Dvouhektarová plocha je součástí plzeňského Ústředního hřbitova. Oplocený lesní areál přiléhá k jeho severní zdi.
Hřbitov funguje už rok, zatím zde ale není nikdo pochovaný. Hrobová místa se nacházejí podél cest a pod stromy.
„Každé místo má plastový sklípek na dvanáct uren, který je zakopaný v zemi. Na něm je položena žulová deska, která je ve výšce okolního terénu. Na desku je možné nechat vyrýt nápis,“ přiblížila ekonomka Správy hřbitovů a krematoria města Plzně Kateřina Šneberková. Doplnila, že do konce roku přibude v lesním hřbitově ještě rozptylová loučka.
Právě v lesním hřbitově by mohl v budoucnu vzniknout čestný hrob básníka Josefa Hrubého. Záměr je ale teprve na začátku. Podaný návrh musí schválit rada i zastupitelstvo města.
„Byla to osobnost, jejíž význam přesahoval kraj. Důležitou roli hrál Josef Hrubý nejenom na poli literatury, mimochodem získal cenu Magnesia litera, ale také měl obrovské zásluhy o rozvoj plzeňské kultury. V neposlední řadě byl velkým podporovatelem česko-německých vztahů,“ řekl plzeňský primátor Martin Baxa. Snahu zřídit umělcovi čestný hrob jednoznačně vítá.
Podobně se vyjádřila Helena Šlesingerová, ředitelka městské knihovny. Právě této instituci Hrubý v letech 1959 až 1970, tehdy ještě pod názvem Krajská lidová knihovna v Plzni, šéfoval.
„Byl vynikajícím básníkem, jehož jméno mělo celorepublikový zvuk. Čestný hrob by si určitě zasloužil,“ sdělila Šlesingerová.
Umělec se narodil 10. května 1932 v Černěticích. Absolvoval obchodní školu ve Vimperku, poté krátce pracoval jako novinář. V šedesátých letech byl jedním ze zakládajících členů plzeňské umělecké skupiny Červen 63.
Kvůli angažovanosti při srpnových událostech 1968 se jeho jméno ocitlo na indexu. Poté, co byl odvolán z funkce ředitele knihovny, našel azyl v Krajském středisku památkové péče. Své básně vydával pouze v samizdatu. Po revoluci byla jeho tvorba, za níž obdržel řadu cen, přeložena do němčiny, francouzštiny, italštiny nebo arabštiny. Zemřel letos 19. července v Plzni.
Podle Hrubého vnučky Anny Kůsové je právě lesní hřbitov vhodnou lokalitou. „Děda byl lyrickým básníkem. K přírodě měl blízko, takže toto místo nám přišlo hezčí než klasický hřbitov,“ zdůvodnila.
