Pokud vše dobře dopadne, bude společnost, za níž stojí mateřská kanadská firma Euro Manganese, získávat mangan na jediném známém zdroji vhodném pro bateriový průmysl v Evropské unii.
„Náš projekt je krásným příkladem toho, jak funguje cirkulární ekonomika. Na jedné straně byl odpad, který ležel nevyužitý ladem. Ten se dá převrátit na materiál, který je opravdu velice žádaný. Produkty z manganu mají velký ekonomický potenciál, důležitý je i enviromentální aspekt, neboť my jsme schopni recyklací odkaliště zastavit znečišťování povrchových a podzemních vod, k nimž nyní dochází,“ řekl výkonný ředitel společnosti Mangan Chvaletice Jan Votava.
Firma zatím sídlí ve chvaletickém kulturním domě, nový závod postaví v katastru Chvaletic poblíž elektrárny. V těchto místech již opravila dvě budovy, které slouží jako ověřovací jednotka, tedy jakýsi model, na němž testuje výrobu, která se později rozjede ve velkém.
„Až doposud to byla jen dokumentace, testy, design. Spuštění ověřovací jednotky je pro nás milníkem,“ řekl Votava.
Zatím se bude surovina z odkaliště odebírat v rámci testování pouze v omezeném množství. V ověřovací jednotce se vyrobí přibližně 30 kilogramů kovového manganu nebo 100 kilogramů síranu manganatého za jeden provozní den.
„V současné době se veškerý mangan do Evropy dováží, náš projekt je schopen zajistit alternativu pro dovoz manganu. Jsme schopni zasytit kolem roku 2030 25-30 procent evropské spotřeby manganu pro bateriové účely,“ řekl Votava. To je zhruba 50 tisíc tun čistého kovu ročně.
Jak se tedy bude mangan z hlušiny získávat? V katastru Chvaletic a Trnávky stojí tři velké valy. V obřích kopcích zarostlých plevelnými břízami je možné zatím spatřit divočáka nebo nadšené motocyklisty, kteří zde do prudkých svahů testují možnosti svých strojů. Ve skutečnosti je halda až 28 metrů vysoké odkaliště, v němž se nachází hlušina, z níž se mangan získává.
Hlušina se bude nejprve získávat z té nejmenší. Celkově má plocha tří hald, které ukrývají mangan, zhruba jeden kilometr čtvereční. V něm se vyskytuje 27 milionů tun materiálu, v nichž se nachází manganová ruda. Ta je sice relativně chudá, má kolem osmi procent. Firemní technologie ale umí hned v prvním stupni vyrobit manganový koncentrát, který zvýší obsah manganu na 15 procent. To už se svým obsahem přibližuje ke klasické uhličitanové rudě.
Minerály, z nichž se mangan získává, jsou dva – rodochrozit a kutnohorit. Oba jsou růžové. Ty však hledači v těchto kopcích nenajdou, minerály jsou obsaženy v nevzhledné černé hmotě. Materiál se již předtím zpracovával při těžbě pyritu, takže výhodou je, že se nemusí nikterak těžit či odstřelovat.
Nepotřebná zemina, z níž se získá mangan, se vrátí nazpět. Do pomyslného trojúhelníku mezi haldy ji firma umístí na nepropustné podloží zpátky. Jak bude krajina vypadat ukazují již zveřejněné vizualizace, zároveň vše k obměně krajiny je součástí EIA a je konzultováno s ochranou krajiny.
Haldy se nacházejí ve větší míře v katastru obce Trnávky, její bývalé vedení prodalo pozemky Manganu Chvaletice, zatímco město Chvaletice je těžaři na 40 let pronajalo.
„Dlouho jsme řešili cenu, nakonec jsme dospěli ke shodě. Úprava pozemků po skončení těžby vypadá příznivě,“ říká starostka Chvaletic Renata Dymešová, která ve středu viděla proces získávání manganu na ověřovací jednotce poprvé.
Hodnotit projekt zatím nechce. „Obavy z těžby máme, a to myslím, že mohu mluvit jak za občany Chvaletic, tak Trnávky. Je zveřejněna dokumentace EIA. Vyšla poměrně dobře až na hlukovou studii. Tam bude muset společnost Mangan Chvaletice ještě svůj záměr upravit. Co se týče těžby, doufáme, že firma dodrží vše, co slíbila,“ řekla Dymešová.
Podobný náhled má i vedení Trnávky, na jejímž katastru se začne těžit nejdříve. Z peněz za těžbu plánuje vesnice s 200 obyvateli začít měnit bývalý areál závodu Eichenauer na sociální centrum, zvažuje se také výstavba mateřské školky.
„V Trnávce žádná není. A protože se k nám stěhují noví obyvatelé a staví se tu, tak musíme tento problém vyřešit. Budeme rádi, když peníze z manganu půjdou na dobrou věc,“ řekla starostka Trnávky Tereza Veselá.
Začne vznikat závod
Kromě spuštění nové ověřovací jednotky začne Mangan Chvaletice stavět závod na skutečnou produkci manganu. Bude se nacházet hned za železniční tratí při hlavní silnici na Pardubice. Nový závod bude vyrábět čistý kovový mangan i síran manganatý, což jsou produkty pro bateriový průmysl.
„Materiál je jemný a nemá téměř žádnou prašnost, protože vlhkost je kolem 30 procent. Spíš tedy mám obavy z toho, jak je v některých místech odkaliště zavodněné. S odtěžováním materiálu budou jiné komplikace než prašnost,“ řekl Votava.
V manganu se nesmí nacházet podíly železa ani zinku, protože to ovlivňuje výkonnost, životnost a bezpečnost baterie.
Jaká je tedy cesta z nevzhledné jílovité hmoty k manganu? „Nejdřív je třeba vysrážet železo, ve druhém stupni jsou to těžké kovy a zinek,“ řekl Votava.
Vyčištěný roztok síranu manganatého, který připomíná růžové šampaňské, jde na elektrolýzu. Ve speciální vaně působením elektrického proudu se na katodě vyloučí kov manganu, který se tenkou půl až milimetrovou vrstvou přichytí z obou stran. Po 24 hodinách se vyjme a z elektrod se kov strojově sloupne.
„Mangan je skutečně křehký, proto ho máme ve formě šupin. Měď se z katody při své výrobě sloupne celá, mangan je nejhůře zpracovatelný kov elektrolýzou. Je to náročný proces,“ říká Votava.
Konečnými produkty, o něž je takový zájem v bateriovém průmyslu, je jednak čistý kov, který představují jsou šupiny z katod elektrolyzéru, a síran manganatý, což je narůžovělý prášek podobný krystalovému cukru.
Mangan Chvaletice má nyní 26 zaměstnanců. Nyní nové zaměstnance nehledá. Další pracovní místa nabídne v druhé půli letošního roku.V plném provozu zaměstná Mangan Chvaletice 400 lidí.
Kanadská firma Euro Manganese už do projektu za šest let investovala 50 milionů dolarů. „Evropská unie nyní vydá zákon o kriticky důležitých surovinách, jsem přesvědčený, že zahrne i mangan,“ řekl prezident společnosti Matt James.
Poukázal na to, že projekt zastaví znečišťování spodních vod. „Tato zátěž je zde od doby, kdy se tu v letech 1951-1975 těžil pyrit. Výsledkem je velký únik kyseliny sírové do vody, ten během výroby zastavíme,“ řekl James.
