Konvoj vyjel v 11 hodin ze Sukovy ulice v Plzni a pokračoval po Klatovské třídě podél náměstí Míru a Chodského náměstí až na centrální náměstí Republiky. Podél cesty stály tisíce lidí, většina s americkými vlajkami.
Během cesty se s lidmi zdravili i váleční veteráni, kteří projížděli v amerických džípech. Jsou to někdejší příslušníci jednotek Pattonovy 3. americké armády, kteří přinesli nejen do Plzně svobodu. Amerických veteránů, kteří na Slavnosti svobody přijíždí každý rok, letos dorazilo pět.
Z USA přijeli George Thompson, Herman Geist a Richard Pieper. Všichni tři přijeli v doprovodu rodin nebo blízkých. Za belgickou stranu přijeli Louis Gihoul a Valere Gustin. Když někteří z nich přijížděli kolem Chodského náměstí, vždy se ozval hlasitý potlesk.
Veterán Richard Pieper potěšil v sobotu večer na náměstí Republiky v Plzni Lukáše Coufala z Moravy, který do Plzně na slavnosti přijel s partou kamarádů. „Je mi velkým potěšením být tu s vámi. Jsme sice z Moravy, kterou osvobodila Rudá armáda, ale já spíš tíhnu k Západu,“ říkal veteránovi anglicky.
Ten ochotně natočil elektrický invalidní vozík ke skupině mladých lidí, kteří se s pravidelným hostem Slavností svobody vyfotili.
Proměna atmosféry
Ženu z feministického plakátu s nápisem We Can Do It, který v době 2. světové války v USA lákal americké ženy k pomoci armádě, v sobotu na slavnostech představovala bývalá členka jednoho z klubů vojenské historie Klára Konvářová z Plzně. Na hlavě měla přesně podle plakátu uvázaný červený šátek s bílými puntíky, na sobě pak modrou košili a montérky ušité podle starých střihů.
„Jezdíme sem 19 let,“ svěřila se. Atmosféra slavností se podle ní za tu dobu změnila. Dříve prý byli diváci víc nadšení, ptali se, chtěli o vojenské historii vědět víc, ale v posledních letech prý přibývá těch návštěvníků, kteří přichází jako na pouť a jen se dívají.
„My tu ale nejsme jako opice na koukání, ale chceme jim říkat například to, co pro nás Američané udělali,“ svěřila se mladá žena.
Na slavnosti dorazil i fotograf a fanda vojenské historie z Příbrami, kterého kamarádi znají pod přezdívkou Kolor. V sobotu se snažil s pomocí fotoaparátu zachytit atmosféru slavností, v neděli už frčel v džípu v koloně historických vozidel v rámci Convoy of Liberty, který vyjel ze Sukovy ulice, pokračoval po Klatovské třídě až na náměstí Republiky, a to společně s veterány, kterým lidé po cestě mávali.
Kolor přijel ve vojenském oblečení, které si pořídil před lety, když s kamarádem vyrazili na výročí vylodění v Normandii. Slavnosti mu také připadají spíš jako pouť. „Samé stánky, podobné je to v Normandii. Když jsme tam byli na 50. výročí vylodění, bylo to perfektní, loni už tam byli všude stánky a kolotoče. Zprofanovalo se to,“ myslí si Kolor.
Nadšení byli ze slavností naopak manželé Vlčkovi, kteří na akci přijeli se syny ve věku pět a deset let z Horní Břízy. „Kluci si sedli do mnoha džípů, vyskočili si na tank, jsou nadšení. Prošli jsme s nimi i interaktivní stezku pro děti,“ líčí paní Lucie v sobotu kolem 13 hodiny v Plzni u Pekla.
„Mami mám to dobře?,“ ptá se jí mezi řečí syn, který právě správně zapsal do řádky jméno jednoho z veteránů a zamířil pro odměnu za to, že v rámci interaktivní stezky zvládl otázky výborně.
Trošku rozladěná byla v sobotu po poledni pracovnice bistra na náměstí Republiky u zastávky tramvaje sousedícího s veřejnými toaletami. „Je tu méně lidí než před covidem, mnohem méně,“ svěřila se. Na náměstí je v té chvíli kolem tisícovky lidí.
„Možná se lidé ještě bojí covidu nebo začali šetřit,“ odhaduje Pavel Margitič s manželkou, kteří bydlí v Chomutově. Třináct let ale jezdí na chalupu do obce Sedlec u Kralovic.
„Celých 13 let jsme se sem chystali a až letos se to podařilo,“ svěřuje se pan Pavel, který miluje historickou vojenskou techniku. I proto byl ze slavností nadšený. „Muselo to dát strašně práce udržet auta stará přes 70 let v tak pěkném stavu,“ chválí majitele vojenské techniky pan Pavel. „Hudba, pití, krásná historická auta, je to tu úžasné,“ shrnuje.
Do plzeňského centra vyrazily i dvě kamarádky z Ukrajiny, které se do Česka stáhly před válkou. „Bydlím v Holýšově, přijela jsem za synem, který v Česku dva roky pracuje,“ svěřila se jedna z nich. Když ale viděla vojenskou techniku, rozplakala se, protože zatímco Češi si tanky jen prohlížejí, Ukrajinci na nich umírají.
„Jak šel čas... Thank you, boys!“
Na počest válečných veteránů byla v uplynulých dnech zahájena výstava v plzeňských Smetanových sadech s názvem „Jak šel čas… Thank you, boys!“. Připomněla právě George Thompson, Richard Piepera, Hermana Geista, Louis Gihoula, Valère Gustina, Earla Ingrama, Jamese Duncana a mnohé další muže generála Pattona, kteří se v roce 1945 probojovali z normandského pobřeží až do západních Čech.
Kromě portrétů jednotlivých hrdinů, jež opustili své rodiny, lásky a přátele a zapojili se do války proti hitlerovskému Německu, výstava průřezově připomíná i historické události v Plzni. Vrací se k uplynulým ročníkům oslav od devadesátých let minulého století do současnosti.
Zahájena byla za osobní účasti dvou amerických veteránů – George Thompsona a Richarda Piepera. K vidění je před Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje do 26. května.Vernisáže se osobně zúčastnili dva američtí veteráni.
„Česká republika je mým druhým domovem. Má žena byla původem z Čech, moji přátelé na studiích byli Češi, vyrůstal jsem s komunitou českých farmářů v Texasu, od nichž jsem se naučil české slovo ‚pivo‘. Cítím se s vámi dobře a jsem v Plzni rád. Uvidíme, zda mi to věk dovolí i v příštím roce, přeci jen je mi už 97 let,“ sdělil George Thompson.
Richard Pieper přítomné pobavil historkou o tom, že v době osvobozování Plzně byl v Teplé. Když po pár dnech do Plzně přijel, objevil pivovar, dostal pět sudů piva, s kterými odjel zpět, a stal se válečným hrdinou.
Přátelství jsme obnovili a trvá
Jeden z autorů výstavy, Ivan Rollinger z Patton Memorial Pilsen, uvedl, že název výstavy Thank you, boys! je všeříkající. „Je poděkováním našim osvoboditelům a jejich rodinám, protože přátelství, které bylo v roce 1945 navázáno a následně na více než čtyři desítky let zcela zpřetrháno, jsme byli schopni v roce 1990 obnovit a trvá dosud,“ řekl Ivan Rollinger.
Na náměstí Republiky se veteráni účastnili slavnostního večera Thank you, boys! v režii Michala Cabana, který byl sestaven i na jejich počest.
Caban je se svým bratrem od roku 1995 úspěšným autorem a režisérem úvodního a závěrečného ceremoniálu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Michal Caban je režisérem, choreografem, scenáristou a filmovým a televizním tvůrcem. Je autorem námětu a scenáristou kultovního snímku Pražská pětka, podílel se na choreografii filmů Kouř, Pražákům, těm je tu hej!, Duna, Children of Dune, Mazaný Filip a dalších.
Během sobotního večera Thank you, boys! zazněla hudba v podání uskupení Pilsner Jazz Band. Do programu se zapojili plzeňští tanečníci swingu i členové folklórních souborů, kteří přiblížili svými vystoupeními atmosféru, jakou připravili armádě generála Pattona Plzeňané po osvobození v květnu 1945.
Večer byl proložen promítáním příběhů z doby osvobození, většinou byly příběhy spojené právě s veterány. Diváci měli příležitost zavzpomínat nejen na události spojené s osvobozením, ale i na dobu totality po roce 1948, která Plzeňanům násilně odepřela možnost si připomínat květnové události.
Plzeňské oslavy osvobození, za které město zaplatilo 6,5 milionů korun, patří k nejvýznamnějším akcím svého druhu v Evropě.
