Karel Martinák v minulosti v jiném sporu získal 2,5 milionu korun jako základní náhradu za ztížení společenského uplatnění plus další dílčí částky. Když však jeho matka jako opatrovnice žádala synovým jménem o náhradu nákladů na péči, tak neuspěla.
Krajský soud v Ostravě v roce 2011 rozhodl, že náklady na obslužnou péči poskytovanou blízkými nelze podřadit pod žádný z nároků na náhradu škody na zdraví.
Občanský zákoník podle ostravských soudců umožňuje nahradit náklady léčení, nikoli zajištění pomoci při životních úkonech poškozeného. Ústavní soud to ale už loni označil za nesprávný výklad.
Matka konkrétně synovým jménem žádala od nemocnice 68 tisíc korun, což je částka, kterou vybrala ze synova účtu a použila ji na péči v určitém ohraničeném období. Okresní soud ve Frýdku-Místku jí přiznal 42 200 korun, krajský soud ale žalobu zcela zamítl.
Po loňském zásahu ústavních soudců projednal krajský soud žalobu znovu, ženě však přiznal jen 4 tisíce korun. Výši náhrady odvodil od minimální mzdy. Soudní spor se sice týká jen krátkého období, má však význam pro hrazení péče v dlouhodobém měřítku.
Karel Martinák z Prostřední Bečvy na Vsetínsku se stal invalidou po operaci nosní přepážky, kterou v roce 1999 udělali lékaři v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Příčinou byla zřejmě zástava dýchání a krevního oběhu vyvolaná ojedinělou reakcí na podaný lék. Lékaři při operaci nechybovali, avšak po zákroku zřejmě nevěnovali pacientovi dostatečnou pozornost.
V době operace bylo muži dvacet let. Následky jej postihly na celý život. Má snížený intelekt a zhoršenou pohybovou koordinaci, potřebuje neustálou péči. Přišel o způsobilost k právním úkonům.
