Kdy jste přišla pracovat do Asentalu?
V polovině roku 2016. Přišla jsem sem z Prahy, ale Ostrava pro mě nebyla nová.
Jaké to bylo přijít do Ostravy, do firmy, která vychází z hornického prostředí, ve kterém jistá forma machismu přežívá dodnes?
Pocházím z Valašska, takže to pro mě, co se prostředí týče, nebyl zas tak velký rozdíl. Hodně jsem se do Ostravy těšila, navíc jsem sem krátce po vysoké škole pracovně dojížděla.
Byla Ostrava po tolika letech jiná?
Co jsem zaregistrovala, tak ano. Ostrava v devadesátých letech, jak to říct, pamatuji si ji zcela jinak. Tehdy to bylo šedivé, ponuré město. Vzpomínám jen na nepořádek.
Jak vás přijali ve firmě? Přišla nějaká ženská, co jim do toho bude mluvit, nebo to brali normálně?
My máme ve firmě sedmdesát procent žen, takže mě přijali celkem normálně, nebylo to nijak dramatické. Samozřejmě že mě brali jako každého nového příchozího trochu rezervovaně, ale to je všude stejné a přirozené.
A jak se na vás dívají lidé zvenčí, jako na reprezentanta firmy, která patří Zdeňku Bakalovi? To může být v tomto kraji po tom, co se stalo s OKD, tak trochu stigma.
Jednám ve firmě vždy za sebe, to je primární. A podle toho by mě lidé měli posuzovat.
Setkala jste se někdy s něčím jako „to je ta od toho Bakaly“?
Ne, s ničím takovým jsem se napřímo nikdy nesetkala. My jsme developerská firma, jestli se s něčím potýkáme, tak to jsou legislativní problémy, povolovací procesy staveb jsou strašně dlouhé, ale s tím se potýkají všichni v oboru.
Podnikatel Zdeněk Bakala.
Čili s osobními výhradami vůči vaší firmě jste se nikdy nesetkala?
Necítím je. Jsou lidé, se kterými si nesednete v osobní rovině, ale to se může stát vždy.
Když se společnost OKD dostala do insolvence, zasáhlo to plány vaší firmy? Byly tady nějaké soudy a podobně.
To se pravděpodobně bavíme o zóně Barbora, kde probíhal soudní spor kvůli žalobě od insolvenčního správce OKD. Ano, to nás určitě ovlivnilo, ten spor se táhl přes dva roky až do nedávné doby, ale toho času jsme využili jinak, připravovali jsme věci, které jsme mohli. Každý možný kupec se ptal, jak Barboru ten spor ovlivní. Věřili jsme, že to dopadne dobře, takže jsme investovali do povolovacích procesů, jako by se nic nedělo. Rozsudek byl vynesen, pozemky zůstaly naše.
Bez toho zpochybnění by už zóna Barbora fungovala?
Tam těch věcí bylo více. Chybělo nám například územní rozhodnutí na terénní úpravy, které bylo vydáno až v letošním roce.
Vy jste měli dohodu s krajem, že pokud zónu do určitého času připravíte do dohodnutého stavu, kraj ji koupí. To se nestalo. Ptám se na to, zda by se to bez těch soudních sporů stihlo.
To nemohu říct, zda by se to stihlo, nebo ne, opravdu nevím. Ale insolvence přípravu zóny jako takovou neovlivnila. Žaloba, kdy se insolvenční správce domníval, že byla výměna pozemků s OKD špatně, to nezpomalila. Zásadní bylo získávání územních rozhodnutí. Tam jsme se potýkali s tím, že je karvinský stavební úřad vydal, pak proběhla odvolání několika subjektů, rozhodlo se, že povolení nemůže vydávat karvinský úřad, pak se hledal úřad, který by to mohl rozhodovat, aby nebyl podjatý, bylo to hodně dlouhé. To bylo to, co přípravu nepřiměřeně prodloužilo. Potřebné povolení jsme dostali až letos v srpnu, po čtyřech letech.
Hodně se v takových případech hovoří o obstrukcích odpůrců stavby, bylo to i v tomto případě?
Většinu těch námitek tvořily námitky podjatosti. Za podjatého byl označen například i primátor Karviné za to, že řekl, že by vybudování zóny prospělo kraji. Jestli se dá v tomto případě mluvit o obstrukcích, nevím, to musí posoudit jiní. Pro mě je podstatné, že jsme všechna povolení letos v srpnu získali.
Co bude následovat?
Obnovujeme jednání s municipalitami, byť víme, že už to nebude takové jako v době, kdy jsme měli smlouvu s krajem. Taky jsme se rozhodli, že tu zónu rozdělíme na menší části, nebudeme nabízet celých osmdesát hektarů najednou. V první fázi půjde o zhruba třicet hektarů, kde jsou nejmenší terénní úpravy.
Změnil se nějak zájem investorů v posledních letech?
Je jiná skladba zájemců. Předtím se uvažovalo hodně o čisté logistice, dnes už se zájem směřuje spíše do hi-tech průmyslových odvětví s vyšší přidanou hodnotou, evidujeme zájem ze sofistikovanějších oborů.
Obrací se na vás možní investoři?
Obrací. Na nás, na kraj, na CzechInvest. Ten zájem tady je.
Máte pozemky, ale mohou tady investoři počítat i se zaměstnanci? Firmy si stěžují, že je nemohou najít. I když je na Karvinsku nezaměstnanost, jaká je.
My nejsme stavění na to, abychom zajišťovali i zaměstnance, tím se zabývají jiné agentury. Situaci ale samozřejmě sledujeme, takže můžeme poradit, říct, co si o tom myslíme.
Radmila KuzicováVystudovala Ekonomickou univerzitu v Bratislavě. Generální ředitelkou Asental Group se stala v červenci 2016. V odvětví nemovitostí se pohybuje již od poloviny 90. let. V minulosti řídila realitní fond CEE Property Development Portfolio 2 a rovněž působila ve vedoucích pozicích v rámci Finanční skupiny Erste Group. Věnovala se rovněž ekonomické žurnalistice. |
Co si o tom myslíte?
Je to otázka typu, co bylo dříve, zda vejce, nebo slepice. Podle mne je potřeba vyslat signál, že se tady průmysl obnovuje, a s tím přijdou i noví lidé, které nové pracovní příležitosti přitáhnou. Jde to spolu ruku v ruce. Tak jako v minulosti, když začaly doly. Také sem přišli lidé a začali tady žít i s rodinami. Navíc Karviná je na takový příchod nových lidí připravena, má kapacity i městskou infrastrukturu, nemá třeba takový problém jako Mladá Boleslav.
Kdy přijde do zóny Barbora první investor?
My Barboru nabízíme, jsme ve fázi, kdy čekáme na výzvu kraje a Karviné, abychom se sešli. Vím, že se sejít chtějí, takže předpokládám, že budeme jednat.
Další velký projekt, který jste řešili, byl Jindřich, někdejší hotelový dům v Ostravě. Ten plán kvůli krizi po roce 2008 skončil.
Loni to bylo deset let. Letos v červnu a v červenci jsme získali potřebná stavební povolení. Pracujeme na projektu, ale nemůžeme stavět spekulativně a čekat s hotovou nemovitostí, co se bude dít. Jednáme tedy, pozvali jsme realitní agenty a říkáme jim, co projekt nabízí.
Co tam bude?
Bude to takový mix bytů na prodej, kanceláří k pronájmu a retailových ploch pro nájemce, jako jsou potraviny a kavárna, kteří by obsluhovali chystanou kancelářskou část.
Jak se od roku 2009 změnila situace v Ostravě, co se realitního trhu týče?
Je tady určitě zájem o nové byty, ale rozhodující je cena. Neprodá se tady bytový projekt za peníze jako v Praze. Jestli se v Praze prodávají byty za 100 tisíc korun za metr čtvereční, v Ostravě jsme na polovině, aby se daly prodat. Pokud by se třeba Jindřich celý přestavěl na byty, šlo by zhruba o 200 bytů a to by bylo hodně na jednom místě. Proto jdeme jinou cestou, menšího počtu bytů, a jsme rozhodnuti byty prodávat, nikoli pronajímat.
Kdy chcete kopnout do země?
Vše závisí na možných nájemcích kanceláří. Když získáme konkrétní firmu, začneme s výstavbou.
Máte v majetku pozemky ovlivněné důlní činností, kde se vrací příroda. Jsou už území, kde vítězí? Může se stát, že někde vzniknou třeba biorezervace?
Taková místa jsou, vznikají a my o nich víme. Spolupracujeme s přírodovědeckou fakultou univerzity, je to vidět třeba i na územním plánu Karviné, která už zařadila některé naše pozemky zase do kategorie zeleň.
