Největší nadšení z příchodu hitlerovských vojsk panovalo v Jihlavě. Ve městě žila velmi početná komunita Němců. Již 12. března vyvěsily německé školy v Jihlavě říšské vlajky s hákovými kříži.
V den samotné okupace pak okupační armádu vítal dav lidí. Naopak čeští obyvatelé byli zdrceni.
„Po patnáctém březnu němečtí vojáci mašírovali v ulicích, zpívali a hajlovali. Němečtí obyvatelé je nevítali jako okupanty, ale jako osvoboditele,“ popsal před časem Zdeněk Vyhlídal, který okupaci Jihlavy zažil jako dítě.
První jednotky vstoupily do města již ráno. Vojáci jihlavské posádky měli rozkaz neklást projíždějícím nacistům odpor. Do Jihlavy mimo jiné dorazila 4. tanková divize generálmajora Georga-Hanse Reinhardta.
Některé oddíly zůstaly ve městě, další však pokračovaly směrem na sever, do Německého Brodu (dnešní Havlíčkův Brod - pozn. red.). Tam se totiž nacházelo letiště, na němž měly základnu dvě letky těžkých bombardérů MB-200. Ty sem byly převeleny po Mnichovu na podzim 1938.
Tehdejší Německý Brod opanovala tichá lhostejnost
„Havlíčkova Brodu dosáhly německé jednotky postupující jednak z jihu od Jihlavy, tak i ze severu od Pardubic,“ popisuje přesuny vojsk ředitel Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod Michal Kamp.
Havlíčkobrodské letiště zabrali vojáci motorizované 29. pěší divize. Kromě několika desítek bombardérů jim do rukou padla ještě jedna, možná dvě stíhačky, které shodou okolností byly v Havlíčkově Brodě. Jednalo se o stroje četnické letecké hlídky.
Na rozdíl od Jihlavy se však německá armáda nesetkala s tak vřelým přivítáním. Jak upozorňuje ředitel tamního muzea, město sice neslo název Německý Brod, ale složením obyvatelstva bylo většinově české. K lepšímu přijetí nepomohlo ani to, že první den se Němci snažili naklonit si místní na svoji stranu. Na náměstí zprovoznili několik polních kuchyní a rozdávali chudým jídlo.
„Zkazky a fotografie, které máme, neukazují žádné nadšení a vítání. Lidé se sice chodili na náměstí dívat, jaké mají Němci stroje. Ale panoval spíš chlad. Na druhou stranu ani nadávky, jak je známe z fotografií v Praze, tady nejsou vidět. Je to spíš taková tichá lhostejnost,“ popsal atmosféru Kamp.
Na přibyslavském letišti měly ČSA odstávku letadel
Německý Brod ovšem nebyl jedinou strategickou zastávkou na postupu ozbrojených sil třetí říše Vysočinou. Mezi jejich prioritami byl například muniční sklad v Bílku u Chotěboře nebo další letiště, tentokrát v Přibyslavi.
„To letiště sice nebylo vojenské, ale byl to potencionální vojenský cíl. Československé aerolinie zde měly svoji odstávku letadel. Němci se však kvůli přívalům sněhu museli k letišti doslova prokopat,“ uvádí Kamp.
O obsazení letiště se zmiňuje i kronika nedalekého Žďáru nad Sázavou. Do městečka, které tehdy nemělo ani pět tisíc obyvatel, však německé jednotky 15. března nedorazily. Přesto však místní viděli na náměstí vojenskou techniku.
„Ve městě uvízlo motorizované dělo československé armády, které testovali vojáci a inženýři plzeňské Škodovky. Němci je zabavili až za několik dnů,“ zmiňuje událost kronika.
Větší část německých vojsk dorazila do Třebíče až 17. března
V hlavních plánech Němců nehrály významnou roli ani Třebíč nebo Pelhřimov. Podle bádání Zdeňka Pruknera dorazila ráno 15. března do Třebíče čtyři vozidla s ubytovateli, kteří zjišťovali situaci ve městě.
Větší příliv cizích vojáků tak zažila Třebíč až o dva dny později, tedy 17. března. „Ve večerních hodinách do města dorazil jeden oddíl 74. motorizovaného dělostřeleckého pluku,“ popsal Prukner události ve vlastivědném sborníku Muzea Vysočiny Třebíč.
V Pelhřimově se s prvními německými vojáky setkali 16. března, jejich hlavní část však do města dorazila o den později.
