Před nedávnem oslavil Vlastimil Hucl osmdesátiny. Majitel druhé největší sbírky jiřin v tuzemsku však zažívá nejhezčí období nyní. "Teď v srpnu je zahrada nejkrásnější. Kvete většina odrůd," říká nadšeně vitální důchodce.
Pestrobarevné jiřiny dělají Vlastimilu Huclovi radost rovných třicet let. Letos jich na zahradě v Červeném Hrádku u Plzně vysadil na dva tisíce. Sto padesát odrůd pochází ze 16 zemí. O každé ze střapatých květin je schopný vyprávět příběh.
"Vulcan je z Nového Zélandu," ukazuje Vlastimil Hucl na rostlinu s obrovskými oranžovočervenými květy. Hned vedle září Tartan. "Vyšlechtili ho v Austrálii v roce 1932. Jsme stejný ročník," usmívá se nekorunovaný král jiřin. Australskou fialovobílou krasavici vysadil poprvé na své zahradě v 80. letech minulého století; v časech, kdy se dostat k odrůdám ze Západu, bylo pro většinu Čechů stejně obtížné jako tam odcestovat.
"Dostal jsem ji od známého. Jeho syn pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, vozil květiny svému otci z celého světa a pár se jich dostalo i ke mně," vzpomíná na své pěstitelské začátky Vlastimil Hucl.
Ve stejné době se na záhoncích objevila další rarita: Engels Jubileum. "Přivezli mi ho známí. Jak jinak než z bývalého NDR," říká a nastavuje proti slunci obrovské tmavě žluté květy. Opodál se vyhřívá dětská filmová hvězda 30. let a pozdější americká velvyslankyně v ČR. Shirley Temple Black každý rok kvete jako první, obvykle kolem 12. června. "Letos jsem si na ni počkal. Kvůli květnovým mrazům pukla první poupata až po 20. červnu," říká pěstitel.
Na jaře jeho květiny potrápilo ještě sucho, v červenci zase tropy. "Většina z nich to ale přečkala. Prostě, kdo chce mít radost z květin, ať si pořídí jiřiny," doporučuje Vlastimil Hucl.
Vyučený obchodní příručí pěstuje i jahody a vinnou révu
Jeho slovům souhlasně přikyvuje poeticky vonící oranžově zbarvený Jaroslav Seifert a s ním rytmicky se kolíbající bílá růžově žíhaná Hašlerova píseň. O pár záhonků dál rockuje jedna z letošních novinek, žlutooranžový Rock and Roll. Na červený Babylon s růžovým žíháním zatím pěstitel čeká.
Střapaté rostliny pěstovali už před válkou jeho rodiče. Maminka jiřiny, otec zase chryzantémy. S těmi Vlastimil Hucl začínal, později zkoušel i růže. "Mám je rád. Měl jsem na 150 odrůd, ale na jiřiny nemají. Ty kvetou celé léto. Proto jsou pro mě královnami květin," přiznává muž pěti profesí.
Původně vyučený obchodní příručí totiž v 50. letech minulého století musel nastoupit do hutí, kde se ze skladníka stal řezačem, z řezače horizontkářem, pak kontrolním dělníkem a technikem bezpečnosti práce, aby se po roce 1968 opět vrátil na dělnické místo. Za šestou profesi považuje Vlastimil Hucl zahradničení. "Je to moje skutečné povolání. Začal jsem ho dělat dobrovolně a dělám ho s láskou doteď," říká pěstitel.
Kromě jiřin sklízí od jara do podzimu jahody, pěstuje deset odrůd chryzantém a vinnou révu. "V kondici mě ale nejvíce udržují právě jiřinky. Nebýt nich, tak jsem se letošních kulatin nedožil," tvrdí čerstvý osmdesátník a hladí okvětní lístky své favoritky, žluto-oranžovo-růžové Švitorky.
"Oba nás vyšlechtili za první republiky," žertuje Vlastimil Hucl při loučení po hodinové prohlídce. V zásobě mu při tom zůstává ještě řada příběhů o jiřinkách. Pro další návštěvníky. Střapaté květiny u Huclů na zahradě totiž každoročně obdivují desítky lidí z celé republiky.
