S nápravou začal teprve nedávno vlastník areálu, liberecký podnikatel Michalis Dzikos, který se věnuje obnově historických památek. Proměna barrandovské dominanty není jednoduchá.
„Je to docela obtížné zadání, protože veřejnost má Barrandovské terasy zažité v původní podobě, jako kultovní výletní restauraci. V této prvorepublikové podobě však už nemohou fungovat, protože okolí se naprosto změnilo,“ řekl k chystaným změnám architekt Ladislav Kuba.
V první etapě byl vyčištěn terén, poté odstartuje samotná rekonstrukce a výstavba modernizovaného komplexu. Ten bude podle představ architektů ze studia Kuba & Pilař složen ze dvou budov.
První bude kopírovat originální hadovitý půdorys teras. Zdi druhého domu se vztyčí na vyvýšenině v severní části areálu. Nový soubor hotelových objektů poskytne přístřeší přibližně dvěma stovkám hostů. Majitelé teras předpokládají, že první návštěvníky přivítají na přelomu let 2019 a 2020.
Pacifik v Hlubočepích
Tato část pražských Hlubočep kdysi vypadala naprosto odlišně. Impozantní masiv skal se tlačil bezprostředně k okraji Vltavy. To se začalo měnit teprve v 18. století.
První zářez takzvané zbraslavské silnice, přibližně v ose nynější „příbramské“ výpadovky a železnice, zde v roce 1742 vystříleli francouzští vojáci okupující pražská města a jejich okolí. O století později svérázný kus přírody přilákal francouzského geologa Joachima Barranda, který tuto oblast propátral a dal jí své jméno.
Velký stavební sen Václava M. Havla Václav M. Havel, pražský stavební podnikatel V roce 1924 známý pražský stavební podnikatel Václav M. Havel (otec pozdějšího prezidenta) navštívil Kalifornii. V San Francisku ho nadchl tamní restaurant „Cliff House“. Projekt chtěl přenést do Prahy. K realizaci stavby si zvolil architekta Maxe Urbana. Pro umístění české verze americké předlohy vybral Barrandov na jižním okraji Prahy. Tedy lokalitu, kterou znal i z jiných projektů, například z výstavby zdejší vilové čtvrti. Jeho bratr Miloš poblíž založil společnost Filmové továrny AB na Barrandově. Se jménem Václava M. Havla je spojeno mimo jiné i založení mládežnické organizace YMCA, na němž se podílel s prezidentem Masarykem. Po roce 1948 byly jejich podniky znárodněny. |
Dominantní skála na jižním okraji pražské kotliny ve 20. letech dvacátého století přitáhla i Václava M. Havla.
Proslulý stavební podnikatel se vrátil z cest do USA s velkou vizí. V San Francisku ho nadchl Cliff House. Šlo o restauraci, jež jako pevnost čněla z útesu nad Tichý oceán. Podnik zachytil otec pozdějšího prezidenta Václava Havla na desítkách fotek a snil, že tenhle kus architektury nad modravými vlnami Pacifiku přenese na okraj české metropole.
Havlovy vize měl proměnit ve skutečnost Max Urban. To byla další zajímavá pražská osobnost první poloviny 20. století. Absolvent architektury si na počátku století odskočil zprvu k filmu. Jako průkopník „báječných mužů s klikou“ byl podepsán coby režisér, kameraman i příležitostný herec pod pozapomenutými díly jako Konec milování, Podkova či Dáma s barzojem.
„V čelních úlohách zde hrála vesměs jeho choť, diva Andula Sedláčková,“ vzpomínal reportér Egon Erwin Kisch.
Urban se ve 20. letech prezentoval jako architekt. Na jeho rýsovacím prkně vznikl i smělý projekt „Ideální Velká Praha“. Na 74 arších však moc nenadchl ochránce památek. Ze staré Prahy chtěl ponechat jen fragment a vybouranou plochu protnout moderními bulváry, olemovat je novými budovami a na Letné zamýšlel kotvit balony.
Luxus a výhled
V projektu Barrandovských teras Max Urban prokázal nebývalou invenci.
„Důvtipně využil profil lokality. Byla navržena terasovitá restaurace navazující na zahradní terén, kde bylo možné upravit počet míst. A bonusem byl i znamenitý výhled na Vltavu,“ popsal jeho stavbu historik umění Emanuel Poche.
S výstavbou se začalo 24. února 1928, kdy staveniště převzala firma Brázdil a Ješ. Ta odvedla dobrou práci a na konci léta 1929 mohli Pražané poprvé vyrazit na terasy. Úspěch to byl náramný, heslo „Za Prahou, a přeci v Praze“ přilákalo padesát tisíc hostů. Novinkou byl mimo jiné též skládací zahradní nábytek.
Proslavená restaurace měla úspěch i v éře hospodářské krize. Tehdy denně vařila tři tisícovky obědů. Hostům se o desáté hodině večerní nechtělo opouštět venkovní areál. To byl podnět k tomu, že po polovině 30. let vznikl neméně proslulý Trilobit bar.
Spoluautor projektu popisuje rekonstrukční plány:
A komplex doplnil i plavecký bazén napouštěný chladnou vltavskou vodou s nepřehlédnutelnou skokanskou věží. S horní restaurací ho spojoval i jídelní výtah.
Veleúspěšný podnik se stal záhy dostaveníčkem smetánky, hosté se zde mohli jako bonus za zvuku swingových melodií orchestru R. A. Dvorského pokochat pohledem na hvězdy stříbrného plátna – Adinu Mandlovou, Oldřicha Nového, Vlastu Buriana či režiséra Martina Friče.
Za nacistické okupace Prahu s Barrandovskými terasami spojila rychlodráha. Začal však soumrak slavného komplexu. Změnili se hosté, věž používala ke konci války protiletecká ochrana.
Po osvobození v roce 1945 se sice Barrandovské terasy nakrátko nadechly k novému životu, ale pak přišlo znárodnění. V roce 1955 se zavřel bazén, v 80. letech i Trilobit bar. V 90. letech terasy změnily opakovaně majitele a chátraly. Bezdomovci zde způsobili i požár. Ostatně podobnému osudu neunikl ani zmíněný vzorový Cliff House.
16. května 2016 |
