„Každá slušná země nějakou spoluúčast má,“ říká přednosta Onkologické a radioterapeutické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni Jindřich Fínek.
Zdravotnímu systému by se to podle něj vyplatilo. Vychází z vlastní praxe. Na klinice léčili seniora pro nádor prostaty. Pacient si na kliniku jezdil pro léky. Když zemřel, příbuzní přivezli léky, které po dědečkovi zbyly.
Jednalo se o medikamenty za půl milionu korun. „Jedna krabička totiž stojí 80 tisíc korun, a protože místo čtyř denně bral jenom jednu tabletu, léčba byla zcela neúčelná,“ vypráví Fínek. Je přesvědčen o tom, že kdyby senior musel připlácet minimální částku, třeba tisíc korun, léky by užíval. „Protože by do léčby tekly jeho vlastní peníze,“ míní Fínek.
Z důvodu ryze bezplatného zdravotnictví není podle Fínka možné připravit program, který by byl pro zájemce dobrovolný. „Spočíval by v tom, že kdo bude chtít, ať si zaplatí 600 až 700 korun a udělají mu sonografii břicha jako prevenci různých nádorů,“ konstatoval Fínek.
Výsledkem bezplatného zdravotnictví je i plýtvání v podobě zneužívání zdravotnické záchranné služby. Své o tom ví lékařka Marcela Maternová, která má soukromou interní praxi v Třemošné, ale také vypomáhá v nemocnici a za sebou má i dlouholetou praxi na záchranné službě.
„Odhaduji, že 60 až 70 procent výjezdů záchranky by zvládl praktik nebo ambulantní specialista. Kdybych byla na místě zdravotní pojišťovny, tyto výjezdy bych lidi nechala zaplatit,“ konstatovala. Maternová mluví o mnoha příkladech zneužití.
Záchranku volala kvůli třesavce po sexu
Jako jeden z mnoha uvedla telefonát 24leté slečny, která si o půlnoci zavolala záchranku, že má třesavku po sexu a že chce být zkontrolovaná v nemocnici. „Pojišťovna zaplatí tento výjezd a ošetření v nemocnici. Tyto finance by mohly být investovány mnohem efektivněji,“ uvádí Maternová.
Lidé si také zavolají záchranku a nakonec se lékaři svěří s tím, že ji volali kvůli tomu, že nejsou spokojení s praktickým lékařem. „To nemůže řešit záchranka, ale pacient musí praktika vyměnit,“ říká lékařka. Někteří si volají záchranku, protože nechtějí čekat v nemocnici na vyšetření. Pokud je totiž přiveze záchranka, jsou ošetřeni dříve.
„Stejné je to s voláním na záchranku kvůli teplotě a příznakům infektů horních cest dýchacích, které jsou v kompetenci praktických lékařů, ne-li samotných lidí. Ti si totiž leckdy ani nevezmou něco na teplotu a hned volají. Přitom v lékárnách je téměř neomezené množství antipyretik,“ svěřila se Maternová.
Příkladem je výjezd do vzdálenější chatové oblasti k seniorovi s průjmem. „Nebyl ohrožený na životě, takže to nebyl výjezd pro záchranku. Kdyby všechny průjmy v kraji řešila záchranná služba, vozy by jí určitě nestačily,“ popisuje lékařka s tím, že kolem chaty navíc stály tři vozy rodinných příslušníků, kteří by tatínka mohli do nemocnice dopravit mnohem dřív.
Lidé vědí, které komplikace mají uvést
Na vině ale podle Maternové není dispečink záchranky, který výjezdy organizuje. „Lidé totiž dost často přesně vědí, co mají uvést za komplikace, aby záchranka přijela,“ nastínila Maternová.
Tito pacienti by podle ní měli minimálně hradit zneužití záchranky či lékařské služby první pomoci, ale i akutních pohotovostních ambulancí nemocničních zařízení.
„Ti, kteří nedocházejí na preventivní prohlídky, nedodržují zavedenou léčbu a prokazatelně nedbají na své zdraví, by měli platit vyšší zdravotní pojištění,“ navrhuje Maternová. „Pokud navržené zásahy neuděláme, systém, který nemá v podstatě žádné limity, velmi brzy zkolabuje,“ dodává lékařka.
