„Generál Ludvík Svoboda o Arnoštu Steinerovi řekl, že to, co dokázal on, už nikdo nikdy nedokáže a nic podobného už nikdo neuvidí,“ připomněl kronikář Bystřice Petr Majer při pietním aktu u příležitosti stého výročí Steinerova narození.
Arnošt Steiner prokázal mimořádné hrdinství ve všech bojích, kterými prošla československá jednotka. Legendárním se stal zejména v bojích na Dukle, při dobývání kóty 534 a Hyrovy hory.
„Přežil situace, o kterých se říká, že se v nich přežít nedalo, navíc nezraněn, takže měl přezdívku Železný Arnošt,“ popsal Majer.
Hrdina, na kterého se mělo zapomenout |
Stal se nesmírně obdivovaným jak mezi vojáky, tak mezi nadřízenými. Byl vyznamenán sedmi československými válečnými kříži 1939, dvěma medailemi Za chrabrost v boji a řadou dalších vyznamenání,“ dodal.
Zavzpomínat na hrdinské činy svého otce přijel do Třince také jeho syn Petr Steiner, který si dodnes dobře pamatuje na jeho přísnou výchovu.
„Otec vždycky vyžadoval perfektní prospěch ve škole. Proto jsem mnohdy seděl nad učebnicemi, zatímco mí spolužáci běhali někde venku. Nikdy jsem mu to ale neměl za zlé, protože v životě jsem pak přísnou výchovu zužitkoval,“ přiznal Petr Steiner, který se nepotatil a vojenskou kariéru kdysi zavrhnul.
Po skončení 2. světové války se Arnošt Steiner rozhodl zůstat v armádě, kde jej měla čekat úspěšná kariéra. Zapojil se do práce při výstavbě nové československé armády. Dočkal se povýšení na štábního kapitána.
„Žádost o studium v zahraničí mu však jako nečlenu KSČ jeho nadřízený, nechvalně proslulý Bedřich Reicin, zamítl. Na konci roku 1946 tak odešel do civilu, což jej podle historiků zachránilo před perzekucí, která postihla v příštích letech široké spektrum bojovníků za svobodu,“ popsal Majer.
O dva roky později obdržel z rukou prezidenta republiky vysoké československé vyznamenání, a sice Hvězdu 2. stupně Československého vojenského Řádu bílého lva Za vítězství.
„To však, spolu s jeho povýšením na majora v záloze, byl zřejmě poslední zářný okamžik ocenění zásluh štábního kapitána Steinera na osvobození vlasti,“ konstatoval Majer s tím, že v letech 1955 až 1959 pracoval u národního podniku Prefa v Brně jako elektroúdržbář a později jako mechanik v brněnském národním podniku Orthopedie.
Několikrát mu bylo nabídnuto členství v komunistické straně, ale vždycky jej odmítl. V šedesátých letech byl povýšen do hodnosti podplukovníka v záloze. Jeho naděje v brzký návrat demokracie však uhasíná v srpnu 1968 invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Pádu komunistického režimu se Arnošt Steiner nedožil. Zemřel v Brně v roce 1982 jako širšímu okolí neznámý člověk. Do hodnosti plukovníka byl povýšen in memoriam v roce 1991.
