním vozidlem. Proto je lepší zamířit k němu pěšky.
Minete přitom i další filmovou lokalitu, a to zvonici a dvorek, kde se konala hostina, na níž se Oldřich Lavička (Zdeněk Svěrák) s kamarádem lékařem Houdkem (Jan Tříska) seznámili s „tatíkem“ dědy Komárka. Ve filmu ho hrál František Kovářík.
Chalupu už netrápí vlhkost ani blechy
Chalupa dědy Komárka, o kterou měla tak velký zájem rodina Lavičkových, se změnila doslova k nepoznání. Na jejím místě dneska stojí luxusní domek, do kterého už jistojistě nezatéká. Sám Zdeněk Svěrák byl hodně překvapený, když minulý rok Komárkovu chalupu zahlédl na fotce. „To už není ta chaloupka, kterou jsem chtěl odvlhčovat,“ smál se tehdy.
Současný majitel Václav Kašpar koupil stavení v roce 1988, tedy více než deset let po natáčení slavného snímku, ve více než žalostném stavu. Domu chyběla část střechy a jeho zdi byly téměř rozpadlé.
„Původní tak do dnešních dnů zůstala akorát stodola a protější budlík (krajové označení pro kůlnu – pozn. red.), chlívky a obytnou část jsem musel zbourat a postavit vše prakticky od znovu,“ popisuje „úpravy“ nynější majitel chalupy.
V době natáčení však chalupa a přilehlé stavby splňovaly všechny parametry, které filmový štáb potřeboval. I kadibudka a psí bouda tu měly své místo. Jediný problém byl tak tehdejší majitel, se kterým se museli filmaři finančně vyrovnat a přesvědčit ho, aby jim svoje obydlí po dobu natáčení propůjčil.
„Majitel pan Kabát byl takový vesnický samorost. Bydlel tam celý život, takže se mu nikam odcházet nechtělo, byť to bylo jenom na 14 dní,“ vzpomíná jeden z občanů Radešic. Ve vesnici stále bydlí i další z pamětníků natáčení, pan Barda, který si ve snímku dokonce zahrál. Byl to ten muž, který zvoněním zmátl Oldu Lavičku. Ten v domnění, že přijíždí pan Lorenc ve svém vozíčku s rolničkami, na něj čeká před chalupou.
Ke komediálnímu snímku v režii Jiřího Menzela napsali scénář Zdeněk Svěrák spolu s Ladislavem Smoljakem, kteří se z velké části nechali inspirovat vlastními zážitky a zkušenostmi. V polovině 70. let, kdy vrcholila obliba chataření a chalupaření, toužili totiž oba scenáristé po společné chalupě, která se nacházela v blízkosti Ledče nad Sázavou. Háček byl v tom, že ji v tu dobu obýval jistý starý pán Lukšíček, který oběma pánům dva roky sliboval, že chatu prodá a na jaře skutečně nezaseje. Chalupu však ve finále stejně neprodal.
Ostatně i nejslavnější filmová hláška „chčije a chčije“ zazněla z úst důchodce Lukšíčka, který tímto spojením hodnotil průtrž mračen. Slyšel ho tehdy asi desetiletý Jan Svěrák, dnes známý režisér, který to ihned „nabonzoval“ svému tatínkovi Zdeňkovi.
Ačkoli Smoljak se Svěrákem toužili natočit film právě v Melechově u Ledče nad Sázavou, kameraman filmu Jaromír Šofr si nakonec vybral radešickou chalupu. Údajně proto, že na chalupu v Melechově svítilo sluníčko jen dvě hodiny denně, a natáčení by tak muselo probíhat doslova za letu.
„Hlavní důvod ale byl ten, že filmová chalupa byla blízko jeho chalupy,“ směje se Zdeněk Svěrák.
2. října 2017 |
