Čtvrtek 22. října 2020, svátek má Sabina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 22. října 2020 Sabina

Pořadník na Jedličkárnu. Před rokem 1989 byla bezbariérovost vzácná

  7:01aktualizováno  10:01
Hodnotit to, jak se žilo před rokem 1989 lidem s handicapem, není snadné. Co člověk s postižením, to jiný problém a příběh. „Bezbariérové budovy či metro byly vzácné. Na lidi s postižením nikdo nemyslel,“ vzpomíná pro MF DNES handicapovaný Radek Musílek.

Radek Musílek, mediální koordinátor Jedličkova ústavu. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Bezbariérové školy byly před revolucí spíše výjimkou, takže děti se zdravotním handicapem se společně se zdravými většinou nevzdělávaly, protože se jednoduše nedostaly do budovy či třídy.

Fotogalerie

Pro děti s tělesným postižením v Praze fungoval Jedličkův ústav a školy, kde si splnily školní docházku. Dostalo se jim zde také rehabilitace a zdravotní péče. „Tím, že Jedle byla jedno z mála zařízení tohoto typu, dostat se do něj dalo na pořadník,“ říká Musílek, který tam nastoupil jako žák do čtvrté třídy v roce 1989.

Do té doby se vzdělával v běžné základní škole, která vůbec nebyla na dítě, které nemůže chodit, připravená. „Já jsem v té době ještě neměl ani vozík a jezdil jsem na takovém větším kočárku,“ dodává. Na invalidní vozík se rovněž muselo čekat. Maminka tak každou přestávku přišla a pomohla mu třeba na záchod.

Bezbariérová jedna stanice

Když na něj tedy konečně došla řada v pořadníku do Jedličkova ústavu a školy, poprvé mu tam zapůjčili vozík. Budova byla také přizpůsobená alespoň částečně lidem s handicapem. „Pro mě jako dítě bylo podstatné, že jsem se tady v Jedli všude dostal,“ podotýká.

Musílek následně vystudoval běžné gymnázium, kde mu v devadesátých letech ředitel vyšel vstříc a všechny hodiny jeho třídy umístil do přízemí. Po maturitě šel na pedagogickou vysokou školu a v současné době ve škole pro tělesně postižené v Jedličkově ústavu působí jako učitel.

„Dnes bych tu školu nepoznal. Kdyby mi někdo zavázal oči a po těch mnoha letech by mě sem přivedl, netušil bych, že jsem ve stejné budově,“ popisuje, jak se vybavení zlepšilo.

Problémem nebylo jen samotné vzdělávání, ale také třeba cestování. „Stanice metra Vyšehrad byla jediná bezbariérová stanice v Praze, takže jste tam mohli nastoupit, ale už jste nikde nevystoupili,“ podotýká se smíchem Musílek.

I když stále přístupnost budov a pražských míst není ideální, rozhodně se toho podle Musílka hodně změnilo. Ať už v dopravě, kdy jezdí nízkopodlažní autobusy či tramvaje, nebo třeba to, že na benzinových stanicích se vždy nachází bezbariérová toaleta.

Pokusy i zvláštní přístup. Školy pro handicapované děti fungují už 150 let

Dnes už tak Jedličkův ústav a školy nejsou uzavřené místo, ba spíše naopak. „Za komunistů to byl svět sám pro sebe, protože lidé neměli moc možností vyrazit ven, i když se o to zaměstnanci snažili,“ dodává. Když pracovníci se svými svěřenci někam vyjeli, museli je kvůli nedostatku bezbariérových míst všude sami nosit.

A spoustu překážek řešili i rodiče. Jiný příběh vypráví Dana Lacinová ze Společnosti pro lidi s mentálním postižením v České republice, které se v roce 1983 narodil syn s epilepsií a kombinovanými vadami. Vzpomíná na to, že jí tehdy chyběl hlavně dostatek informací.

Až když její syn začal chodit do zvláštní školy a poznala další rodiče, kteří se potýkali s podobnými problémy, dozvěděla se od nich více. Třeba to, že má nárok na příspěvek na péči. Do té doby se setkala jen s tím, že jí úřady doporučovaly, aby dala syna do ústavu v Praze v Krči. „Sociální pracovnice pozorovala moje dítě a řekla mi, že není v pořádku, a ať si zažádám o místo v ústavu, dokud je tam volno,“ vzpomíná Dana Lacinová.

Podle jejích zkušeností dnes existuje více možností, kam dítě s handicapem může chodit do školy a kde lze zjistit vše potřebné. „Je velký rozdíl mezi lidmi s postižením, někteří mají větší schopnosti a někteří menší a dneska se mohou zařadit i do normální školy, a to je obrovské plus,“ říká a doplňuje, že její syn byl ve zvláštní škole šťastný.

Ústavy mimo Prahu

Pozůstatky minulosti v této oblasti řeší Praha i třicet let po sametové revoluci. Většina pobytových zařízení pro lidi s postižením je totiž mimo Prahu. Tato praxe byla častá už za první republiky, ale nejvíce se rozšířila po druhé světové válce.

Když člověk s handicapem zůstane v péči ústavu ve Šluknovském výběžku či v Karlovarském kraji, příbuzní ho nemají možnost navštěvovat tak často, jak by chtěli. Složité je také pro rodiny vzít si své handicapované příbuzné na volné dny domů.

  • Nejčtenější

Protest se změnil v bitku se zraněnými, policie nasadila vodní děla a slzný plyn

Na demonstraci proti vládním opatřením se na pražském Staroměstském náměstí sešly více než dva tisíce lidí. Účastníci...

Odpůrci vládních opatření se sejdou 28. října, omezení počtu na sto neřeší

V centru Prahy se na 28. října chystá další shromáždění kritiků vládních opatření proti šíření koronaviru. A to v době,...

Youtuber Taras Povoroznyk si v Říčanech splnil své velké sny

Kousek od Prahy si se svou manželkou Stáňou (26) a usměvavou dcerou zařídil úspěšný youtuber Taras Povoroznyk (27)...

150 až 170 tisíc korun. Úplatky za výhru v druhé lize, jak nabízel Rogoz

Sto padesát až sto sedmdesát tisíc korun. To je výše úplatku pro rozhodčí ve druhé nejvyšší fotbalové soutěži, pokud...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

I přes zákaz se v pražské restauraci bavili lidé, policisté našli drogy

V pražské restauraci se tajně bavily tři desítky lidí v době, kdy měly být kvůli epidemii koronaviru všechny podniky po...

Po čtyřicítce žijeme na vypůjčený čas, říká lékař David Sedmera

Premium Lidské tělo je velmi přesný a dokonalý mechanismus. V některých směrech až zázračný. Proč je však uspořádání těla...

Jak vyležet ‚lehký covid‘. Praktičtí lékaři radí, jak na samoléčbu

Premium Tak jako jiné virózy i obávaný covid-19, pokud zaútočí jen v mírné či střední síle, se musí doma prostě a jednoduše...

Shromáždění vlastníků jsou kvůli pandemii v ohrožení. Právník radí, co dělat

Premium Vyhlášení nouzového stavu komplikuje situaci společenstvím vlastníků bytových jednotek. Do konce roku musí totiž výbory...

  • Další z rubriky

Pražský okruh uzavřela vážná dopravní nehoda, letěl k ní i vrtulník

Záchranáři zasahovali na půltém kilometru Pražského okruhu kvůli vážné dopravní nehodě. Srazilo se tam osobní a...

Někdy naše vize předběhnou dobu, říká šéfka DigiLabu Škody Auto

Premium Zapojení umělé inteligence do aut či projekty pro sdílenou ekonomiku. A nejen to testuje Škoda Auto v inovativním...

Praze dělá ostudu kašna vedle Tančícího domu, připomíná odpadkový koš

Seriál Další díl seriálu Mizející Praha nás zavede na roh Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí před budovu Tančícího domu. Zde...

Odpůrci vládních opatření se sejdou 28. října, omezení počtu na sto neřeší

V centru Prahy se na 28. října chystá další shromáždění kritiků vládních opatření proti šíření koronaviru. A to v době,...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Cukrářka Iveta Fabešová se rozvádí. Přišla o své provozovny

Cukrářka Iveta Fabešová (36) se na sociálních sítích svým fanouškům svěřila, že se s manželem rozvádějí. Kvůli tomu...

N-word jsem měla vypustit, omluvila se z rasismu nařčená Čvančarová

Jitka Čvančarová (42) se ocitla pod palbou kritiky mnoha uživatelů sociálních sítí. Při imitování raperky Cardi B v...

Po čtyřicítce žijeme na vypůjčený čas, říká lékař David Sedmera

Premium Lidské tělo je velmi přesný a dokonalý mechanismus. V některých směrech až zázračný. Proč je však uspořádání těla...

V 47 letech zemřela herečka Daniela Krhutová, pohádková Marie Růžička

Po dlouhé nemoci zemřela herečka a zpěvačka Daniela Krhutová, bylo jí 47 let. Její nejznámější rolí byla Marie Růžička...

Chtěla jsem udělat něco zapovězeného, říká k pornu Tarra White

Má za sebou úspěšnou kariéru ve filmech pro dospělé, její vztahy s rodinou na Moravě však poznamenala. „Příbuzní se...