Lékaře a černého rytíře nacistické jednotky SS Karla Hermanna, jeho manželku Judith i mučení postižených dětí si vymyslela společnost Prague Fear House, která nový strašidelný dům otevře začátkem března ve sklepení domu číslo 32.
Prezentuje ho jako první svého druhu ve střední Evropě a veřejnost láká právě na příběh Hermannovy rodiny, jejíž členové, najatí herci, budou návštěvníky strašit. A to ve dvou úrovních.
Na tu náročnější, zvanou hard core, se nedostane nikdo, komu ještě nebylo osmnáct let. Pořadatelé počítají i s tím, že někdo z příchozích svůj strach nezvládne.
„Návštěvník bude moci použít safe word, takzvané slůvko záchrany, při jehož vyřčení celý zážitek končí,“ uvedla zakladatelka projektu Lenka Součková.
Návštěvníci se svěří s největšími obavami, pak se jim vyplní
Slůvko záchrany má svůj důvod. Kromě děsuplných legend si totiž organizátoři přichystali ještě jeden bonus.
„Před samotnou prohlídkou jsou návštěvníci usazeni ke kulatému stolu, kde se jim řekne příběh domu a kde také pomocí tabletu stanoví, čeho se nejvíce obávají a z čeho mají opravdu strach,“ popisuje Součková. Podle odpovědí se podoba hororové procházky přizpůsobí tak, aby z návštěvníka „vyždímala veškeré emoce“.
Atmosféru pověrami opředeného domu také doplní zkazky o řezníku Vodičkovi, který měl Rudolfu II. posílat krev novorozených telat a mateřské mléko klisen. To prý do ulice přivolalo zlé duchy a z okolí naopak odehnalo všechny psy a kočky. Což opět tvrdí Prague Fear House.
Řezník Vodička ale v 15. století skutečně žil, podle historiků ovšem o dům vedle, v dnešním paláci U Nováků. Dodnes se podle něj ulice ústící na Václavské náměstí jmenuje.
„Samotný dům číslo 32 se v písemných pramenech zmiňuje od 70. let 14. století a dnešní budova vznikla mezi lety 1910 a 1913 na místě paláce barona Nádherného,“ píše autorka knihy Umělecké památky Prahy Růžena Baťková.
Strach je náhražka, lidem chybí kvalitní vztahy, říká psycholog
Strašidelný dům není jediný, který se v blízké době v Praze otevře. Vlnu znechucených reakcí ze strany Federace židovských obcí, ale i diskutérů na internetu vyvolala úniková hra podnikatele Stanislava Pavla s názvem Útěk z Osvětimi.
Lidé se v ní mají vžít do pocitů Židů posílaných nacisty do plynových komor. Pavel zájemce láká mottem: „Čeká vás poslední sprcha! Avšak s tím rozdílem, že vy se z této místnosti můžete dostat živí.“
Psycholog a soudní znalec Karel Humhal míní, že obliba domů hrůzy, únikových her i třeba muzeí mučicích nástrojů pramení z nekvalitních vztahů v dnešní společnosti.
„Řešili jsme to s kolegyní už před lety. Zajímalo nás, proč se lidé dívají na horory, a došli jsme k tomu, že mají problémy s emocemi, že jim chybí pozitivní pocity z uspokojujících vztahů,“ říká Humhal.
Vysvětluje, že pak člověk hledá cokoli, co ještě nezažil, a spokojí se i se strachem.
„Je to náhražka. Lidé ztratili schopnost zažívat vzrušení z přirozenějších věcí a až adrenalin při takových atrakcích jim dává potřebné uspokojení,“ pokračuje psycholog. Podobně na tom podle něj budou i obchodníci se strachem.
„Komerce v tom asi hraje svou roli, ale kdo to v sobě nemá, neuspěje. Vzpomeňme na filmy režiséra Ingmara Bergmana. Ty také vycházejí z jeho osobních vzpomínek, kdy ho tatínek zavíral do skříně,“ uzavřel Humhal.
