Oslava bezpilotního létání se konala v plzeňské kulturní industriální zóně DEPO 2015. Organizátoři ze Správy informačních technologií plzeňského magistrátu odhadují překročení loňského rekordu šesti tisíc příchozích.
Velký úspěch na akci sklidily závody v FPV létání, které se odehrávaly v jediné městské FPV aréně v Česku. Jedná se o prostor pro závodníky s drony, u kterých jejich piloti při řízení využívají speciální brýle. V těch vidí svět „očima“ dronu. Záznam z pilotových brýlí mohli diváci vidět na velkoplošných obrazovkách.
„Diváci, myslím že byste měli sledovat hlavně zelenou copteru Lukáše Lendvorského, protože to je jeden ze dvou pilotů, kteří dali osm kol a postup mají tedy jistý,“ znělo z reproduktoru u FPV arény, kde se na malém pódiu střídali vždy tři piloti s brýlemi na hlavách a nad zeleným umělým povrchem obehnaným sítěmi létaly jejich barevně odlišené drony.
Po startu musely stroje prolétnout stodolou, následoval slalom a další překážky. Čím více kol za stanovený čas, tím větší šance na postup do finále. Občas však dron neboli coptera skončil v síti nebo rozbitý na zemi.
„Závody se nám hrozně líbily, byly hodně akční. Na DronFestu jsme poprvé, přišel jsem s dvěma syny, jeden si támhle hraje s dronem,“ uvedl Petr Maršák. Jeho jedenáctiletý syn Dominik se svěřil, že by prý chtěl drona značky Mavic. „Využil bych ho na focení a fotky bych pak dával na internet,“ vysvětlil Dominik.
Otec uvedl, že syny vede k technickým dovednostem. Byl by rád, kdyby ve vzdělání pokračovali na technických školách. „Dominik se o techniku zajímá dlouho, baví ho elektronika, pájení a podobné věci, mám z toho radost. I akce typu DronFest může děti motivovat k zájmu o techniku,“ doplnil Maršák senior.
Kdyby mě tehdy viděli, dnes tu nejsem
Celý přednáškový sál zaplnili diváci, které přilákal známý fotograf a vědecký pracovník Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Petr Jan Juračka, který s fotografiemi a záznamy s pomocí dronů začal v roce 2011.
Divákům předvedl svoje záběry české krajiny, například prachovských skal či Krkonoš. Nechyběla ale ani džungle, moře nebo záběry z výstupu na druhou nejvyšší horu světa Čchokori tyčící se do výšky 8611 metrů nad mořem, která leží na hranici mezi Pákistánem a Čínou.
„Támhle je pákistánská armáda. Kdyby mě tehdy viděli, dnes tu nejsem,“ komentoval Juračka jedno z videí. Diváci ocenili i jeho bavičské schopnosti, protože smích zněl zhruba každých pět minut.
V souvislosti se záběry na obří ledovec, který z výšky místy vypadal jako štěrková cesta, zprostředkoval fotograf a vědec svůj dialog s otcem. „Proč jste tam nejeli autem, když je tam pěkná silnice? Tati to není silnice, ale ledovec. Fakt by to fábie nedala?“, opáčil prý otec.
Dron může i pomáhat
Dalším z hostů byla i americká dronová novinářka Gail Orestein, která z válečných zón, například ze Sýrie, referuje třeba pro BBC či The Guardian. Na přednášce uvedla, že ji trápí válečné videohry. „Kvůli tomu pro mladou generaci válka vypadá jako hra. Je to nebezpečné, protože takto válka vůbec nevypadá. Ale jak s tím mám soupeřit? Lépe se mi to může podařit, když budu používat drony. Musí se najít způsob, jak se znovu zajímat o lidskost,“ vysvětlila Orestein.
Přiblížila, že pro většinu civilistů ve válečných zónách jsou drony něco, čeho se bojí, protože s jejich pomocí třeba Islámský stát shazoval bomby.
„Když zaslechnou dron, spojí se jim to se smrtí, musím jim vysvětlovat, že drony mohou i pomáhat,“ popsala Orestein, která v uprchlických táborech civilisty informuje o dronech jako pomocnících. Takto se její dron projevil při exodu Rohingů z Barmy. Záběry této dronové novinářky totiž potvrdily zprávy humanitárních agentur, které o náporu uprchlíků informovaly jako první.
