Kamzík žije v Jeseníkách už sto let. Cestu z Rakouska zaplatil císař

Přijeli vlakem a koňským povozem. Prvních šest let se jim moc nedařilo. Teď jsou ale kamzíci nedílnou součástí jesenické přírody. Žijí tam sto let. I díky velmi úspěšné petici přečkali nedávné období, kdy akutně hrozilo jejich vyhynutí a vystřílení.

Chtěli rozšířit různorodost druhů zvěře v jesenických lesích. Proto v roce 1910 oslovili lesníci a bruntálští členové Řádu německých rytířů svého velmistra arcivévodu Evžena o vysazení kamzíků. O dva roky později jim jejich záměr schválil sám císař František Josef I. a v únoru 1913 už se první pětice kamzíků proháněla v hubertovském revíru.

Císař tehdy nejen souhlasil, ale také celou akci zaplatil a nabídl řádu kamzíky ze svého osobního revíru v rakouských Alpách. Jejich cesta do českých zemí však nebyla jednoduchá.

Telegram arcivévody Evžena, ve kterém oznámil povolení přesunu prvních kamzíků z Alp do Jeseníků.

Z tohoto telegramu arcivévoda Evžen zjistil, že první pětice kamzíků z Alp už běhá v Jeseníkách.

Dobový snímek prvních kamzíků vysazených z Alp do Jeseníků.

Už odchyt se protáhl na několik měsíců.  "Kamzíci začátkem prosince pravidelně přecházeli do sousedního soukromého revíru, měli už svou stezku. Právě v těchto místech lesníci umístili odchytová zařízení. Ale nedařilo se jim. Měli špatné počasí, zvěř nechtěla ke krmelcům, nebyli schopní je do sítí chytit," popisuje Jiří Pecháček z občanského sdružení Jesenický kamzík.

Kamzík horský

• Jde o druh divoké kozy, jejímž domovem jsou vysokohorské oblasti Alp, Tater a Karpat.
• V Česku jde o nepůvodní druh, jesenická populace však patří k nejzdravějším v Evropě.
• Kamzíci se živí divokou trávou a nízkou vegetací, v zimě si vystačí s větévkami listnatých dřevin, lišejníky a letorosty jehličnanů.
• Jsou lovnou zvěří, myslivecky se s nimi hospodaří stejně jako s další lesní zvěří.

Až v únoru se lesníkům poštěstilo. A prvních pět kusů vyjelo do Jeseníků. Do Malé Morávky vlakem, odtud koňským povozem, poslední část cesty přepravní bedny s kamzíky nesli místní dřevorubci vlastnoručně. Domov zvířata našla v oboře na Suti v revíru Hubertov.

"Do roku 1919 měli velké potíže. Hynuli, bylo potřeba dovážet další. Až po šesti letech se populace ustálila," dodává Pecháček.

V roce 1924 byli konečně vpuštěni do volné přírody. A dařilo se jim. V roce 1945 jejich populace čítala sto kusů, o třicet let později už pět set. A přibývalo jich.

"Dnes žije v Jeseníkách asi 250 kamzíků. Ve Velké kotlině, v prostoru hlavního hřebene od Břidličné až po Vysokou holi," prozrazuje Petr Šaj ze Správy CHKO Jeseníky, kde žije nejpočetnější populace.

Petici podepsalo 25 tisíc lidí

Dodává, že právě stav okolo dvou set dospělých kusů plus asi padesátka kamzíčat je pro jesenickou přírodu akceptovatelná z pohledu ochrany přírody. "Vyšší stavy se podepisovaly na botanicky cenných lokalitách," upřesnil.

Počet je totiž kompromisem. V roce 2000 ministerstvo životního prostředí rozhodlo o vyloučení kamzíka z národní rezervace. S nepůvodním druhem v Jeseníkách už nepočítalo. Už tehdy byly počty kamzíků velmi nízké, od roku 1993 totiž po pronájmu honiteb čelili masivnímu odlovu. V Jeseníkách jich zůstala jen stovka kusů.

Právě kvůli jejich záchraně vzniklo občanské sdružení Jesenický kamzík. Předloni pak i díky petici s 25 tisíci podpisy ministerstvo rozhodlo, že kamzík v Jeseníkách zůstane. "Počítá se s ním i v návrhu péče na příštích deset let, který začne platit příští rok," uvedl Petr Šaj. A právě se připravují i výzkumy, jak moc a zda skutečně mají kamzíci vliv na výskyt vzácných rostlin v Jeseníkách.