Čtvrtek 20. ledna 2022, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 20. ledna 2022 Ilona

Bolestivé vzpomínky i přelomová doba. Minulost Bílovce líčí Živá kronika

  16:55
Válečná a také poválečná bída, třenice s nacisty zfanatizovanými Němci nebo znásilňování žen ze strany sovětských osvoboditelů. A k tomu radosti i strasti běžného mírového života. Zmapovat historii svého města prostřednictvím reálných lidských příběhů se rozhodli v bíloveckém kulturním centru.

Ředitelka Kulturního centra Eva Ševčíková je ráda, jak se projekt Živá kronika v Bílovci ujal. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Nejprve za pomoci studentů, později pak sami zachytili příběhy místních pamětníků, které se nejprve zaměřovaly především na období kolem druhé světové války včetně následného odsunu velké části původních místních obyvatel německého původu. 

Dnes projekt nazvaný Živá kronika (webové stránky projektu zde) zachycuje vyprávění jedenácti místních obyvatel, další postupně přibývají.

„Všechno jsou to příběhy, které nás přivádí k uvědomění toho, jak si dnes žijeme dobře. A v jakých těžkých podmínkách museli lidé žít tehdy, na jaké situace se museli adaptovat, zatímco my dnes máme prakticky úplně všechno,“ vysvětluje ředitelka Kulturního centra Bílovec Eva Ševčíková, která za projektem stojí.

Jak vlastně projekt Živá kronika vznikl?
Původně jsme iniciovali studentský projekt Z(a)traceni v čase, který se uskutečnil v letech 2016 a 2017. Cílem bylo uchopit válečné a poválečné dějiny Bílovce. Byla to doba, která v historii města znamenala velký předěl, protože do té doby zde žilo společenství, v němž převažovalo německé obyvatelstvo, které tak po staletí utvářelo vývoj města. Po válce však bylo vysídleno a vyhnáno. Toto téma nám přišlo zajímavé. Chtěli jsme do toho zapojit i mladé studenty. Víme totiž, že moderní historie je v osnovách až na konci a není mnoho času se jí zabývat, zvláště pak tou regionální.

Co se tedy dělo?
Z dobrovolně přihlášených studentů zdejšího gymnázia jsme vytvořili skupinu, jež pod vedením učitelky Pavlíny Andreeové a Zuzany Juříkové Brožové z našeho muzea hledala i pamětníky, kteří by byli o té době něco schopni vypovědět. Doufali jsme, že najdeme i německé pamětníky, protože část z nich tady směla po válce zůstat, když to například byli nějací odborníci, kteří byli pro společnost užiteční. Zjistili jsme však, že jdeme prakticky pět minut po dvanácté, protože většina těchto lidí už nežila. Ale našli jsme například i pamětníky, kteří pomáhali po válce město dosídlovat, a také lidi z původní české menšiny, která tady byla celou tu dobu. Výsledkem byla výstava v bíloveckém muzeu, kde jsme se snažili podat popis místní válečné a poválečné historie.

Ředitelka Kulturního centra v Bílovci Eva Ševčíková.

Na co jste se především soustředili?
Na soužití Čechů s Němci, vyšel z toho i malý sborník. Tím jsme ale nechtěli skončit, protože spolupráce s pamětníky byla velmi přínosná, proto následně vznikl projekt Živá kronika. Tentokrát už to bylo se zapojením pracovníků muzea a nesoustředili jsme se pouze na válečné období, ale i na život na malém městě, protože nám přišlo fajn zmapovat proměny Bílovce v čase. Chtěli jsme ukázat i běžný život člověka. Ve školách se učíme velké dějiny, ale každý z nás žije v menším společenství, než je stát nebo Evropa. Lidé tak mohou vidět, jak byl život těžký, kolik úsilí stálo, než se někomu něco podařilo dosáhnout, a že život nebyl tak konzumní jako dnes.

A podařilo se vám tedy sehnat i nějaké německé obyvatele?

Máme pamětnice, které pocházejí ze smíšených manželství, což znamená, že buď jejich otec, nebo matka byli Němci, a ony tak nemusely město po válce opustit. Některé kvůli tomu zažily ústrky, jiným to naopak pomohlo. Jedna z nich, paní Žofie Vrátná, například líčí těžké rozhodování, zda tady zůstat, nebo odejít.

Poměr německých a českých obyvatel v Bílovci byl jaký?
Před válkou tu bylo zhruba tři a půl tisíce Němců a tisíc až tisíc a půl Čechů. Německý vliv tady však byl po staletí dominantní a prakticky utvářel dějiny města. Češi sem pak postupně přicházeli za živobytím a do továren.

Ty továrny byly, jak už to tak často bývalo, německé?
Přesně tak. Můžeme se bavit o továrně Mathiase Salchera a jeho synů, známé pod svou zkratkou Massag, která je dodnes aktivní. O Salcherech ráda mluvím jako o bílovecké obdobě rodiny Baťů. Měli stejný podnikatelský důvtip a podařilo se jim i nepříliš úspěšná období přetvořit ve svůj prospěch. V Bílovci se usadili v období 19. století a založili zde pobočku své továrny na kamenáčové knoflíky. Dokázali najít surovinu, která byla vnímána jako odpad, semena jihoamerické palmy slonovníku velkoplodého, tu tady ve velkém dováželi a vyráběli z ní knoflíky, které byly velmi pevné a daly se zároveň zdobit. Zakrátko se jim podařilo ovládnout trh. Kromě toho byli proslulí i svou galanterní výrobou, byli schopni vyrobit všechny možné přezky, sponky a další součásti oblečení či obuvi. Předběhli svou dobu i tím, že lidé měli přístroje doma, tam vyráběli, a když měli práci hotovou, donesli ji do továrny a dostali zaplaceno. I na to vzpomínali naši pamětníci. Salcherova továrna byla tedy i významným prvkem v životě města a měla i zajímavý slogan: 28 tisíc jednotlivostí na každý den. Jejich výrobní program byl natolik široký, že ten slogan nebyl až tak vzdálený pravdě.

Bylo náročné najít pamětníky, aby navíc byli ochotni mluvit? Protože události, o kterých vyprávějí jsou často bolestivé a tragické…
Je pravda, že jsme se setkali i s lidmi, kteří na dramatické situace válečného období vzpomínat nechtěli. Je to pro ně natolik bolestivé téma, že jej nechtějí otevírat ani po mnoha desetiletích. Máme určitou databázi pamětníků, tím, jak s nimi pracujeme, dostáváme tipy na další lidi, které bychom mohli oslovit. Máme tedy i další zajímavé osobnosti, jejichž povídání obohatí Živou kroniku. Do Bílovce má letos například přijet vnučka rodiny Salcherů a my doufáme, že nám také přispěje svými vzpomínkami.

Vzal vás některý ze zachycených příběhů za srdce?
Za srdce mne vzal například příběh Žofie Vrátné, která pocházela ze smíšeného manželství, tudíž její dva bratři museli narukovat do wehrmachtu, dostali se na ruskou frontu a po strastiplném putování oba do Německa. Krátce po válce mladší z nich zemřel, ten druhý byl jen 50 kilometrů od něj. Hned jak se to dozvěděl, spěchal za ním, našel však jen bratrův hrob. Všechno jsou to příběhy, které nás přivádí k uvědomění toho, jak si dnes žijeme dobře. A v jakých těžkých podmínkách museli lidé žít tehdy, na jaké situace se museli adaptovat, zatímco my dnes máme prakticky úplně všechno. I proto jsem chtěla zapojit studenty, aby viděli, že život není jen černý a bílý.

Jak vlastně lidé Živou kroniku přijali? Jaký byl ohlas?
Veskrze pozitivní. Ale předchozí projekt Z(a)traceni v čase se setkal s poměrně kontroverzními ohlasy. Lidé nám vytýkali, že chceme adorovat německé obyvatelstvo a že popíráme jejich podíl na rozpoutání druhé světové války. Ale o to nám vůbec nešlo, chtěli jsme zachytit, jak tady ty dvě národnosti spolu žily, jak to tady vypadalo. V určitém ohledu tady lze vystopovat jistou vzájemnou řevnivost. Když něco postavili Němci, tak Češi museli taky postavit něco podobného, takže i tato soutěživost byla k prospěchu rozvoje města. A zároveň žili i pospolu, nebyli úplně odcizené elementy. Ale kulturní život byl poměrně striktně oddělený.

Dostala se Živá kronika i k vysídleným obyvatelům města či jejich potomkům?
Máme tady případ Williho Demela, který byl odsunut se svou maminkou v době, kdy mu bylo šest nebo sedm let. Později se sem přijel podívat a zapůsobilo to tady na něj natolik, že nám potom napsal sérii dopisů, ve kterých popisoval vzpomínky na své dětství i to, jak jako dítě zvedal pravici, i když vlastně v tom věku nevěděl, o co šlo. Popsal i svou zdejší návštěvu. Bylo to hodně emotivní. Když byl u domu, kde strávil dětství, políbil zem a na památku si vzal hlínu.

Kam vlastně byli zdejší Němci vysídleni?
Mnoho z nich skončilo v bavorském městečku Bad Neustadt an der Saale a jejich podmínky nebyly úplně ideální. Mnozí z nich vzpomínají, že nebyli místními obyvateli přijati příliš hezky, protože zničené Německo samo mělo nouzi a najednou se tam přivalila vlna vysídlených obyvatel z pohraničí a oni se o ně museli postarat. Řada někdejších bíloveckých obyvatel pak vzpomínala, že byli schopni spíše odpustit Čechům, že je vystěhovali, než Němcům to, jak se k nim chovali v jejich novém působišti. Proto mnozí nevzali nikdy novou vlast za svou a své kořeny a domov cítili mít tady, odkud byli vyhnáni.

  • Nejčtenější

Vykašlal se na doktorát na matfyzu a začal stavět unikátní kamna

Jeho kamna váží tři tuny a stojí tolik jako nové auto. Jejich tvůrce Jan Křivonožka z Fulneku původně vystudoval...

V Ostravě hořelo v bytovém domě. Jeden člověk zemřel, tři jsou zraněni

V Ostravě-Porubě ve středu večer hořelo v bytovém domě. Podle hasičů byl v jednom z bytů nalezen člověk bez známek...

Přes Slezsko se prohnala sněhová bouřka, blýskalo se i na Lysé hoře

Neobvyklá sněhová bouřka se prohnala v pondělí částí Moravskoslezského kraje. Hřmění slyšeli obyvatelé kolem Opavy,...

Drtivé roky. Přežili jsme jen dva výrobci, říká nový ředitel vítkovické železárny

Premium Nový generální ředitel Vítkovice Steel Radek Strouhal v minulosti vedl kopřivnickou automobilku Tatra. Ve vítkovických...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sparta napoprvé neuspěla, co Slavia? Boj o Sora, hvězdičku Baníku, sílí

Další zákulisní střet mezi Spartou a Slavií: mistr se připojil ke snaze získat jedenadvacetiletého ostravského...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nečekaný příbuzenský vztah. Vévodkyně Kate a Meghan pojí krev Přemyslovců

Premium Učebnice mluví jasně. Přemyslovci vymřeli po meči v roce 1306, kdy byl mladičký král Václav III. zákeřně zavražděn...

Češi investují do kryptoměn ve velkém. Stát řeší, jak je přinutit přiznat zisky

Premium Ještě nedávno byly virtuální měny jako bitcoin investicí především pro lidi, kteří chtěli experimentovat a nebáli se...

  • Další z rubriky

Sucho ustoupilo, vody je v krajině Moravskoslezského kraje dost

Sucho ustoupilo podle hydrologů v Moravskoslezském kraji. Běžný je průtok v řekách a vody je dost i v krajině. V...

Lupič hrozil zapalovačem ve tvaru pistole, obsluha před ním přibouchla okno

Neúspěšně skončil pokus o přepadení benzínky ve Slezské Ostravě. Lupiči hrozícímu imitací pistole zavřela obsluha okno...

Firmy v Moravskoslezském kraji stojí testování i statisíce korun denně

V průměru okolo šedesáti korun stojí jeden kus z antigenní sady testů, které se firmám v Moravskoslezském kraji...

Mošnovské letiště dohání covidový propad, pomáhá mu přeprava nákladu

Jen částečně se zatím podařilo nahradit covidový propad osobní letecké dopravy na letišti v Mošnově u Ostravy. Daří se...

Advantage Consulting, s.r.o.
VÝVOJÁŘ EMBEDDED ELEKTORNIK

Advantage Consulting, s.r.o.
Moravskoslezský kraj
nabízený plat: 30 000 - 40 000 Kč

Co bolí nejvíc? Ani porod, ani kopanec do varlat. Lékaři sestavili žebříček

Bolí nejvíc porod, nebo když muže nakopnete do varlat? Ani jedno. Podle průzkumu britské Národní zdravotnické služby...

Zemřela Adalia Rose. Holčička, která předčasně stárla

Adalia Rose byla velkou bojovnicí. Podle lékařů měla zemřít kvůli progerii krátce po porodu. Dožila se ovšem patnácti...

Čtyři typy žen, které by chtěl mít každý muž po svém boku. Jste mezi nimi?

Možná právě vy si lámete hlavu nad tím, jak si zajistit přízeň stávající či budoucího partnera? V tomto směru záleží na...

Začínal se čtyřmi zaměstnanci, dnes jich má devadesát a prodává i do světa

Svou firmu založil navzdory již existující konkurenci. Po úspěšném startu začal s vlastní výrobou výtahů, později...

Pořízková ukázala vrásky a šediny. Stárnoucí ženy z médií téměř vymazali, říká

Pavlína Pořízková (56) se pochlubila neretušovanou fotkou s odrůstajícími šedinami. Podle české topmodelky je přirozené...