Za vraždy, krádeže, ublížení na zdraví a další závažné činy si svůj trest odpykávají ve vězeňských celách tisíce provinilců. Mnohdy ani dlouholetý žalář nepřinutí vězně ke kázni a způsobu života, který by je mohl navrátit mezi běžné lidi. Důvtip a vynalézavost nechybí ani odsouzeným ve věznici v Pardubicích.
Tak třeba běžná plechovka kompotovaného ananasu, kterou si nechal jeden odsouzenec poslat za mříže. Na první pohled nenasvědčovalo nic tomu, že nejde o normální plechovku, co se dá běžně koupit v obchodě.
„Poslechem, osaháním i gramáží souhlasila. Nakonec byl v plechovce mobilní telefon s nabíječkou a drogy,“ uvedla mluvčí Věznice Pardubice Zuzana Janíková, aby lehkým pootočením spodní části plechovky s pevným držákem na mobil dokázala vynalézavost lidí, kteří chtějí pomoci svým příbuzným v kriminálu.
Kudlu udělají z příborového nože
Jakkoliv jsou za mřížemi zakázané zbraně všeho druhu, hlavu si s nařízením vězni moc nelámou. Z tupého příborového nože jsou schopni o dlaždičky nebo beton vybrousit kudlu, za kterou by se nemusel stydět kdejaký lovec. Nůž se dá vyrobit i ze železných plátů vězeňské postele, ukazuje na hrozivě vypadající kudlu Janíková.
Odsouzenci neváhají rozbít vybavení věznice, jen aby získali vyšší postavení nad ostatními vězni. Bolestivé rány dokáže způsobit i obušek z papíru, který jeden z vězňů upletl stejným způsobem, jako se vyrábí proutěný košík.
„Tohle je z násady od koštěte, poličky, tady je zase kus znehodnocené židle,“ ukazuje na předměty podobné baseballovým pálkám mluvčí Janíková, která ve věznici pracuje zároveň i jako vychovatelka a terapeutka.
Vězni se činí i jako amatérští elektrikáři. Neostýchají se uštípnout přívodní šňůru k nové žehličce a zhotovit ponorný ohřívač vlastní výroby.
„Na každém oddělení jsou rychlovarné konvice, ale nechce se jim čekat, až se uvaří voda ostatním, proto ničí i zcela nové věci. K odizolované šňůře připojí dvě vyklepané lžíce, které jim do tří sekund uvaří v hrnku vodu. Absolutně jim nevadí, že je to může zranit. Odsouzený je schopný do zástrčky strčit i milimetrové drátky,“ představuje zase nejrůznější amatérské nabíječky baterií mobilních telefonů, ze kterých jde strach už od pohledu.
Úkryty nejen pod podlahou
Nejčastěji bachaři nacházejí v celách takzvané tetovačky, kterými se odsouzení vzájemně tetují. I když si vězni nebezpečí uvědomují, riziko nákazy například žloutenky dál podstupují. „Dřív to bylo automatické. Z hlediska vězeňské hierarchie si vytetovávali výložky na ramena, aby bylo vidět, na jakém jsou stupni,“ uvádí k nálezům malých strojků na monočlánkové baterie mluvčí.
Jisté je, že většinu věcí dřív nebo později ostraha věznice u odsouzených najde v nejrůznějších skrýších pod podlahou, linem, mezi okny nebo v tělesných otvorech. „Všechno jsou to nepovolené a zakázané věci, které nesmí mít na cele. Vědí, že je za to čeká postih. Ten adrenalin, zda to naši zaměstnanci najdou nebo nenajdou, je pro ně asi větší,“ podotýká mluvčí věznice se 740 odsouzenci.
Podle vychovatelky věznice se podobné manýry učí zejména vězni, co si v chládku odbývají pobyt na delší dobu. „Kdo sem přijde na krátko, moc nepřemýšlí, zda potřebuje mobil a nabíječku. Člověk, který je ve vězení na delší dobu, si chce pobyt co nejvíc zpříjemnit,“ říká Zuzana Janíková.
I přesto, že bezpečnostní opatření má věznice na vysoké úrovni, nedovolené věci se tam stále dostávají. Každý, kdo vejde do věznice, včetně zaměstnanců, musí projít bezpečnostním rámem. Rentgenem projíždějí všechny věci včetně balíků, na které mají odsouzenci jednou za půl roku nárok.
