Co se teď bude v Ekově dít?
Po podpisu pro nás začíná období, kdy chceme Ekovu připravit na začlenění do skupiny. První velkou investicí bude tolik diskutovaná oprava střechy haly, následovat bude rozšíření kolejových stání, kapacity povrchových úprav a podobně. V průběhu roku bychom takto chtěli investovat zhruba 200 milionů korun, celkově přibližně 320 milionů. Další důležitou věcí bude vzdělávání lidí.
Budete chtít více zaměstnanců?
Zhruba stovku lidí. Ty budeme potřebovat, abychom kapacitně zvládli naše plány. Ostrava by se měla stát jedním z našich center pro opravy a výrobu tramvají.
Jaké máte výrobní plány?
Do půl roku chceme mít Ekovu připravenou pro zakázkové opravy tramvají, příští rok na jaře bychom rádi začali s výrobou tramvají, nejdříve těch, které budeme dodávat Ostravě. Ale to všechno bude záviset časově na tom, kdy se podaří opravit střechu.
Předpokládám, že nebudete chtít vyrábět jen pro ostravský dopravní podnik.
Zachování spolupráce s ostravským dopravním podnikem je pro nás důležité. Vedle toho ale chceme do Ostravy přenést část zakázek, které jsme vysoutěžili jinde, počítáme i se spoluprací při vývoji nových tramvají. Předpokládáme tedy zvýšení směnnosti, abychom všechny tyto plány naplnili.
Budou to všechno stávající zaměstnanci zvládat?
Co se týče odbornosti, jsou na tom současní zaměstnanci dobře. My si je budeme muset jen zaškolit pro potřeby naší výroby. Půjde nám hlavně o kapacitní navýšení jejich počtu. Techniků i dělníků.
Kdy ty stavy chcete začít navyšovat?
Předpokládám, že na jaře příštího roku.
Jak to bude s vývojem?
Vývoj řešíme v rámci celé skupiny, budeme tedy využívat i ostravské techniky, stejně jako už nyní využíváme ostravské vývojáře při vývoji vlaků. Při dnešních komunikačních schopnostech je téměř jedno, kde vývojáři fyzicky sedí.
Při podepisování smlouvy z vaší strany mnohokrát padlo, jak je pro vás nákup Ekovy důležitý, jak vám pomůže s vašimi zakázkami a expanzí. Neprodala vám ji tedy Ostrava moc levně?
Cena je vždy otázka nabídky a poptávky. My jsme nabídli svou cenu, Ostrava to akceptovala, víc se k tomu asi vyjadřovat nebudu.
Berete Ostravu i jako dveře do Polska?
O zakázky v Polsku a na Slovensku, v příhraničí, se určitě chceme ucházet. Navíc je tady velký projekt dodávek pro varšavské metro, na kterém by se Ostrava také mohla podílet.
Ekova měla v Polsku několik zakázek, ze kterých pak ale vedení firmy samo vycouvalo. Budete na ně chtít navázat?
Určitě to budeme zkoušet. Jsou tady Vratislav, Katovice, Varšava... Polsko je rozhodně zajímavý trh.
V únoru jste avizovali plán získat do Vagonky 450 nových zaměstnanců, jak se vám to daří?
Jsme spokojeni. Zatím jsme získali zhruba 200 nových zaměstnanců, do konce roku chceme získat dalších 150, zbytek chceme doplnit v dalším roce.
Pomohl vám třeba i jistý pokles ekonomiky v posledních měsících a problémy některých firem?
Pomohlo nám to. Lidé se k nám hlásí, zájem dokonce předčil naše očekávání.
Daří se vám hledat zaměstnance v profesích, které potřebujete, nebo je trh přebraný?
Daří se to. U svářečů samozřejmě potřebujeme nějakou dobu, než získají správný grif, než se zaběhnou, ale třeba u elektrikářů se to daří. Trochu máme obavy z přelomu roku, kdy chceme udělat nábor lakýrníků, což je jeden z úzkých segmentů trhu, ale snad vše dopadne dobře.
Jak dlouho trvá, než se zaměstnanec zaučí?
Pokud není úplné nemehlo, dá se to do dvou tří měsíců naučit. Musím říct, že nám tady roste hezký příběh. Vagonka bude mít 900 lidí, Ekova bude mít zhruba 300, k tomu Digital, to je 1 300–1 400 zaměstnanců jen v Ostravě. To se mi líbí, to je hezký příběh.
Co Baník? Sponzorujete slavný ostravský fotbalový klub. Jaký to je příběh? Jak se vám takový sponzoring vyplácí?
Vyplatí se to. Je to součástí naší společenské odpovědnosti vůči regionu. Všichni víme, že je Baník fenomén. Tímto pomáháme zviditelňování kraje. Ale není to jen Baník, ale třeba i Janáčkův máj a další sportovní i kulturní akce.
Jak se vás dotkl nebo dotkne koronavirus?
Čekáme, co se stane s OKD, jak se vir bude šířit. My jsme přijali zpět opatření, která jsme měli v době největšího rozšíření. Tehdy jsme měli osm pozitivních zaměstnanců, v karanténě bylo asi 70 lidí, další museli zůstat doma, takže nám vznikl skluz proti plánu. Problém byl i s dovozem materiálu, ale výpadky chceme dohnat. Aby se to neopakovalo, vytvořili jsme skupiny lidí, které se nepotkávají, kdo může, pracuje z domu. Udělali jsme, co jsme mohli. Máme čisté svědomí, udělali jsme maximum.
Hodně se mluví o průmyslu 4.0, o robotizaci. Je u vás také možná, vyplatila by se?
Zvažovali jsme to, ale technologicky a hlavně prostorově to nebylo možné realizovat. Navíc jde o vysokou investici. U nás je osmdesát procent práce tvořeno lidmi. Ti musí číst plány, přiříznout podlahu, zapojit kabel. V tomto si automatizaci zatím moc představit neumím.
