Jan Čagala z Nové Vsi vstal tu noc kolem čtvrté hodiny. Šel přiložit do kamen. Když se vrátil do kuchyně, zaslechl přes otevřené okno ženský křik: „Pomoc, hoří!“ Bydlel od Sokolské chaty asi kilometr, ale přímý výhled na ni neměl.
Požár Sokolské chaty (6. března 1981)
„I když jsem nevěděl, kde vlastně hoří, zvedl jsem telefon a zavolal na obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti do Frýdlantu.“ Později spatřil nad lesem zář, která sílila.
Oheň v oknech chaty zpozorovalo před půl pátou ranní několik lidí, kteří na ni ze svých domovů viděli. „Občan Mohelník oznámil požár na Okresní ohlašovnu požárů ve Frýdku-Místku ve 4:45,“ uvádí policejní spis. Hasiči vyjeli během minuty, k místu neštěstí to měli patnáct kilometrů.
Pomocná kuchařka Helena Bobková spala v chatě v pokoji číslo 209. O půl páté ji probudil nějaký hluk. Posadila se na posteli a uslyšela praskání. Když se postavila, viděla jak v rohu místnosti hoří dřevěná stěna. Vyběhla na chodbu a zjistila, že plameny šlehají také nad dveřmi vedlejšího pokoje 208. Obýval ho číšník Petr Szotek.
„Bosá a v noční košili jsem běžela ke schodišti a křičela jsem, že hoří. Seběhla jsem o patro níž, kde už z pokojů vybíhali dospělí i děti. Potom jsem běžela zpátky nahoru. Nějak jsem tam pobíhala. Vím, že mě někdo vzal za ruku a táhl po schodech dolů. Někdo tam i stříkal z hasicího přístroje,“ líčila kuchařka.
V Sokolské chatě bylo v té době ubytováno 54 lidí. S celkem 38 dětmi, žáky šesté až osmé třídy Základní školy Olomouc Řepčín, přijelo na lyžařský kurz osm dospělých. Šlo o učitele a několik rodičů, kteří pomáhali s výcvikem. Nocovalo zde i šest zaměstnanců chaty a dvě turistky z NDR.
Zachraň se, jak můžeš
„Kolem půl páté mě vzbudil hluk, vypadalo to, jako by se nějaké předměty kutálely po schodech,“ popisovala dvanáctiletá školačka Lenka. Na pokoji byla s dalšími třemi dívkami. Všechny se probudily najednou.
Tragické požáry
|
„Pootevřela jsem dveře a na chodbě jsem uviděla plameny od podlahy až ke stropu. Rychle jsem zavřela. Otevřela jsem okno a jen v pyžamech naboso jsme se sjetím po střeše dostaly na střechu jídelny, na kterou jsme seskočily.“
Přes okno v prvním patře vlezly zpátky do chaty a po schodišti, na které padaly jiskry a žhavé uhlíky, se dostaly do přízemí. Hlavní vstup byl zamčený. Klíč měl u sebe číšník Szotek.
„Přes okno na verandě u vchodu jsme i s dalšími lidmi postupně vylezli ven před chatu,“ líčila Lenka.
Ne všichni její spolužáci unikali stejnou cestou. V poschodí, kde se požár rychle šířil z jednoho pokoje do druhého, vládla obrovská panika.
Některé děti skákaly z výšky ven oknem. Jeden z dospělých – Jiří Vozka – zachraňoval školáky tak, že je vytáhl přes okno na střechu. Pak jim pomáhal slézt po vedle stojící bříze. Třináctiletá Jana uklouzla, spadla na zem a vážně se zranila.
Statečně se zachoval i lyžařský instruktor Zbyněk Zdeborský, který se do hořící chaty vrátil a vyvedl z ní navzdory silnému žáru několik dětí.
Při evakuaci se zranilo deset školáků. Někteří měli popáleniny druhého stupně, zlomené končetiny, výrony či otřes mozku. Sanitky je převezly do frýdecko-místecké nemocnice.
„Nenašly jsme čtyři děvčata. Kde mohou děti být, nevím,“ řekla policistům otřesená vedoucí výpravy, učitelka Alexandra Kyseláková.
Byla jednou z těch, kteří v nastalém chaosu zachovali chladnou hlavu. Zatímco se většina přítomných snažila zachránit útěkem, učitelka a její manžel procházeli chodbou a bouchali na dveře jednotlivých pokojů.
Mámě poslala pohlednici
Požár Sokolské chaty
Hasiči přijeli na místo v pět hodin ráno, to už bylo po evakuaci dětí i dospělých. V 5:20 dorazily na místo sanitky. V 6:45 byla provedena první lokalizace požáru. Hasilo ho čtrnáct jednotek z Frýdku-Místku, Frýdlantu a sedmi okolních obcí.
V 16 hodin velitel zásahu oznámil, že je uhašeno. Druhý den nad ránem se však místo opět rozhořelo a hasiči se museli vrátit. Požár byl definitivně zlikvidován 7. března v 17:15.
Vyčíslená škoda přesáhla 2,5 milionu Kčs. Při ohledání chaty (6. března) nalezli kriminalisté ostatky osmi lidí. Z některých těl zbyla jen menší část a jejich identifikace nebyla jednoduchá.
Oběti požáru
|
„Ve středu nebo ve čtvrtek mi od dcery přišel pohled s vyobrazením Sokolské chaty v Ostravici. Psala, že posílá pozdrav z hor. S dovětkem, že mají pěkné počasí a že jsou tam myši. V pátek 6. března na mě před domem čekali nějací tři muži a sanitka. Řekli mi, že se dcerka z hor už nevrátí, že uhořela. Tvrdili, že příčinu požáru neznají,“ cituje protokol maminku dvanáctileté Marušky.
Policistům musela nadiktovat přesný popis dcery včetně toho, že měla malou jizvu na zátylku nebo že jí před dvěma týdny vytrhli poslední dětský zub.
Cigareta na dobrou noc
V případu bylo vyslechnuto přes osmdesát svědků a vyhotoveno několik znaleckých posudků, které měly rozklíčovat, jak požár vznikl.
Bývalou Sokolskou chatu připomíná už jen tento rozcestník (22. 2. 2021)
Vyšetřování označilo za viníka tragédie zesnulého číšníka Szotka. V pokoji číslo 208 (tam bylo určeno ohnisko požáru) si podle spisu před spaním zapálil cigaretu. Od prvního patra výše přitom platil v chatě přísný zákaz kouření. Někteří zaměstnanci však při výsleších přiznali, že nařízení nedodržovali.
Číšník nechal zřejmě hořící cigaretu položenou u válendy a usnul. Nedopalek mohl spadnout na peřinu nebo na koberec a až několik hodin doutnat, než vyšlehl plamen.
„Z pitevního protokolu vyplývá, že u Szotka byla zjištěna v krvi nejvyšší koncentrace karbonylhemoglobinu (vzniká v červených krvinkách při vdechování oxidu uhelnatého, pozn. red.) a sice 92 %, zatímco u ostatních uhořelých byla jeho hodnota 27 až 60 %,“ uvádí závěrečná zpráva.
Ze znaleckého posudku Ing. V. Banasinského:Jako jediná reálná možnost iniciace požáru ve výše zdůvodněném ohnisku se jeví nedopalek cigarety. V tomto prostoru se nacházel stolek se zásuvkami, na kterém byl popelník, těsně vedle stolku u stěnové příčky pak válenda s lůžkovinami a matracemi. Po vyhodnocení všech zjištěných skutečností je nejpravděpodobnější, že nedopalek zapadl do lůžkovin, resp. se jich dotýkal, a přitom docházelo k pomalému žhnutí (teplota maximálně 600 stupňů Celsia) např. prostěradla, povlaku péřové deky, polštáře. Vzniká větší množství kouře, který zpomaluje hoření. Proudění vzdušin v uzavřené místnosti v místě takovéto iniciace požáru je nepatrné, prakticky žádné. Tím se vysvětluje i dlouhá doba, která uplyne od zapadnutí nedopalku (např. do lůžkovin) do doby, než se objeví plamenné hoření. Tento časový úsek se může pohybovat až okolo 4 hodin. |
Vyšetřovací zpráva popisuje několik negativních jevů, které měly vliv na rozšíření ohně. Požár byl například pozdě zpozorován. Plameny již sílily a náhlý přívod vzduchu poté, co začali vyděšení lidé otvírat dveře a okna, jejich intenzitu ještě podpořil.
Byl také pozdě ohlášen. Podle policie trvalo 20 až 25 minut, než lidé, kteří z dálky viděli, že chata hoří, uvědomili požární stanici. Přímo v chatě byl telefon, z něj však hasiče nikdo nepřivolal.
Kameraman natáčí místo, kde dříve stála Sokolská chata (22. 2. 2021)
Poschodí, v němž k požáru došlo, bylo celé dřevěné. Rychlému šíření ohně napomohl podle svědků také lak, kterým bylo dřevo čerstvě natřeno. Rychle hořely i umělohmotné koberce na chodbě a v pokojích.
Vyšetřovatel Jan Lojkásek 26. srpna 1981 stíhání pro trestný čin obecného ohrožení zastavil. Nebylo koho soudit, viník byl po smrti.
Sokolská chata s číslem popisným 475 postavená v roce 1937 už neexistuje. Po ničivém požáru byl osud objektu zpečetěn. Místo, na němž před čtyřiceti lety uhořelo osm lidí, připomíná jen rozcestník s jejím názvem. Trosky, které dlouho odolávaly v boji s časem, jsou už pryč.
