Pro většinu lidí naprosté bláznovství a nesmyslný hazard se životem, pro druhou - podstatně menší skupinu - především adrenalin a příležitost překonat sám sebe. Fotky dvojice parkouristů přelézajících mostní oblouk u ostravského nákupního centra rozpoutaly před pár dny na Facebooku bouřlivou debatu.
„Je za tím velká fyzická i psychická příprava a určitě to nedoporučuji nikomu zkoušet bez ní. Trvalo mi rok a půl, než jsem se k tomu dopracoval. Trénuji pětkrát i šestkrát týdně. Mám svůj život rád a nikdy bych nešel do rizika, kdybych si nebyl stoprocentně jistý, že to zvládnu,“ hájí riskantní kousek sedmnáctiletý vyznavač parkouru Jan Jiříček.
Do výšek leze rád, za sebou má šplh i na další mosty či vodárenské věže. Jak říká, respekt mu nechybí a své možnosti s každým novým nápadem zvažuje.
„Snažím se překonávat své hranice, přemáhat strach. Na mostě mám oporu čtyř končetin, ze zásady se nikdy pří žádném triku nezavěšuji na jednu ruku, nikdy nevíte, kdy může přijít křeč,“ vysvětluje.
Jak připouští, ostravská policie podobné kousky nevidí zrovna ráda. S dalšími milovníky adrenalinu ho chytila třeba na Sýkorově mostě.
„Nemám důvod utíkat či dělat nějaký špatný dojem. Vždy se jim snažím objasnit situaci, co a proč tam děláme, aby si nemysleli, že jsme vandalové a ničíme majetek. Většinou nás jen upozorní, ať to ukončíme a přesuneme se jinam. Každý to ale vyhodnotí jinak a znám pár lidí, kteří už dostali pokutu,“ dodává.
„Začalo to kotrmelci v peřinách“
Myšlenkou parkouru je všeobecně překonávání hranic ve všech životních aspektech, na škodu není gymnastická průprava a součástí filozofie je například i respektování tréninkového prostředí a pomoc slabším.
Jan Jiříček a další vyznavači parkouru jsou členy ostravské organizace LEAD parkour, jejíž vznik před dvěma lety inicioval devatenáctiletý student fyzioterapie Patrik Gabryš.
Když ve třinácti letech začínal, věnovalo se tehdy ještě neznámému sportu v Česku jen minimum lidí. „Začalo to doma kotrmelci v peřinách, pokračovalo několika tábory zaměřenými na zlepšování obratnosti a fyzické zdatnosti a nyní už dva tři roky i trénuju mládež,“ popisuje Gabryš, který výzvy ve výškách nevyhledává.
Instruktorskou licenci pro trénování si spolu s dalšími příznivci sportu zařídil před několika lety a postupně se zdokonalují také pod vedením zahraničních lektorů na mezinárodních setkáních ve Vídni či Paříži.
„Měli jsme a doteď máme široké spektrum aktivit. Jako první jsme třeba vedli parkourový workshop v hodině tělocviku na základní škole. Pořádáme setkání, workshopy, vystoupení či příměstské tábory, bylo potřeba všechno zastřešit pod jednu značku,“ popisuje, jak se zrodil nápad založit neziskovou organizaci.
Nyní už pro něj zdolávání zdí, plotů a dalších překážek v městském prostředí není jen jedna z mnoha zálib, nýbrž hlavní výplň volného času a aktivita, které se chce profesionálně věnovat i do budoucna. Aktuálně podnikavý mladík jedná i o vzniku tréninkových či komunitních prostor v Dolní oblasti Vítkovice.
„Třikrát týdně vedu tréninky, kde na mě čekají děti, takže nějaké ‚nechce se mi‘ neexistuje. Nyní jsme co do rozsahu aktivit největší uskupení svého druhu v zemi,“ dodal Gabryš, jehož cílem je vytvořit největší tréninkovou síť v Česku. Na Moravě aktuálně působí a vedou kurzy celkem v deseti městech, fungují také v Praze.
Takhle trénuje klatovský Team Overfly:
25. září 2015 |
