Jednatřiceti koním a jejich majitelům i jezdcům v sobotu požehnal farář Zbigniew Czendlik.
„Čekal jsem jednoho koníka, možná poníka, a netušil jsem, že tady bude přes třicet koní,“ řekl Zbigniew Czendlik, který se ujal obřadu na popud koňáka Martina Šuláka z Lanškrouna.
Nakonec před kostelem svatého Václava v sobotu dopoledne nechyběli koňáci z Ostrova, Libchav, Damníkova, Lukové, Rychnova, Žichlínka a Loučné. Na některých místech se později o víkendu uskutečnily jezdecké soutěže.
Lanškrounský kněz přiznal, že koně žehnal s potěšením. „Kůň má v církvi výsostné postavení, protože byl a je jediným zvířetem, které může vjet do kostela. I proto mají katedrály velký vchod,“ řekl.
Koním se podle něj žehnalo i v minulosti, protože jejich vlastnictví znamenalo požehnání pro jeho majitele, zajišťovalo mu živobytí. Mimořádnost koní zvyšovalo i to, že sloužili k obraně vlasti.
„Žehnal jsem již motorkářům, vůni benzinu mám rád, ale u motorek nemusím ten hluk. Kůň i jeho hnůj mi taky voní, ale především je tichý,“ řekl Zbigniew Czendlik, podle něhož je dobře, když už koně nejsou v této zemi na vymření a naopak přispívají k sepětí člověka se zvířaty a obecně s přírodou.
Populární lanškrounský farář neodolal a obřad žehnání spojil s pohledem na svět ze sedla koně. I když pochází z vesnice, přiznal, že v tomto oboru moc velkou praxi nemá.
„Jízda na koni není něco, co bych vyhledával. Sednout si na něj znamená sedět docela vysoko a já výšky nemám moc rád. Kdysi jsem se učil jezdit na koni, namísto sedla byla jen deka a místo třmenů provaz. A jak jsem z jedné strany na koně nastupoval, tak jsem hned z druhé strany padal. Takže znám okamžité pohledy na svět z koňského hřbetu a také znám pohledy na svět zpod koně,“ dodal s vtipem sobě vlastním Zbigniew Czendlik.
