"Cílem bylo přinést vše na jednom místě," říká Martin Březina, který Kotvu zastupuje. Dorazily i desítky pamětníků, kteří Kotvu pamatují ještě z dob socialismu. "Je to tu prostornější," říká osmašedesátiletá Jaroslava Pelantová.
V průběhu roku se předělala horní patra, teď bylo dokončeno i přízemí. "Jde o stěžejní patro," podotýká Jaroslav Petrů, ředitel Kotvy. Lidé tu v otevřeném prostoru najdou obchod s lahůdkami a pečivem, čokoládovými bonbony a ovocnými freshi, ale také drogerií nebo oblečením.
"Nechceme se vyrovnat nákupním galeriím, Kotva je obchodní dům s vlastní tváří," zmiňuje Petrů s tím, že filozofie budovy s pětatřicetiletou historií se nemění.
Něco extra? Právě v Kotvě
V novém patře nechyběla ani retro prodejna: stará pokladna a váha, obraz tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka, limonády ve skleněných lahvích, konzervy s masem ve vlastní šťávě nebo pomerančový kompot značky Olymp. Do revoluce patřila Kotva k tomu nejlepšímu. Kromě Pražanů se sem sjížděli lidé z celé republiky.
"U nás byly jen dva obchody s oblečením a nic moc neměly. Když už jsem tam nějaký model sehnala, chodila v něm polovina města. Pro něco extra se jezdilo do Prahy," vzpomíná pětačtyřicetiletá Eva Suchánková z Benešova. "Nedávno jsem tu byla znovu a bylo to liduprázdno," dodává. Před lety přitom v Kotvě nakupovalo i sedmdesát tisíc lidí denně. Teď jich dost přetáhlo sousední Palladium.
"Kotva kvůli rekonstrukci a ne zcela jasné koncepci ztratila na atraktivitě. Původně se měla otevřít spolu s Palladiem. Jenže opravy se protáhly a Kotva přišla o konkurenční výhodu," říká Lenka Vodrážková z poradenské firmy DTZ. "Kotva kříšení nepotřebuje, je živá a její tradice zaručuje, že oblíbeným místem nákupů zůstane. Palladium nám nové zákazníky spíš přilákalo," oponuje ředitel Petrů. V příštím roce Kotvu čeká ještě oprava exteriéru.
