Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv‚„Měl jsem výhodu v tom, že mi bylo 35. Byl jsem mladý a řadu věcí jsem si nepřipouštěl,“ vzpomíná Nosek. „Dnes by to bylo mnohem horší. A že jsme dramatických okamžiků zažili opravdu hodně, to je nezpochybnitelný fakt.“
Kdy jsem měl strach
V hlavě má bývalý starosta dodnes moment, kdy se zřítil dům v Sokolovské 9 v Karlíně. „Šlo o první dům, který spadl. A bylo to těsně po tom, co jsem dovolil policistům, aby se tam šli podívat. Stál jsem tehdy u trosek zříceného domu a opravdu jsem nevěděl, jestli tam někdo zůstal, nebo ne. Ale věděl jsem, že jestli tam někdo zůstal a zemřel, je to moje vina. To byl strašný pocit.“
To se stalo ve chvíli, kdy voda ze zaplaveného Karlína začala ustupovat. Statika významné části domů byla narušená a řada expertů radila, aby se staré budovy raději strhly. Že návrat lidí do jejich domovů bude vzhledem k nestálému podloží nemožný a velká část Karlína se bude muset postavit znovu.
Přitom lidé se chtěli co nejrychleji vracet. Báli se o svůj majetek, měli ve svých bytech věci, ke kterým měli osobní vztah. „Ale ty nejdůležitější okamžiky se odehrávaly o několik dní dříve, v okamžiku, kdy nám pracovníci hasičů a Povodí Vltavy tvrdili, že nás nic hrozného nečeká, že situace je stabilní a velká voda Prahu nezaplaví,“ vzpomíná Josef Nosek.
„S těmito informacemi tehdy odcházel primátor Prahy Igor Němec z krizového štábu. Odjel na Karlův most. Tam prohlásil, že situace je nadmíru výtečná a přitom za ním plavala po Vltavě utržená chatka ze Slap,“ popsal chaotické informace od expertů bývalý starosta Prahy 8.
Kde se stala chyba?
Podle Josefa Noska bylo zásadní chybou to, že nikdo nebyl na podobnou situaci připraven. Praha v moderní historii žádnou podobnou situaci nezažila, a tak museli hlavní aktéři improvizovat. Zásadní ale bylo to, že politici neměli dostatek relevantních informací.
„Nikdo na to nebyl připraven, včetně institucí, které nám dodávaly informace. Takže co jsme tehdy věděli?“ pokládá řečnickou otázku Nosek. „Týden předtím proběhla první vlna povodní a naplnila se celá Vltavská kaskáda. Spadlo několik centimetrů srážek. O pár dní později se srazily dvě fronty a začalo znovu pršet. Znovu spadlo nějakých 10 centimetrů vody. Navíc stále pršelo. Ale Povodí Vltavy dával model stejnou předpověď: to znamená, že povodně budou zhruba stejné jako před necelým týdnem.“
Povodně 2002 |
„Jenže země byla nacucaná, Vltavská kaskáda plná a voda se neměla kam ztratit. A ještě několik hodin před tím, než Vltava začala stoupat nad všechny myslitelné hodnoty, jsme na krizovém štábu dostávali informace, že by mělo být vše v pořádku,“ popisuje Nosek.
Podle něj jediní meteorologové z ČHMU říkali něco jiného a varovali, že situace je mnohem vážnější. „Ale na krizovém štábu je opravdu hodně lidí. Jsou tam vojáci, policisté, hasiči, Povodí Vltavy, zástupci jednotlivých městských částí. V tu chvíli záleží na tom, kdo má silnější hlas a prosadí se. A to tehdy bylo právě Povodí Vltavy a generál hasičů. A ti se shodli na tom, že by to neměl být takový problém.“
Když se tedy situace zásadně změnila a vedení tehdejší Prahy zjistilo, že jde do tuhého, museli politici jednat bleskurychle. „Praha, to je obrovský kolos, několik tisíc úředníků. Když se něco stane, úředníci sáhnou do šanonu a podle něj se zařídí, co mají dělat. Ale tahle situace byla mimořádná.“
Gross mi hrozil vězením
Když magistrát zjistil, že situace je skutečně vážná, ukázalo se podle bývalého starosty, že úředníci dokážou krizové situace zvládnout dobře. „V Praze nakonec nebyl ani jeden smrtelný úraz. Pokud si dobře pamatuji, nebyl ani jeden vážný úraz. A to byl v takto závažné situaci obrovský úspěch. Za to, že aparát města nakonec opravdu fungoval, je třeba ocenit zejména tehdejšího ředitele magistrátu Zdeňka Zajíčka.“
V Rozstřelu pak Josef Nosek vzpomínal na nejemotivnější momenty. „Víte, v jednu chvíli za námi přijel dokonce ministr vnitra Stanislav Gross, přirazil mě ke zdi a řekl, že pokud nezrušíme evakuaci Karlína a Libně, tak mě nechá zavřít. Byl u toho i tehdejší primátor Igor Němec.“
„Ona ta evakuace Karlína a Libně opravdu vypadala na první pohled nesmyslně,“ vybavuje si bývalý starosta. „V té době nás stále ještě na krizovém štábu uklidňovali, že situace nebude tak hrozná. Ale my jsme přesto lidi z Karlína a Libně doslova vyhnali.“
„Gross mě přirazil ke zdi, že prý za evakuaci Karlína půjdu sedět,“ vzpomínal v Rozstřelu Josef Nosek, starosta Prahy 8 během povodní 2002.
„Pamatuji si, jak jsem tam pak druhý den ráno stál, bylo to v Sokolovské ulici, Karlín byl vylidněný, nebyla tam žádná auta, ale ani žádná voda. A v tu chvíli jsem si říkal: Tak za tohle půjdeš do šedesáti sedět ve vězení,“ usmívá se Nosek.
Pak ale přišla apokalypsa. Karlín, Libeň i velká část Palmovky se ocitly pod vodou. Bývalý starosta zpětně ocenil to, jak drtivá většina zdejších občanů uposlechla nařízení a své domovy opustila. Zůstalo však několik stovek lidí kteří až do posledních okamžiků nechtěli věřit, že čtvrti podlehnou zkáze. Některé z nich pak záchranáři museli evakuovat na poslední chvíli v loďkách.
Nevěřili nám
Tomu, že přijde velká voda nechtěli věřit ani policisté, kteří například ve služebně v Karlíně podložili počítače několika knížkami, místo aby je na radu starosty odstěhovali z přízemí do prvního patra.
„A nebyli v tom sami. Kamarád dělal šéfa karlínské mototechny. Říkal jsem mu, ať odveze všechna auta pryč. Ale on je vytáhl na heveru o půl metru a pak, když jsme tam pluli na lodi, viděli jsme, jak jsou ta auta zaplavená a mezi nimi se pohybuje nějaká veliká ryba. Těch příběhů je obrovské množství,“ říká Nosek.
Josef Nosek v Rozhovoru vzpomínal i na další kontroverzní a emotivní okamžiky povodní z roku 2002. „Všichni jsme měli strach. Vůbec jsme opravdu nevěděli, co se stane. Zejména v Karlíně. Tam byla jedna z variant, že se celý Karlín kvůli nejistému podloží začne sunout a bude se muset zbourat. To by se cela čtvrť musela postavit nanovo. Díky bohu se to nestalo.“
Bezprostředně po povodních se začaly objevovat spekulace o tom, že Praha 8 využila záplavy k tomu, že se do Karlína nevrátila část nepřizpůsobivých občanů, kteří dlouhodobě neplatili nájemné v městských bytech. Odpovědi na tuto kontroverzní otázku se Josef Nosek v Rozstřelu nevyhnul.
„Víte, v tu dobu jsme od různých městských částí dostali nabídku pro lidi, kteří bydleli v přízemí a přišli úplně o všechno. V rámci toho jsme zahýbali s byty a je pravda je, že část špatně přizpůsobivých občanů se ocitla na různých místech Prahy mimo osmičku, mimo Karlín. Takže ano, ubylo nepřizpůsobivých občanů, ale Karlínu to prospělo,“ uvádí Nosek.
Karlín žije dál
Josef Nosek připustil i další kontroverzní záležitost. Řada majitelů zaplavených domů v Karlíně podle něj raději nechala poškozené budovy chátrat. Tím se narušila jejich statika a domy musely být strženy, místo aby se je pokusili nákladnou rekonstrukcí zachránit. Na jejich místě pak vznikaly nové projekty.
Podle Josefa Noska je však nesporným úspěchem, že se z Karlína nakonec stala lukrativní čtvrť, která si i přes významné změny zachovala svůj původní secesní a klasicistní ráz. „Čemu jsem se jako starosta snažil po povodních zabránit je to, aby se z Karlína nestala vyloženě kancelářská čtvrť. Částečně se to povedlo, částečně ne. Karlín se určitě vylidnil. Ale nakonec tam přece jenom zůstaly bytové domy a povedlo se, že Karlín žije a zůstal stát jako součást širšího centra hlavního města.“
Kam se Karlín posunul dnes? Je správné, že se v záplavové oblasti začalo de facto stavět nové město? A jak je Karlín připraven na další možné záplavy? I na to odpovídal bývalý starosta Prahy 8 v Rozstřelu.
