Právě zde gestapo parašutisty 16. ledna 1945 obklíčilo. Josef Šandera se při zátahu střelil do hlavy a Josef Žižka se nakonec vzdal, aby za dva dny spáchal na Pankráci v Praze sebevraždu, aniž by něco prozradil.
„V naší historii není mnoho osobností, které by nám zanechaly naléhavé poselství názorové pevnosti a síly bránit svou zem bez ohledu na nepřátelství. Ti, kteří jim obětavě a s nasazením vlastního života v nejtěžších chvílích pomáhali, projevili odvahu a navždy si zasluhují úctu,“ řekl starosta Žamberka Jiří Dytrt.
Pietního aktu se zúčastnil i vnuk Rudolfa Žabky, který poskytl na podzim 1944 oběma parašutistům úkryt po velkém zátahu v Hradci Králové, odkud se ale parašutistům podařilo uprchnout.
„Náš dům byl tehdy nízký a Malý a Velký Josef byli od října do ledna ukryti přes den na půdě a vysílali, ale v noci spali normálně dole s dědou, babičkou a mým tátou. Byla tady poměrně klidná oblast, takže neměli problémy s nějakými kontrolami policie,“ vypráví vnuk Jiří Žabka, nejstarší ze tří dětí syna Rudolfa Žabky. Jeho bratr má dnes u původního úkrytu parašutistů farmu.
Parašutisty objevil v prosinci konfident a nacisté obklíčili stavení. Otec Jiřího Žabky Ladislav po letech nejstaršímu synovi vyprávěl, jak zažil zatčení svých rodičů a konec paraskupiny.
„Tátovi se podařilo utéci stodolou. Když se parašutista Josef Šandera střelil, nacisté si mysleli, že je mrtvý. Jenže po chvíli se začal hýbat a chroptět, tak Němci rychle vzali od sousedů koně, saně a všechny peřiny z baráku. Aby ho zachránili,“ vypráví Žabka.
Němci přitom ve stavení objevili zásoby luxusních bot, které si nechali u Žabků příbuzní z Vídně, a ve stodole zabité prase.
Operace BariumByl to krycí název pro výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie do protektorátu Čechy a Morava. Výsadek tvořili velitel Josef Šandera, radista četař Josef Žižka a šifrant četař Tomáš Býček. Jejich úkolem bylo znovunavázání spojení s domácím odbojem a předávání informací do Londýna. Pro tento úkol byli vybaveni vysílačkami Marta a Zlata. Dalším úkolem bylo vytvoření ozbrojené skupiny, která by otevřeným bojem zahájila povstání. Skupina byla vysazena 4. dubna 1944 poblíž Vysoké nad Labem u Hradce Králové. Po ukrytí materiálu a padáků se rozdělila: Žižka se přesunul na Rychnovsko, Šandera s Býčkem navázali spojení s odbojem v Hradci Králové. Po vyjmutí radiostanic jednu z nich instalovali v Rychnově nad Kněžnou. Spojení s Londýnem navázali 19. dubna. Místa, odkud se vysílalo, byla měněna. |
„Začali rabovat, rvát se o maso a boty, a tátovi se podařilo zadními vraty utéci. Pak až do konce války žil u příbuzných v nedalekém Pěčíně. Byla to poslední česká vesnice před tehdejší protektorátní hranicí s německými Sudety. Děda ale za otcův útěk od Němců o to více dostal bití,“ vysvětluje Jiří Žabka.
Děda s babičkou pak za ukrývání parašutistů museli do Terezína. Tam měl děda dvakrát tyfus, ale přežil to a nakonec se dožil pěkného věku, přes osmdesát let. Také vysílačku Marta Němci odvezli.
„Zůstal na půdě jen dřevěný obal. Já jsem nevěděl, co to je za bednu, a tak jsem v ní měl později krmení pro holuby. Pak děda, ještě za komunistů, říkal, člověče, kde je ta bedna? Já na to, že v ní mám obilí pro holuby. Děda řekl, že ji musíme dát do muzea, tak jsem ji vypucoval a dnes je v muzeu,“ usmívá se Žabka.
„Dědu zavřeli i komunisté ve vykonstruovaném procesu za ukrývání zbraní. Byl přes deset let v komunistických koncentrácích, třeba v Leopoldově. Pak ho prezident Novotný pustil amnestií,“ říká vnuk Rudolfa Žabky.
