„Výjimečný zážitek, tohle pro mne představovala návštěva Prahy. Navíc jsem byla v biografu Aleš na Václavském náměstí na komedii s mladinkou Deannou Durbin, Zlaté mládí. To šlo i zapomenout na tu podivnou atmosféru začátku března 1939,“ vzpomínala Tatjana Mathonová, v té době studentka kvinty reformovaného gymnázia. Kino Aleš ve Stýblově pasáži je podstatně známější jako Alfa. Po Mnichovu na podzim 1938, kdy se „účtovalo“ s minulostí Masarykovy republiky, došlo k jeho přejmenování.
Kdo neholdoval americkým kouskům, mohl jít do vinohradského kina známého jako Apollo, ale také Amerika. Zde se mohl bavit příběhem zchudlého kadeřníka Rabeho, putujícího do Vídně. Ve městě nad Dunajem totiž zemřela jeho teta Barbara, po níž by rád dědil. Šlo o německou romantickou komedii Šťastný smolař režiséra Emericha Waltera Ema s populárním Hansem Moserem v hlavní úloze.
Parta pražských Němců provokativně vyřvávala „Heil März“, tedy hlášku, vítající nejen měsíc březen, ale hlavně očekávaný příchod Hitlerových jednotek.
