Nedávný případ tříletého chlapce z Brna zápasícího s tetanem, onemocněním, proti němuž se u nás povinně očkuje přes padesát let, znovu rozvířil debatu kolem povinné vakcinace. „Je to smutná epocha, když rozbít atom je snadnější než zničit předsudky.“ Einsteinův citát přesně vystihuje, s čím se obor MUDr. Kateřiny Fabiánové, Ph.D., momentálně potýká nejvíce.
Onemocnění tříletého chlapce z Brna tetanem bylo v posledních třinácti letech třetím evidovaným případem propuknutí této nemoci, proti níž se v České republice očkuje povinně. Je to hodně, nebo málo? Tři případy za třináct let – ve srovnání s některými státy Asie nebo subsaharské Afriky to není tak zlé, vzhledem k tomu, že jedním z těch předchozích případů byla navíc pětasedmdesátiletá žena, které očkování vypršelo, a druhým muž vietnamské národnosti, u něhož informace o očkování chyběla. Případ toho malého chlapce je ovšem velmi závažný. Pro mě z toho plyne mimo jiné alarmující potřeba očkovacího registru, o jehož zavedení bychom měli maximálně usilovat. V současnosti totiž nemáme přesnou představu o tom, kolik dětí očkovaných je a kolik není. Děje se to pouze administrativní kontrolou proočkovanosti, kterou nařizuje ministerstvo zdravotnictví.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
