Sára si mohla vybrat ze tří různě dlouhých úrovní programu – bronzové s plněním na 6 měsíců, stříbrné s minimálním plněním na jeden rok, nebo zlaté úrovně na 18 měsíců.
Sára v září 2020 sáhla rovnou po nejnáročnější úrovni, zlaté, a v loňském roce převzala ve Valdštejnském paláci Senátu Parlamentu ČR mezinárodně uznávaný certifikát o splnění programu. Spolu s ní se z úspěchu radovalo dalších 50 dětí a mládeže z celé České republiky. Sára byla jedinou z Plzeňského kraje. Slavnostní ceremonii před zaplněným sálem Sára okořenila proslovem a výstavou svých fotografií.
Její příběh se začal psát ve chvíli, kdy si uvědomila, že je to jen a jen o ní a ne o ostatních lidech.
„Dříve jsem byla věčně schovaná v koutě a bála se opustit svou komfortní zónu. Pořád jsem si kladla otázku, co by na to asi řekli druzí, a tak jsem raději zůstala ve své bublině. V době lockdownu kvůli pandemii covidu-19 jsem ale začala svoji bublinu postupně opouštět. Začala jsem se zapojovat do různých projektů a jedním z nich byla právě Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (DofE). Cítila jsem, že mě posune dál, a že kdybych tuhle příležitost nevyužila, jednou bych toho litovala,“ popsala začátky osmnáctiletá Sára s tím, že program jí ukázal, že je fajn dělat něco navíc, než jen chodit do školy.
Je fajn dělat něco navíc, než jen chodit do školy
Jako studentka plaského gymnázia se do programu přihlásila spolu s dalším žákem, ten ale program nedokončil. Ono totiž věnovat se pravidelně po delší časový úsek několika aktivitám, vyžaduje velkou dávku odhodlání, trpělivosti a vytrvalosti. I Sára sama přiznala, že zpočátku měla dny, kdy se jí do některých aktivit nechtělo. To se ale časem změnilo.
Za rok a půl, kdy se vzdělávala v oblasti dobrovolnictví, sportu a dovednostech, se jí život hodně změnil. Každý týden se musela minimálně jednu hodinu věnovat všem těmto oblastem. Musela také o svých aktivitách pravidelně podávat jakési hlášení. Chcete-li důkazy, že se „neflákala“.
V dobrovolnictví si vybrala sběr odpadků v Kaznějově a pomáhala seniorům. „Online jsem si povídala se seniory, aby se necítili sami, řešili jsme jejich problémy,“ vysvětlila studentka septimy, která výuku v současné době kombinuje se studiem na německé škole.
V kategorii sportu se vrhla na otužování. Posilování imunitního systému se jí zalíbilo natolik, že se mu věnuje i nyní po skončení programu.
V oblasti dovedností se rozhodla zdokonalovat se ve fotografování. „Koupila jsem si fotoaparát a rok jsem jezdila na kurz do Plzně. Jenže pak přišel covid a byl konec. Řekla jsem si, že když už mám poměrně drahý přístroj, musím se s ním pořádně naučit zacházet a pak umět lépe snímky zpracovat v počítačovém programu. Za cíl jsem si dala uspořádat pak výstavu, což se mi podařilo,“ uvedla na pravou míru Sára. Prozradila, že fotila, na co měla právě náladu.
Nemá cenu odkládat věci na jindy
Součástí DofE byla také dobrodružná expedice, jejíž účastníci museli zkrátka dokázat, že přežijí v přírodě. Sára vyrazila o letních prázdninách s malou skupinou vrstevníků na čtyři dny a tři noci do Chorvatska.
„Všechny věci si musíte nést s sebou, nesmíte si nic koupit. Spali jsme ve stanech, pod širákem, museli jsme si naplánovat cestu, denně ujít minimálně šest kilometrů, na vařiči si uvařit jídlo, večer si vybalit, ráno se sbalit a vyrazit na túru, zkrátka se o sebe postarat. Cestou jsem fotila a opět o našich aktivitách podávala informace,“ vzpomíná Sára, že snad nejhorší na celé expedici bylo úmorné vedro. Z pořízených snímků chce vytvořit kalendář, vydražit ho a výtěžek věnovat postižené dívence.
K ukončení zlaté úrovně programu musela také zvládnout vyrazit na týden se zcela neznámými lidmi do neznámého prostředí. Opět si mohla vybrat z kategorie dobrovolnictví, nebo dovedností. Přes sociální síť si vyhledala česko-německý program zaměřený na jízdu na kolech. A vyrazila s cizími lidmi do Ostravy. „Bylo nás 30, já byla nejmladší. Důležité bylo, že jsme museli mluvit jen německy, čímž jsem se zdokonalila v tomto jazyce,“ ukázala přínos programu.
A co jí DofE dalo? „Je to možnost do života nebýt líný. Otužování mě naučilo vytrvalosti, fotografování preciznosti a sbírání odpadků ohleduplnosti. Měla jsem možnost seznámit se s úžasnými lidmi a něco zažít. Něco, co nikdy nezapomenu. Ale žádný příběh se bez překážek opravdu neobejde. A že jich bylo také celkem dost. Pokud ovšem věříte sami v sebe, tak jste nezastavitelní a dokážete cokoliv. Nemá cenu odkládat věci na jindy,“ shrnula.
Svoji energii nyní věnuje tomu, aby o programu, který v České republice běží od roku 1995, vědělo co nejvíce dětí a aby se do něj zapojily. Přednášela proto na toto téma na Elektrotechnické střední škole v Plzni a chystá se na další přednášku. Tomu, kdo se rozhodne do programu vstoupit, chce Sára předat své zkušenosti, a když bude potřeba, pomůže.
