Je to asi jako vystřelit 8g kulku rychlostí 480 km/h, jenže to celé udělat jen světlem, ne hmotou.

Na vývoji laseru pro průmyslové využití jsem před asi 25 - 30 lety spolupracoval, Kristalloptik Fürstenfeldbruck byla předána italské fimě Valfivre a jejich největší projekt byl 500 W CO laser ma opracovávání materiálu.

Hlavní problém průmyslového laseru byla nutnost, nejméně celou šichtu, t.j. prakticky 16 hodin pracovat se zaručenými parametry. To tehdy nebylo splnitelné, doregulovávání zrcadel a optiky vyžadovalo zásah každých několik hodin provozu. V průmyslovém využití bylo počítáno se servisem jenom mimo provoz montážní linky, v noci.

to nikoho nezajímá. nesnažte se lísat.

Tak trochu zde chybí druh laseru. Z popisu lze odvodit, že se jedná o impulzní několikastupňový laser, což zřejmě bude laser řízený mode lockerem a cavity dumperem, jak se tomu laseru dodává energie zde není ani nastíněno.

Jednotka Joule se u publika moc nevžila, watty a sekundy jsou spíše představitelné.

Svého času jsem přispíval i v Garchingu u projektu Asterix k zařízení na vysokonapěťové impulzy pro cavity dumper na iodovém laseru. To je ovšem už součást dějin, skoro 30 roků. Pár součástek z té doby ještě mám, třeba impulzní koaxiální triodu nebo Avalanchetransistory.

Podobný laser jsem vyvíjel pro Kristalloptik Fürstenfeldbruck, sloužil k lokalizaci satelitů německé společnosti pro leteckou dopravu. Energie ovšem nebyla cílem, nýbrž co nejkratší doba impulsu, zaměření Lidaru bylo tehdy přesné na 40 cm. To je ovšem také už 30 roků starý projekt. Mám ještě zlatou cívku z mode lockeru. Pro technické muzeum by bylo jistě důležité, zařadit takové artefakty do sbítrek, zejména však do expozicí. Tam zřejmě mnohé usnulo.

V praxi se Joule běžně používá. Stroje Prima Laserdyne, Wibro se zdroji JK Lumonics.