Ukrajinky s dětmi už déle než půl roku žijí mimo svou vlast. Čím déle bude pokračovat ruská válka, tím bude návrat složitější.

Ukrajinky s dětmi už déle než půl roku žijí mimo svou vlast. Čím déle bude pokračovat ruská válka, tím bude návrat složitější. | foto: Archiv Anny Rybak

Co po válce? Těžká volba, ale většina Ukrajinek se chce vrátit domů

  • 24
Co budou po válce dělat ukrajinské ženy, které s dětmi utekly do Česka? Většina oslovených redakci MF DNES přiznala, že se vrátí domů. Některé uvidí až podle toho, jak válka skončí, jiné ženy přiznávají, že se ještě nerozhodly.

Odborníci z ukrajinské Národní akademie věd dodávají, že na rozhodování žen bude mít vliv celá řada faktorů, například zajištění jejich dětí.

„Domů, půjdu domů. Sním o tom každý den. Jakmile válka skončí, poletím prvním letadlem zpět. Česká republika je hezká, ale táhne mě to samozřejmě zpátky ke kořenům,“ říká Alla z Mykolajivu.

„Chci se vrátit domů, do svého domova, do své oblíbené země, do své oblíbené práce. Opravdu chci vidět své příbuzné a přátele. Opravdu doufám, že válka brzy skončí a já se budu moci vrátit,“ doufá Tina z Vinnycji.

Podobně mluví i Darja ze Záporoží. „Myslím, že až válka skončí, vrátím se domů. Děkuji České republice, že mi poskytla útočiště, všem starostlivým lidem, kteří mi pomohli. Je dobré být hostem, ale lepší je být doma,“ míní Darja. „Měli bychom si ale zároveň počkat na výsledek války, jak to všechno dopadne. Vím jedno, Ukrajina vyhraje, nicméně je těžké v současnosti o něčem mluvit a přemýšlet, co budete dělat, až válka skončí. Hlavní je, aby už to všechno konečně přestalo.“

Plánovat je těžké

Některé ženy přiznávají, že nevědí, jak se rozhodnou. „V současné době je velmi těžké něco plánovat, protože nevíte, co se stane zítra. Vše bude záviset na tom, co se na Ukrajině stane po skončení války, zda se bude kam vrátit, co se stane s ekonomikou a infrastrukturou země. Žiji pro dnešek,“ povídá Marina ze Záporoží. „Doma teď není bezpečno, manžel je proti našemu návratu. Až se vše uklidní, až bude po všem, pak se rozhodneme.“

Hanna z Dnipra to vidí podobně. „Je to hodně těžká otázka. Chci se vrátit na Ukrajinu, protože jsem se tam narodila, vyrostla, celá moje rodina a příbuzní, manžel, rodiče, přátelé jsou z Ukrajiny. Moje děti si na život v Česku zvykají, mají kamarády a kamarádky, nejstarší dcera umí a mluví dobře česky, učí i mě. Já se tu ale pořád cítím jako cizinec. I když už znám spoustu Čechů, necítím se tady jako doma,“ přiznává Hanna.

Deník Ukrajinky

Velké slovo samozřejmě budou mít i manželé, kteří zůstávají na Ukrajině. „Chce žít společně se svou rodinou, vychovávat děti a užívat si každý den. Můj manžel je dobrovolníkem na Ukrajině a provozuje malou firmu, která však nepřináší mnoho peněz. V současné době otevírá s přítelem charitativní nadaci. Nikdo neví, co se stane po válce. O tom, kde budeme žít, se rozhodne, až válka skončí, dokud bude tato otázka otevřená. Ale určitě rodinu znovu spojíme,“ popisuje Hanna z Dnipra.

Dům Natalie z Charkova zasáhla bomba. „Zda se vrátíme domů, závisí přímo na tom, co řeknou moje děti. Pokud budu mít v České republice stabilní a dobře placenou práci a mé děti se rozhodnou zde zůstat, zůstaneme v České republice. Náš domov už bohužel není na Ukrajině. Dům je zničený. Můžeme se vrátit, ale budeme muset začít žít znovu,“ povzdychla si Natalia.

Christina se do Charkova naopak vrací už na konci roku: „Brzy pojedu domů do Charkova, na Nový rok. S největší pravděpodobností tam zůstanu. Bez manžela už žít nemohu, ale uvidím, jak se situace vyvine.“

Národní akademie věd

Jevgenij Golovacha ze Sociologického ústavu Národní akademie věd Ukrajiny míní, že většina Ukrajinek se vrátí domů, pokud válka brzy skončí.

„Čím déle bude válka trvat, tím rychleji se budou Ukrajinci učit nové jazyky, hledat práci v zahraničí a posílat své děti do místních škol. Pokud se válka protáhne na několik let, až polovina těch, kteří odešli, se nevrátí,“ konstatoval Golovacha pro server RBK-Ukrajina. „Zároveň jsme však v minulosti provedli průzkum, který ukázal, že polovina Ukrajinců si nedokáže představit svůj život mimo Ukrajinu. Takže značná část z nich se určitě vrátí.“

Ella Libanova, ředitelka Institutu pro demografii a sociální studia Národní akademie věd, návratu Ukrajinek tolik nevěří.

„Kvůli nárůstu patriotismu si lidé často ani nedokážou přiznat, že by jim pobyt v zahraničí nevadil. Je pravděpodobné, že naprostá většina žen, které tam nyní jsou, najde práci, bude si moci pronajmout přijatelné bydlení a jejich děti budou chodit do školy, školky nebo na univerzitu. Pokud jejich ubytování na Ukrajině není v takovém stavu, v jakém by si přály, ztratily práci – pak to nebudou ženy, kdo se vrátí. Až budou moci odejít, přijdou muži. Za nimi,“ vysvětlovala Libanova.

Její slova potvrzuje i autorka tohoto textu. „Čím déle bude válka trvat, tím je pravděpodobnější, že já a mé děti zůstaneme v Česku. Děti tady chodí do školky, za rok do školy. Pokud do té doby zůstaneme v Česku, na Ukrajinu se s největší pravděpodobností nevrátíme a manžel přijede za námi,“ doplnila Anna, která do Ostravy utekla z Dnipra.

Přiznala, že její myšlenky se zároveň často mění a není si stoprocentně jistá, že to, co si myslí teď, se nezmění. „Když jsme žili na Ukrajině, naši rodinu plně zabezpečoval manžel. Já jsem také pracovala, ale moc peněz nám to nepřineslo. Teď mám v Česku práci, mohu zajistit své děti, ale pokud bych o příjem přišla a nemohla rodinu zajistit, mé myšlenky se třeba změní,“ připustila.