Na pionýra mám vzpomínku z 3. třídy, z 86. roku. Takový nudný kroužek odpoledne, něco podobného školní družině. Od 4. třídy jsme se rozdělili mezi hasiče, střelce, zahrádkáře a nevím co ještě. Dostal jsem se ke svazarmu ke střelcům, to byl v podstatě biatlonový oddíl, měli jsme dvakrát týdně trénink a jako větší jsme potom jezdili po závodech. Politika se vůbec neřešila. Sice jsme chodili do prvomájového průvodu, ale ty jsme jako děti taky nespojovali se stranou, politikou a ideologií. Navíc ideologické průvody se dělají dneska taky, akorát o měsíc později, jinak se jmenují a mají více barev, než jen červenou :-)

Asi jak kde. Dělala jsem instruktorku ve skupině, kde se politika neřešila skoro vůbec (to skoro proto, že tam jeden pablb byl). A předtím v pionýru jsme si fungovali po svém, vedoucí se totiž dostavil jen asi třikrát:-) A tak jsme si dělali program tak, že jsme chodili na exkurse na pracoviště našich rodičů. Bylo to zajímavé, ráda na to vzpomínám.

U nás bylo ideologie pramálo, limitně se to blížilo k nule. Byly jsme oddíl mladých ochránců přírody, takže jeden čas jsem měl fakt solidní znalosti fauny a flory. Co my vydrželo tak tak ta fauna, dále orientace v souhvězdích a práce s mapou! Jezdili jsme na víkendové výpravy a v létě na putovní tábory (to už se myslím nesmí). Co považuji za největší přínos je zručnost v pobytu v přírodě. Ovlivnilo mě to tak, že na čundry do hor jezdíme s kámošema dodnes.

asi to bylo jak kde, a záleželo, kdo to vedl. My jsme na sobě měli košili a šátek jen jednou, při formální pionýrké přísaze někdy v páté třídě. Ale od té doby to byly jen schůzky "v civilu" v klubovně, ve stylu Skauta či Rychlých šípů. Výpravy do přírody, vázání uzlů, dobrodružné hry, opékání buřtů... O politiku jsme za celou dobu ani nezavadili.

Zažil jsem pionýra v osmdesátkách a skauta v devadesátkách. V pionýru nuda ve skautu neskutečná zábava. Dodnes na něj vzpomínám a byla to jedna z nejhezčích etap v životě.

Pionýři byli především totalitní mozek vymývající organizace. To že se pod něj schovaly i smysluplné činnosti bylo proto, že jinde a jinak se zájmové aktivity dělat nedaly... a tak se vynalézavý český člověk naučil prokličkovat politickými úlitbami mocným, os...t je pokud možno bez posluhování politickému režimu, ale byl to po Jiskřičkách jen první krok k tomu strčit hlavu do komunistického chomoutu. Kdo chtěl studovat, tak tam byl. Pochopitelně výjimky se našly.

Stejně tak s SSM, a kdo chtěl skákat padákem nebo být radioamatérem tak byl zas ve Svazarmu... čili ve Svazu pro spolupráci s armádou = všechno totalitní organizace.

Kupodivu v tom Svazarmu bylo méně ideologie, než v Pionýru.

Tak ještě se nebudu opakovat.

Vyměním ojetého pionýra za neojetou ....

Moje členství v pionýru bylo super, každotýdenní schůzky, sobotní výpravy a jako celoroční vyvrcholení tábor. Klasický tábor pod stanem s ešusy, noční hlídky, vykopané latríny, slavnostní zapalování táborového ohně, dodneška si pamatuji tu atmosféru, plnění bobříků, dodnes umím morseovku, uzly apod. Je to o lidech a já mým vedoucím po padesáti letech moc děkuji

V domě pionýrů jsem byl v mineralogickém, včelařském a cyklistickém oddílu. Šátek jsem nikdy neměl na sobě a ani ho nikdo nevyžadoval. Tomu cyklistickému oddílu jsem potom dokonce dělal vedoucího. Všechno to byly zájmové oddíly se zajímavou činností. Konec šedesátých, začátek sedmdesátých let.

Ono to bylo vždycky hlavně o lidech. Někde vedl pionýry osvícený oddílový vedoucí v podstatě jako skauty, dělaly se putovní tábory, akce v přírodě a podobně, oficiální pionýrský kroj ale vytáhli jen na oficiálních akcích, když už to nešlo jinak. A jinde se udělala jednou za měsíc formální schůzka, přečetl se článek z brožurky, všichni si udělali čárku, jako že pionýrský oddíl funguje a měli pokoj.