Když v roce 1936 vyjela na trasu Praha – Brno – Bratislava dvojice luxusních motorových vozů z kopřivnické továrny Tatra, šlo o výkladní skříň jak československých drah, tak i samotného výrobce.
Vlaky na první pohled uchvacovaly moderním aerodynamickým tvarem, pod nímž byl podepsán tým slavného kopřivnického šéfkonstruktéra Hanse Ledwinky, světovým unikátem ale byl elektromechanický přenos výkonu podle patentu vsetínského elektrotechnika Josefa Sousedíka. I díky tomu dokázaly vozy překonat vzdálenost mezi Prahou a Bratislavou za 4 hodiny a 18 minut.
Trať v tehdejší době přitom dovolovala vozu jezdit plnou rychlostí 130 kilometrů v hodině pouze v rekonstruovaných úsecích, v místech stanic ale musel zbrzdit na šedesátikilometrovou rychlost.
Avšak díky svému technickému řešení dokázala Slovenská strela plynule zpomalovat i zrychlovat, aniž by to cestující příliš pocítili. „Slovenská strela byla určená prakticky pro movitější klientelu. Místenky byly povinné, přeprava na stání nebyla možná,“ přiblížil kurátor Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici Radim Zátopek.
Pro obsluhu trati Praha – Bratislava dva vozy plně vystačily. Na trati se obden střídaly, pouze na dobu, kdy se musely vrátit kvůli servisu zpět do Kopřivnice, je dočasně nahradily parní vlaky. Dráhy uvažovaly i o zadání výroby dalších vozů pro nové trati, ale nakonec z toho sešlo. „Své přitom hrála i vysoká cena,“ podotkl Zátopek. Jeden vůz tehdy vyšel na milion korun.
Provoz obou vozů se neobešel bez nehod. Vůz číslo 002, který se zachoval dodnes, měl za sebou srážku s mrtvým prasetem, jež vypadlo z nákladního vlaku, a také smrtelnou nehodu, kdy srazil fotografa stojícího na kolejích. Snímek vlaku se mu podařil, srážku ale nepřežil. Obě havárie vlak odnesl pouze drobnými oděrkami.
Odstavený vůz lákal opilce, zničil jej požár
Hůře na tom byl vůz 001. „V květnu roku 1938 se u Modřic čelně srazil s nákladním automobilem. Kvůli rozsahu poškození byl převezen k opravě zpět do Kopřivnice, kde zůstal několik měsíců. V té době měl najeto už 230 tisíc kilometrů,“ přiblížil Zátopek.
S nástupem války skončila zlatá éra Slovenské strely. Rozdělením Československa v roce 1939 její pravidelný provoz skončil, během války vozy stály v halách v Praze, odkud vyjížděly jen občas.
„Po skončení války už vozy sloužily převážně k přepravě vládních činitelů. Jezdily i do zahraničí, například do Německa, a používaly se také na dalších tratích, kdy už se do nich prodávaly i jízdenky na stání,“ popsal Zátopek s tím, že vlaky byly přetěžovány a to se projevilo i na zhoršení jejich technického stavu.
Vlak M 290.001 byl tak v roce 1953 odstaven. „Sloužil jako zdroj náhradních dílů pro druhý vůz, který byl určen jako záloha pro vládní jízdy,“ připomněl kurátor.
Následně skončil ve Studénce. Počítalo se s jeho rekonstrukcí, místo toho ale vlak zůstal na odstavné koleji, kde postupně chátral. V roce 1960 jej zničil požár. „Proč, není dodnes jasné. Podle jedné z verzí mohl chytnout od jiskry z parního vlaku, podle další mohli za požár opilci, kteří si z odstaveného vlaku udělali pelech,“ uzavřel Zátopek.
Ve stejném roce se druhý vůz dostal do sbírek Lašského muzea v Kopřivnici. Sám už byl ve zchátralém stavu, později se dočkal částečné a nyní i úplné obnovy. Přežil i díky náhradním dílům z prvního vozu.
Druhý vůz se dočkal obnovy a letos se předvedl v novém laku:
