Borská věznice si v příštím roce připomene 140 let od svého založení. „Byla první trestnicí, která byla postavená na zelené louce a s tímto záměrem,“ upozorňuje autor publikace Věznice borská nakladatelství Starý most Lukáš Paleček.
Věznice na Borech v Plzni.
Plzeňská věznice se může pochlubit i dalšími prvenstvími. Je největší a s nejvyšší kapacitou. A jak by mnozí řekli, je také nejkrásnější. Postavená byla v roce 1878 podle návrhu Emanuela Trojana, jehož výkresy detailně zpracoval hlavní autor koncepce František Maurus. Ten později navrhl také věznici na Pankráci, postavenou ale zcela odlišně.
„Stavba má půdorys osmicípé hvězdy. Tento koncept pochází z konce 18. století z Anglie, rozpracován byl ale až ve třicátých letech 19. století v USA. Nejznámějším příkladem je věznice ve Philadelphii v Pensylvánii. Borská věznice má ale vnitřek koncipovaný jinak, shoduje se jen půdorysná část,“ upozorňuje Paleček.
Podle ředitele věznice Petra Vlka je dobře, že kniha zaměřená na tuto stavbu vznikla. „Plzeňská veřejnost často netuší, co se tady nachází, jakou jsme věznicí, jakou máme kapacitu,“ zamýšlí se Vlk.
Na Borech je nyní na 1500 vězňů, v době svého vzniku sem mohlo být umístěno osm set lidí. O něco později byla kapacita navýšena na zhruba 910.
„Největší množství vězňů, téměř tři tisíce, tu bylo na konci roku 1948. Byli tu lidé odsouzení za kriminální činy, lidé odsouzení po válce za kolaboraci i vězni nového politického režimu,“ jmenuje Lukáš Paleček, který ve věznici pracoval čtyři roky jako úředník.
Mezi nejznámější vězně podle Palečka patří Alois Rašín, který byl po vykonstruovaném politickém procesu s Omladinou odsouzen v roce 1894 ke dvěma letům vězení. V Plzni si trest odpykával spolu s dalšími 31 omladináři z celkového počtu 68.
„V roce 1934, u příležitosti 40. výročí od vynesení rozsudku, měla vzniknout v cele, kde Rašín pobýval, malá expozice. Buď přímo omladináři, jejich příbuzní nebo potomci přinesli do věznice řadu dobových dokumentů i dopisů, které posílali vězni domů,“ líčí Lukáš Paleček. Zajímavé pro něj byly i zápisky členů Omladiny z doby procesů, do svých notesů si kromě poznámek kreslili i různé karikatury.
V plzeňské věznici seděli také Václav Havel a Dominik Duka
Paleček se do jednotlivých příběhů začal nořit, když dostal na starost setřídění archivu věznice. „Začal jsem nasávat tu atmosféru, začal jsem se o to téma zajímat v mnohem větší míře,“ říká Paleček a dodává, že o borské věznici nikdy nevyšla žádná knížka, s výjimkou útlé (a silně tendenční) brožurky z roku 1978 vydané u příležitosti 100. výročí od postavení budovy.
Kromě Aloise Rašína si nedobrovolně pobyli v Plzni-Borech také generál Heliodor Píka, který byl jediným vězněm popraveným v Plzni, divizní generál Karel Janoušek, jediný Air Marshal v RAF či hokejisté československého reprezentačního týmu, kteří byli odsouzeni v procesu Modrý a spol.
„Z těch pozdějších můžeme jmenovat Václava Havla, Jiřího Dientsbiera, prvního polistopadového ministra zahraničí nebo kardinála Dominika Duku, současného pražského arcibiskupa,“ říká Lukáš Paleček.
Nová kniha se zabývá také životem ve vězení, samotnou budovou, ale i nejslavnějšími útěky. Ten první se podle Palečka odehrál jen pár týdnů po otevření trestnice.
