Například na 28. Základní škole v Plzni studuje v současné době víc než deset cizinců. Ředitelka Pavla Jedličková vzpomíná na extrémní případ, kdy sem vloni nastoupila dívka z Bulharska. V Česku žila se svým otcem již dva roky, do školy však nechodila.
„Dívka neuměla česky ani anglicky, neměla ani pracovní návyky, vztah ke škole byl vlažný,“ líčí Jedličková. Situaci se ovšem podařilo zlepšit díky pomoci asistentky. Ta si s dívkou vytvořila slovníček základních pojmů a s jejich pomocí se domlouvaly.
„Přemýšlíme o tom, že nyní, po roce, bychom už situaci mohli zvládnout bez asistenta, jen s individuálním plánem. Dívka už se zvládla dobře adaptovat,“ konstatuje Pavla Jedličková. Podle ní je integrace cizinců v jednotlivých případech značně odlišná. Za ideální považuje, pokud dítě nastoupí rovnou do první třídy.
„Malé děti mají výhodu. Specifickou kategorií jsou ty, které přicházejí do země ve 13 až 14 letech. Jsou hozeny do vody, aniž by uměly slovo česky. Navíc vztahy mezi dětmi v tomto věku už jsou daleko sofistikovanější, zařazení do kolektivu je obtížnější,“ dává jí za pravdu školní psycholožka Petra Štefflová a podobně jako Jedličková upozorňuje, že děti často kromě jazykové bariéry narážejí i na problém nepochopení celého školního systému.
„To, čemu nerozumíme, toho se bojíme, přináší nám to nejistotu,“ varuje Štefflová.
Pedagogové se shodují, že stěžejní je, aby dítě mělo snahu se začlenit. „Když k nám nastoupí starší děti a jazyk se učit nechtějí, je to problém. Máme například jednoho žáka, který se s rodiči přistěhoval z Ukrajiny. Je na něm vidět, že odcházel z domova nerad,“ zmiňuje jeden případ ředitelka 13. ZŠ v Plzni Zdeňka Vrátníková a jako kontrast uvádí případ Číňanky, která do její třídy nastoupila asi před patnácti lety.
Tatínek dívky tu měl restauraci, ona přijela za ním. Česky neuměla ani slovo, bylo ale jasné, že se chce jazyk naučit. „Nejdřív jen koukala, spolužačky se s ní ale normálně bavily a ona během roka rozuměla. Na základní úrovni jsme mohli komunikovat,“ vzpomíná Vrátníková s tím, že při prvotní komunikaci pomáhala angličtina a různé slovníky.
Angličtinu zmiňuje také Jan Kubát, ředitel tachovské ZŠ v Kostelní ulici. „Máme na škole jednoho Bulhara, ten česky zatím vůbec nemluví. Zatím ve třídě jen sedí a poslouchá. Komunikuje jen v angličtině,“ říká Kubát a dodává, že když učí ve třídě přírodopis, vidí, že chlapci se snaží ostatní děti pomáhat a překládají mu to, co on vykládá. „Angličtinu ovládám hůř než některé děti,“ vysvětluje s úsměvem Jan Kubát.
Cizinců ve školách v poslední době přibývá, jsou třídy, kde jsou najednou třeba i čtyři. „Pro učitele je to rozhodně velká zátěž a práce navíc,“ oceňuje Pavla Jedličková.
Žáci z Evropské unie mají výuku češtiny zdarma
Podle ministerstva školství se s učiteli v tomto ohledu intenzivně pracuje, od konce loňského roku navíc vznikla ve všech krajích koordinační pracoviště na podporu pedagogických pracovníků pracujících s žáky - cizinci.
Žáci ze zemí Unie mají nárok na výuku českého jazyka zdarma, v Plzni je to na 26. ZŠ. Mimoto se snaží školy vycházet dětem vstříc i jinak. Třeba jako na 4. ZŠ, která čerpá finance z rozvojového programu ministerstva školství na bezplatnou výuku českého jazyka přizpůsobenou pro cizince z třetích zemí.
Inka Červencová na této škole jako asistentka pedagoga pomáhá žákům cizincům zvládnout úskalí českého jazyka. „Namísto toho, aby měli češtinu ve své kmenové třídě, učí se se mnou v malých skupinkách,“ osvětluje Červencová, která má nyní na starost deset žáků ve druhé, třetí a páté třídě.
„Začínáme opravdu od prvních slovíček, postupně přidáváme slovesa a začínáme s prvními větami. Na začátku neuměli říct česky nic, snad s výjimkou ‚Dobrý den‘,“ popisuje Inka Červencová a její zkušenosti ukazují, že už zhruba po půl roce se s malými cizinci dokázala alespoň částečně domluvit.
